Článek
O co šlo. Před pár lety jsem se dvěma kolegyněmi – manželkou energetičkou a dcerou znalou veřejné zeleně a plánování krajiny – napsal v režii Ministerstva pro místní rozvoj knížku plnou špatných a dobrých příkladů z chytrých, nebo naopak hloupých, měst.
Jeden z nich se týká právě městské zeleně a nevhodného používání černé netkané textilie.
Netkaná textilie na trvalky nepatří
Zhutnělá půda, černá textilie, oblázky a pár rostlin. Takto vypadá stále ještě mnoho záhonů nejen na zahradách, ale bohužel i ve městech a obcích. Velkým úskalím tohoto řešení přitom je, že mnoho lidí stále neví, co je na takovém způsobu založení zeleně špatně. Vedení měst tak schvaluje dále tyto koncepty a obyvatelé nemají pocit, že by své daně platili zbytečně.
Černá netkaná textilie se v ČR začala používat na přelomu milénia a důvod byl prostý – zabránit prorůstání plevele a tím si ušetřit práci s čištěním záhonu. Původně byl tento materiál určen pro použití v zemědělství, zejména v oblasti zelinářství pro pěstování jednoletých kultur. Zde je jeho použití odůvodněné – zejména protože se počítá s tím, že textilie bude po sklizni sejmuta a půda bude obdělána.
Myšlenka bezúdržbové zeleně se – bohužel – stala pro některé zahradníky i zastupitele tak silnou, že začali netkanou textilii používat také při zakládání okrasných trvalkových záhonů. Tady samotná textilie však nevypadá esteticky, proto se na ní začaly pokládat různé druhy mulče (dřevní štěpka, kůra, kačírek či oblázky), které jsou ovšem původně určené k pokládce přímo na nakypřenou půdu.
Z pohledu následné údržby se zdánlivě jedná o senzaci – následující roky je zapotřebí minimum zásahů: dosadba neujatých rostlin, zalívání a stříhání odkvetlých částí. Žádné pletí, žádné usměrňování příliš „roztahovačných“ druhů.
Jenže: Textilie sice zabrání prorůstání plevele, ale také zabraňuje dalším důležitým životadárným procesům v půdě, jako je koloběh vody a přirozený rozklad rostlinných zbytků. Výsledkem je tvorba plísní a dalších houbových chorob, hutnění půdy a vymývání organických látek. Jednoduše řečeno, půda se díky snaze o co nejméně údržby stává mrtvou.
Záhon bez textilie je naproti tomu mnohem udržitelnější. Rostliny se mohou rozmnožovat a navzájem prorůstat, čímž brání prorůstání plevele. Počáteční péče se brzy vrátí a při správné údržbě záhon vydrží mnoho let.
A co na to úředníci
Když jsem jako vedoucí autorského týmu tuto knížku prezentoval na jednom setkání zástupců měst a obcí, dostal jsem k tomu od přítomné dámy záludnou otázku: „Jak máme tedy chytře udržovat záhony bez plevele? Ale nechci slyšet, že je máme plít.“
Přiznám se, že mě ta otázka zarazila. Zněla mi trochu jako: „Jak mám tedy chytře zůstat pořád čistá? Ale nechci slyšet, že se mám pravidelně mýt.“
Protože v téhle věci opravdu nejsem odborníkem, obrátil jsem se s ní na dva profesionály z naší rodiny. Tím prvním je již zmíněnou dcera. Tím druhým je její manžel, který zná věc z praktické stránky jako všemi respektovaný zahradník jisté městské části.
Brainstorming o dovedení toho přání ad absurdum
Protože s našimi mladými máme společné nejen zaujetí pro své profese, ale také smysl pro humor, zkusili jsme ve veselém brainstormingu dovést přání oné úřednice až do zcela absurdních konců.
„Když se ty trvalky zasadí dostatečně hustě, už by mezi nimi nemusel prorůstat plevel.“
„Tomu úplně nezabráníš, ten si vždycky cestu najde. To by se ten záhon musel celý hermeticky uzavřít do skleníku.“
„A jak by tam pak proudil vzduch?“
„Pravda, úplně hermeticky by to nešlo. Vzduch by tam ovšem musel proudit přes filtr nebo hodně hustou síť, která nepropustí náhodně letící semena plevele.“
„Na to přirozené větrání nejspíš nebude stačit. Musel by tam být nucený oběh vzduchu pomocí větráků.“
„Což znamená ty větráky instalovat u záhonů a přivést k nim energii, případně zajistit dostatečně kapacitní síť potrubí pro oběh vzduchu a dostatečně výkonné větráky.“
„A jak by se zajistilo opylování?“
„Na to se dají použít čmeláci, kteří jsou chovaní pouze v tom skleníku. Ale ti se zas nehodí na trvalky.“
„A co vandalismus u těch skleníků? Určitě budou přinejmenším terčem graffiti.“
„To by musely ohlídat kamery, případně zesílené hlídky městské policie.“
„Celé to tedy bude mnohem komplikovanější a nákladnější, než ta počáteční péče o trvalky.“
„Ještě mne napadlo jedno řešení, s kolegy už jsme ho probírali: To místo pro záhon celé vylít betonem, do něj ukotvit plechové modely rostlin a natřít je nazeleno. Pokud by byly v tom betonu důkladně zalité, žádný plevel by se tam neuchytil. A koneckonců, v jistém smyslu by to byla zeleň.“
Závěr
Po probrání všech technických možností a odhadu jejich pravděpodobných dopadů došel náš tým k závěru, že přání oné úřednice, tzn. mít ve městě zdravý trvalkový záhon zcela bez plevele a bez pletí, je v praxi nerealizovatelné.
Pokud by tedy kompetentní orgány nepřipustily, že plechové květiny zalité do betonu a natřené nazeleno lze úředně uznat za městskou zeleň.
Zdroj
Slavík, J. a kol. Aby chytré město nebylo hloupé. Praha: MMR pro obce 2023 ISBN: 978-80-7538-509-3. Volně ke stažení na https://www.obcepro.cz/data/MMR-spatna-praxe-PRESS-elektronicka-dvojstranky.pdf
