Článek
Dávné dějiny a současný průmysl
Podobně jako Bílina, o níž jsem tu psal posledně, je i staroslavná Kadaň dnes vklíněná mezi přírodu a uhelné elektrárny Tušimice a Prunéřov s přilehlým povrchovým dolem.
Její historie sahá do 12. století. Historie osídlení na nedaleké stolové hoře Úhošť (podíváme se tam za chvíli) je ještě starší, prý tisíce let před naším letopočtem. Město střídala období rozkvětu, ale i velkého požáru ve 14. století, který je zničil. Ještě za vlády otce vlasti Karla IV. ale rozkvetlo znovu.
Od 16. století se tu těžila hlinka a kaolín. Dnešními průmyslovými dominantami jsou už zmíněné (a nepřehlédnutelné) dvě uhelné elektrárny a k nim přiléhající hnědouhelný lom Nástup – Tušimice, který je zásobuje palivem.
Historické centrum a jeho veleúzká rarita
Náměstí uprostřed historického centra na první pohled upoutá především kašnou s neustále se měnícím vodotryskem – ano, to je ten na titulní fotografii. Historii připomíná městské opevnění i nepřehlédnutelná věžová Mikulovická brána.
Největší zdejší atrakce (troufám si tvrdit) je ovšem snadno přehlédnutelná. Je jí Katova ulička, spojující centrum Starého Města se Špitálským předměstím. Pochází z počátku 14. století, kdy vznikla jako součást městského opevnění – rychlá spojnice mezi hlavním náměstím a hradebním parkánem. Také prý sloužila jako stoka odvádějící přebytečnou vodu z náměstí. Opravdu, víceúčelová stavba.
Traduje se, že uličkou chodíval městský kat, městský ras a později také městský lazebník. První dvě profese spojuje nepříliš úctyhodné řemeslo. Jak s nimi souvisí ten lazebník, vážně netuším.
Každopádně ulička je nějakých 50 metrů dlouhá a v nejužším místě je široká pouhých 66 centimetrů. Právě touto šířkou (dá-li se tu vůbec o nějaké šířce mluvit) se zasloužila o onen v nadpise zmiňovaný titul nejužší české ulice.
Celkem nenápadný vstup do uličky je na náměstí mezi čp. 76 a 77. Projít si ji je zážitek, zvlášť když jsme se tam s manželkou nacházeli jen sami dva. Neumím si tu představit nával turistů. Zejména pak turistů větší tělesné šíře nebo turistů trpících klaustrofobií.
Na opačné straně se nám nabízí příležitost k nekonečnému prolézání a prozkoumávání parkánu. A ovšem, nejlépe zase stejnou cestou zpátky.
Stolová hora Úhošť
Za důkladné prochození a prozkoumání stojí také čedičová stolová hora Úhošť jižně od Kadaně. Pokud si zvolíme cestu z obce s tak trochu varovným názvem Pokutice (žádnou pokutu jsme tam ale naštěstí nedostali), čeká nás necelých dvě stě výškových metrů po křivolakých pěšinách. A rozhodně stojí za to.
Divoká příroda na vrcholu nás přenese do úplně jiného světa divoké horské přírody. Hm, ano, pokud tedy zvolíme ten správný úhel pohledu do dálky bez elektráren v pozadí.
Na mírně zvlněné náhorní plošině zaujmou stromy roztodivných tvarů i velké nezalesněné plochy.
Veškerý porost je tu z dobrých důvodů chráněný. Naučná stezka nás provede křížem krážem dokola kolem po této přírodní zajímavosti. Vůbec nevadí, že se (rovněž z dobrých důvodů) vyhne archeologickému nalezišti. I tak je tu, na co se dívat a co obdivovat.
Tak rychle zase dolů, ať ještě stihneme odpolední kávu na náměstí s pohledem na proměnlivou fontánu.
