Článek
Z bytu do domečku s pomocí realitky
Bydleli jsme v krásném bytě, v malé bytovce na velmi dobré adrese, a bydlíme v něm dodnes. Před časem jsme ale začali pošilhávat po životě pod vlastní střechou v útulné dřevostavbě, kde by měla výběh naše očekávaná vnoučata. Míru toho pošilhávání zvýšili i naši sousedé v SVJ, kteří měli tou dobou tendenci se nám svými záměry až příliš vlamovat do soukromí.
Rozhodli jsme se tedy s mojí (mým čtenářům už dobře známou) ženou Pavlou vyměnit byt na dobré adrese za domeček na méně dobré adrese, kde by rozdíl v kvalitě adres víceméně vykompenzoval rozdíl v ceně. A protože nejsme zběhlí v realitním podnikání, zadali jsme tento projekt specialistům – realitní firmě, která prodávala byty a zároveň připravovala development roztomilých dřevostaveb, na první pohled jako stvořených pro nás.
Zmíněná realitka se tvářila, že takovýto projekt je pro ni zajímavou výzvou, kterou zvládne na výbornou. Projekt byl svěřen makléři, o němž jsme byli ujištěni, že je to prý matador ve svém oboru.
Prodej bytu
S realitkou jsme se tedy dohodli na cenovém rozpětí a na textu inzerátu pro prodej bytu. Nyní bylo potřeba pořídit na inzerát patřičné fotografie. A to nebylo jen tak.
Nejprve se čekalo, až příslušná stejdžistka (to slovo jsem slyšel poprvé a naposledy) přijede z dovolené. Pak se čekalo, až se ta dáma uzdraví z následků té dovolené (měl jsem až do té doby zato, že na dovolené se člověk rekreuje). Nakonec dorazila s několika kufry plnými nejrůznějších propriet a zbytečností. Těmi postupně změnila náš útulný byt tak, že byl pro samé cetky, svíčky, mističky, polštáře, polštářky, deky a dečky prakticky neobyvatelný. Na vzniklé fotodokumentaci jsme ho skoro nepoznávali, ale takhle to prý na kupce nejlépe zabere.
Poté se opět čekalo, pro změnu na ty kupce. Ve své naivní nezkušenosti jsme se s Pavlou domnívali, že náš realitní matador bude kupce shánět jaksi aktivně, jako opravdický obchodník. Jeho aktivita se nicméně omezila jen na svodky z analytiky čtenosti inzerátů.
Nakonec kupci přece jen začali přicházet. Vzhledem k tomu, že onen realitní matador byl občas nedostupný, prováděli jsme je bytem nezřídka sami.
Ti kupci si zřejmě přečetli nějaká internetová doporučení, jak koupit nemovitost výhodně. Podle nich se má kupující tvářit velmi otráveně, hledat na nemovitosti skutečné či pomyslné nedostatky a o zjevných výhodách (jako třeba vlastní garáž v domě) prohlašovat, že je vůbec nepotřebuje. Velmi otřepaným trikem také bylo poukazovat na jiný byt v jiném domě, který je prý lepší, a když neslevíme my, koupí výhodněji tamten. Jenže shodou okolností jsme ty srovnávací byty ve srovnávacích domech znali, takže ten trik vyzněl do prázdna.
Postupně jsme začali naše kupce z duše nenávidět. Ze všeho nejvíc jsme nenáviděli dva typy:
V prvé řadě ty, kteří kupovali byt jako investiční příležitost, a tudíž jim nezáleželo, jak vypadá, protože oni v něm bydlet nebudou.
A dále pak ty, co chrastili hotovými penězi, přičemž a konto toho nárokovali nesmyslné slevy. Náš realitní matador se nás snažil přesvědčit, abychom to brali všema deseti, neb kupců s hotovostí se prý nedostává. Nějak mu přitom nedošlo, že smyslem celého počínání není prodej bytu, ale koupě domečku za utržené peníze.
Koupě domečku
Koupě dřevostavby na zelené louce, probíhající souběžně s prodejem, začala prohlížením atraktivně vyhlížejících modelů a vizualizací. Také na místě samém už vyrostly základové desky i sloupky s elektrickými přípojkami. Příjezdová komunikace a vodovodní řád prý bude cobydup. Pak to ale začalo drhnout, a to hned na několika frontách.
První frontou byl předpokládaný provoz toho domečku. Zajímalo nás, jak je reálně řešeno vytápění a teplá voda, a jak tedy bude v praxi vypadat ten atraktivně vyhlížející energetický štítek. Z realitky na to nikdo nebyl schopen odpovědět kromě obecných tvrzení o tepelných čerpadlech a přímotopech. Moc se divili, že se o to zajímáme. Tomu jejich údivu jsme se pro změnu divili my, vzhledem tomu, že ten provoz budeme platit, a také vzhledem k nemalé záloze, kterou jsme na tenhle náš projekt předtím složili.
Z dostupných technických informací o podobných řešeních bylo zřejmé, že navrhovaný tepelný systém se dobře hodí do chaty, méně už do domku pro trvalé bydlení. A že tedy nemalý rozdíl mezi papírovým ekologickým a nepapírovým praktickým topením budou muset utáhnout elektrické přímotopy, s příslušnými náklady na energii.
Dalším „ale“ byly úložné prostory, a to nejen na šatstvo, ale také třeba na zahradní nářadí, kola, lyže a tak podobně. Projekt s nimi nějak nepočítal a představa, že budeme rvát sekačku nebo bicykl dírou ve stropě do nízkého podkroví, se nám tak úplně nezamlouvala. Bylo proto zřejmé, že k domečku bude muset chtě nechtě přibýt další stavba. Trh pro tento účel nabízel a nabízí spoustu rozmanitých typizovaných „budníků“, jeden ošklivější než druhý. Díky, raději ne.
Konečně třetím úskalím byla infrastruktura. Od budoucích majitelů ještě neexistujících domků se nárokovala nemalá částka jako příspěvek obci za přivedení vodovodu a kanalizace a za úpravu příjezdových cest. Jenže s těmi pracemi se nezačalo a bylo zřejmé, že se čeká, až všichni zájemci předem zaplatí. Kdo by ale platil předem sítě pro domek, co ještě nestojí, a pak na blátě a s žumpou čekal, až zaplatí i budoucí sousedé. Pěkný začarovaný kruh.
Závěr příběhu
Ve vzniklé situaci jsme se rozhodli celý náš projekt skrečovat. Nikdy jsme toho nelitovali. Další vývoj nám dal za pravdu.
V oné lokalitě se dřevostavby časem přestaly nabízet. Zůstalo jen bláto a základové desky zarůstající travou.
Tak asi někde tady měl stát náš domeček. Žádná škoda.
Tím více si dnes vážíme našeho skvělého bytu, kde se určitě vyřádí i vnoučata, pokud je trochu vyregulujeme. Naše „sbalené kufry“ nám zároveň psychologicky pomohly vymezit sousedům jasné hranice. Ono se líp bouchá do stolu, máte-li plán B.
O realitních firmách a realitních makléřích si dodnes myslíme své a příště bychom se jim do rukou nesvěřili. Podle naší zkušenosti je pro ně ideálním zákazníkem ten, kdo potřebuje „střelit“ vybydlenou barabiznu, nebo ten, kdo naopak potřebuje vybydlenou barabiznu koupit pro své další, víceméně legální záměry, ale bydlet v ní nehodlá. Podrobnosti té transakce ho nezajímají, protože jim nerozumí a rozumět nechce.
Ke cti té naší realitky ale nutno říci, že nám zmiňovanou zálohu nakonec vrátila (jistě s úlevou, že je konečně přestaneme obtěžovat svými záludnými otázkami a urgencemi). Protože už jsme ji skoro oželeli, byly ty peníze jako z nebe spadlé. A jednoho dne přišel ten nápad, vidět se konečně s naší velkou africkou rodinou. Další už čtenář zná.
