Solární energie zlevnila o 99 %. Nemůže za to Green Deal, ale Čína a matika

V roce 1958 vynesla NASA na oběžnou dráhu satelit Vanguard 1, který napájely solární články – tehdy špičková a extrémně drahá technologie. Vanguard 1 přestal vysílat už v roce 1964, Zemi však obíhá dodnes. Je nejstarším umělým objektem na orbitě a kromě vybitých baterií je jeho konstrukce v naprostém pořádku. A solární články? Ty s největší pravděpodobností stále fungují.

A právě tato neuvěřitelná odolnost a spolehlivost je klíčovou součástí příběhu o tom, jak se z luxusní vesmírné technologie stal nejlevnější zdroj elektřiny v historii.

Solární článek funguje na principu fotoelektrického jevu, který poprvé pozoroval už v roce 1839 Edmond Becquerel. Zjednodušeně řečeno: když foton slunečního světla narazí do polovodiče (dnes typicky křemíku), dokáže z jeho krystalové mřížky vyrazit elektron. Tento volný elektron se pak dá do pohybu a vytváří elektrický proud. Nejde o teplo ani o mechanickou sílu. Je to čistá a přímá přeměna světla na elektřinu.

Zatímco v roce 1977 stál jeden watt výkonu ze solárního panelu přibližně 77 amerických dolarů, dnes – s výhledem na rok 2026 – se bavíme o ceně kolem 20 až 30 centů. To je pokles o více než 99 %. Podle Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje (IRENA) je tak elektřina ze slunce nejlevnějším zdrojem, jaký kdy lidstvo mělo k dispozici.

Jak se to mohlo stát? Stojí za tím především dva procesy, které probíhaly souběžně. Tím prvním je takzvaný Wrightův zákon. Jde o empiricky ověřené pravidlo, které říká, že s každým zdvojnásobením celkového počtu vyrobených kusů klesnou výrobní náklady o určité procento. U solárních panelů tento pokles od samého začátku výroby činí přibližně 20 %. To není výsledek politických rozhodnutí nebo dotací – je to prostě matematická zákonitost plynoucí ze zkušeností a optimalizace výroby.

Druhým klíčovým faktorem byla čínská průmyslová politika. V letech 2010 až 2020 tamní vláda masivně dotovala výrobu panelů, díky čemuž se Čína stala naprosto dominantním světovým výrobcem. Obrovský přebytek výrobních kapacit pak logicky srazil ceny na globálním trhu. Paradoxně tak obavy západních zemí z „čínského dumpingu“ vedly k tomu, že ceny pro koncové zákazníky po celém světě dramaticky klesly.

V roce 2023 přesáhl celosvětově instalovaný výkon solárních elektráren 1,6 terawattu. Pro představu: celkový instalovaný výkon všech elektráren v Německu je zhruba 230 gigawattů. Slunce dnes pokrývá přibližně 5 % světové spotřeby elektřiny. To se může zdát jako malé číslo, ale ještě v roce 2010 to bylo pouhých 0,06 %.

Díky tomu se dnes investice do solárního panelu na střeše vašeho domu vrátí za 1,5 až 3 roky, přičemž jeho životnost dosahuje 25 až 30 let. Počty se zkrátka změnily. Už to není otázka víry nebo ideologie – je to čistá ekonomika a cena za kilowatthodinu.

Zdroje: