Jak Stalin vraždil Poláky - Zločin větší než Katyň

Vše rozpoutal rozkaz NKVD č. 00485. Tento šílený rozkaz byl rozsudkem smrti nad více než 110 000 Poláků žijících v meziválečném období v Sovětském svazu. Byl vydán 11. srpna 1937 lidovým komisařem vnitřních záležitostí Nikolajem Ježovem.

Abychom vše správně pochopili, musíme se vrátit o nějakou dobu zpět. Tento úvod pokládám za nezbytně nutný pro pochopení historie ruské nadvlády nad polským obyvatelstvem, protože u nás není dodnes příliš známá a popřípadě kolem ní panuje spousta mýtů.

Už v době prvního dělení Polska roku 1772 se část Poláků dostala do područí carského Ruska. V průběhu dalších dvaceti let bylo mezi Prusko, Rakousko a Rusko rozděleno celé Polsko. Pruská a rakouská nadvláda šla snést. Oproti tomu ruská byla brutální a systematicky potlačovala polskou kulturu.

Poláci se proto postupně pokusili o několik protiruských povstání. Rovněž se připojili k Napoleonovi, protože věřili, že případné vítězství Francie v napoleonských válkách přinese Polsku svobodu a obnovu jejich starého království. Ostatně, v polské hymně se dodnes zpívá „Příklad dal nám Bonaparte.“ Avšak, bohužel pro Poláky, Napoleon prohrál a Polsko tvrdě zaplatilo. Stoletím plným represí a útlaku.

Po první světové válce se konečně, po skoro 130 letech, znovu objevilo na mapě Evropy Polsko. Okamžitě bylo napadeno bolševiky. Ač se po zázraku na Visle podařilo Rudou armádu vytlačit a porazit, nepodařilo se osvobodit celé, historicky polské území, a jeho část zůstala pod nadvládou SSSR.

Zhruba 750 000 Poláků tak žilo, i po ukončení Polsko-sovětské války, v nastávajícím (krátkém) míru v Evropě, pod Stalinovou krutovládou. A právě na ně, spolu s Ukrajinci, měl Stalin, znajíc jejich historii a vůli se nepodvolit, nejvíce spadeno.

A nyní se vracíme do konce 30. let. 20. století. Josif Stalin již plně stabilizoval moc v zemi, vytvořil atmosféru udavačství, domovních důvěrníků a všudypřítomného strachu. Před plánovanou válkou za „osvobození“ Evropy od zlých imperialistů, zůstával před soudruhem Stalinem poslední úkol. Zlikvidovat, či deportovat rizikové menšiny v Sovětském svazu. Poláky, Ukrajince a v menším měřítku i Němce. A zároveň očistit stranu a armádu od lidí, u kterých si nebyl zcela jist jejich stoprocentní poslušností.

Nastává období tzv. Velké čistky. Jen během nejkrvavějších tří let nechal Stalin povraždit kolem jednoho milionu lidí. Tento velký teror ovšem nejvíce odnesli Poláci. Ukážeme si to na několika číslech. Sovětský svaz měl v oné době kolem 160 milionů obyvatel. Poláků zde žilo kolem 750 000. Počet obětí Velké čistky činil asi jeden milion lidí. Poláků bylo zabito přes 110 000. Více než deset procent obětí Velké čistky tak byli Poláci, ač tvořili necelé půl procento ze všech obyvatel Svaz sovětských socialistických republik.

Není to tedy tak, jak se obvykle prezentuje, že Stalin vraždil hlavně armádní důstojníky, straníky a „nedůvěryhodné“. Ano, početně jich sice bylo nejvíce, ale poměrově ne.

V letech 1937 a 1938 došlo k zcela nevídanému honu na Poláky. Jednotlivé místní úřadovny NKVD v oblastech, kde Poláci žili, dostaly kvóty, kolik Poláků mají zatknout a kolik popravit. Protože všichni chtěli na vedení NKVD, a především pak na soudruha Stalina udělat dojem, začal mezi jednotlivými sekcemi NKVD probíhat doslova závod, kdo postřílí více Poláků a kdo splní kvóty nejdříve.

Když se podařilo splnit kvóty, žádaly místní NKVD o jejich navýšení. A po navýšení kvót následoval další závod v honu na Poláky. K úspěšnému honu a především proto, aby byly kvóty splněny co nejrychleji, používali agenti NKVD veškerých prostředků. Domovní důvěrníci hlásili, kde žijí lidé s polskými jmény. Agenti NKVD intenzivně procházeli telefonní seznamy a hledali polská jména. Ve školách učitelé hlásili polské žáky. Díky takto intenzivní snaze NKVD se podařilo zlikvidovat více než 110 000 Poláků, a to bez jakéhokoli soudu, v průběhu pouhých pár měsíců.

Poté následovaly násilné deportace rodin tzv. „zrádců vlasti“ na Sibiř. Dodnes přesně nevíme, kolik polských rodin bylo takto deportováno. Většina se ovšem již nevrátila. Ženy se udřely k smrti. Děti, které přežily, byly následně „převychovány“ tak, aby z nich nevyrostli Poláci, ale „správní“ Rusové. Nelze tedy říct, jaký byl počet obětí. A můžeme se důvodně domnívat, že skutečné číslo obětí se nedozvíme ani v případě, že se někdy otevřou ruské archivy, protože spousta žen a dětí zemřela v nelidských podmínkách Sibiře a jejich jména nikdo nikam neevidoval. Tento rozkaz NKVD č. 00486 se týkal především polských a ukrajinských rodin. Rodin „zrádců vlasti“ z jiných etnických minorit se týkal zase další speciální rozkaz NKVD.

Když si pak Adolf Hitler a Josif Stalin rozdělili Evropu, dostal Stalin pod svou moc další miliony Poláků. A opět nastala vlna vraždění. Jen mezi lety 1939-1941 bylo zavražděno dalších 200 000 Poláků. 300 000 Poláků bylo uvězněno. Přes 1,5 milionu Poláků bylo násilně deportováno na Sibiř a stejně jako v případě rodin „zrádců vlasti“ nedokážeme dodnes říci, jaký byl počet obětí.

Závěrem chci dodat, že tito lidé nespáchali žádný zločin. Nic neprovedli. Prostě u nich jednou ve čtyři ráno zabušila NKVD, a to byl jejich konec. Mnozí z nich si museli vykopat i vlastní hrob. Ani nevěděli, co se stalo s jejich ženami a dětmi. Provinili se pouze tím, že byli příslušníci hrdého polského národa, který se Rusku nikdy v dějinách nepodvolil.

Prameny: