Malaga trochu jinak: chytrá (a místy asi i vychytralá)

600tisícová Malaga leží na úzkém pobřeží Středozemního moře pod více než tisícimetrovými vrcholky hor. Je mimo jiné jedním z prvních evropských smart cities. O tom, co pod tímto pojmem rozumíme, jsem tu už kdysi psal.

Smart city Malaga začalo jako živá laboratoř zaměřená na využívání inteligentních energetických sítí (což jsou rozvodné sítě doplněné datovými sítěmi a příslušným systémem řízení) v různých oblastech městského života. Iniciovala jej už v roce 2008 energetická společnost ENESA. Od té doby se prolíná s dalšími dílčími projekty – běžícími i již uzavřenými.

V souvislosti s elektromobilitou stojí za povšimnutí testování pozemního kontaktního dobíjení elektrobusů systémem Alstom SRS v areálu zdejší univerzity. Jednoduše řečeno: Při automatickém zastavení elektrobusu nad víkem překrývajícím nabíjecí kolejnici ve vozovce se víko otevře, z podvozku autobusu se vysune konzole, propojí se s kolejnicí a proběhne nabíjení (tak to lze alespoň vyrozumět z marketingového videa výrobce).

Dnes je významný zvláště rezidenční projekt Distrito Zeta (Zeta District) na západním předměstí Malagy, kde by v cílovém stavu mělo být 3 500 obydlí, z toho zhruba třetina ve veřejném vlastnictví. Tento projekt, iniciovaný s evropskou podporou, se rozvíjí prostřednictvím developerů. Zaměřený je na ekologicky a komunitně smýšlející mladé lidi, tedy onu generaci Z, a klade proto důraz na veřejnou zeleň, vodní prvky a široké možnosti využívání digitálních technologií.

Tolik stručně, co jsme o smart city Malaga věděli předem a co nás lákalo k prozkoumání.

Zmíněný rezidenční projekt je zatím, jak jsme si včas zjistili, ve stavu budování. Nemělo tedy cenu se potulovat po staveništi a představovat si, jaké to tu jednou bude. Nevadí – o důvod víc, proč se sem za čas podívat znova.

Malaga, jak jsme ji zažili, je především pestré město s bohatou historií a budovami různého stáří a velikosti, od mohutných moderních bytových a kancelářských komplexů až po veselé malé rodinné domky v Zahradním Městě na okraji. Je to také město plné zeleně a vodních prvků. Park v samém centru je sám o sobě nádhernou botanickou zahradou, dávající tolik potřebný stín. Poučky o roli zeleně při ochlazování městského prostoru tu dostávají velmi konkrétní a nanejvýš užitečnou podobu. Stín tu dává i majestátní moderní pergola, připomínající rybí páteř, ale kampak s ní na chladivý stín palem.

V ulicích Malagy jsme narazili na celkem početné veřejné dobíjecí stanice a semtam i na elektromobily, například elektrické taxíky. Jinak ovšem zdejší ulice hřmí hlukem spalovacích motorů aut i příslušně „vytuněných“ motorek, pro něž tu občas – jak už to tak v jižních zemích bývá – není k hnutí. Popravdě, cyklisté a elektromobilisté jsou v tomto smart city stále ve výrazné menšině.

Tím spíš nás potěšila „elektrická multikára“ Goupil, která se pilně činila ve zdejší kopcovité botanické zahradě. Úplně stejně, jako se malé nákladní elektromobily této značky činí například v barvách Veřejné zeleně města Brna.

Zdejší městský dopravce EMT provozuje v současné době přes 80 elektrobusů, dodávka dalších je v přípravě. Podle dostupných informací jsou přidělovány na různé linky. My jsme v ulicích potkali elektrobusy MAN standardní délky 12 metrů a kratší elektrické midibusy Iveco. V obou případech udává výrobce dojezd na jedno nabití více než 300 km.

Na okraj: Fotografovat elektrobusy uprostřed motorek a aut vyznávajících pravidlo „můžeš, kam se vejdeš“ tak, aby bylo zřejmé, že jde o elektrobusy, nebylo vždycky snadné.

Nás v Malaze pochopitelně zajímalo zejména zmíněné spodní dobíjení v univerzitním areálu. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme v místě nabíjení nenašli nejen onu spodní dobíjecí stanici, ale ani stopu po ní na hladké asfaltové vozovce. Na univerzitní lince L, kterou měl takto dobíjený elektrobus obsluhovat, jsme potkali pouze obstarožní diesel. Umělá inteligence nám později jen sdělila, že výzkumný projekt, v jehož rámci bylo toto dobíjení instalováno a provozováno, byl oficiálně a úspěšně (jak ostatně jinak) ukončen už před pěti lety. Aha.

Přesto bylo zajímavé se do těch míst podívat. Použili jsme přitom totiž lehkou městskou železnici, které se tu říká metro, ale fakticky jde o podpovrchovou a povrchovou tramvaj. Její dvě linky o celkové délce 13 km, uvedené do provozu v roce 2014, spojují centrum s předměstími na západě města. Na rozdíl od širokého rozchodu celostátních železnic, s jakým se lze setkat i u příměstských vlaků, používá tato tramvaj normální evropský rozchod. Jezdí tu klimatizovaná obousměrná pětivozová tramvajová vozidla typu Urbos 3 od domácího výrobce CAF o celkové kapacitě téměř 230 cestujících.

Na konečnou Andalucia Tech u univerzity nás svezla linka 1 se sedmi podzemními a pěti povrchovými zastávkami. Zatímco v podzemí hlídají stanici na vstupu i na výstupu turnikety, u povrchových zastávek je třeba si příslušně validovat jízdenku venku. Aby snad někoho nenapadlo jezdit na černo, doprovází tramvaj na povrchovém úseku (jak se zdá, průběžně) revizor spolu s důležitě vyhlížejícími pracovníky ochranky.

Čímž se dostáváme k odbavování cestujících ve zdejší MHD. To je plně digitalizované a uživatelský veskrze příjemné. Jen jsme se zamýšleli, zda je chytré nebo spíše vychytralé.

Nejjednodušší, a ovšem také nejdražší, systém jsou jednotlivé jízdy zaplacené přiložením bankovní karty k validátoru ve vozidle nebo k turniketu u podzemních stanic na vstupu a na výstupu, navlas stejně jako třeba u brněnského systému Pípni a jeď. Takto se dá zaplatit autobus, tramvaj (tedy metro) i příměstský vlak z letiště, jezdící tu ve dvacetiminutovém taktu.

Mnohem levnější je koupit si předplacenou dobíjecí kartu zdejšího integrovaného dopravního systému, z níž validátor odečítá příslušné jízdné, oproti „Pípni a jeď“ méně než poloviční. Ukázalo se však, že to má háček: Tuto kartu prodávají a nabíjejí zejména trafikanti v určených stáncích s tabákem, rozesetých po městě. Na letišti se koupit nedá – odtud je třeba jet do centra takříkajíc za plné. Těžko říci, zda jde o organizační nedostatek nebo o záměr. V druhém případě se nabízí na úvod nanesená otázka, zda smart city tu znamená chytré město nebo snad vychytralé město.

Malaga je rozhodně město, jež stojí za to navštívit. To, co návštěvníka zaujme především, je nádherné historické centrum s přístavem a majestátním hradem s vyhlídkami do širokého okolí, městská zeleň a přepestrá rozlehlá botanická zahrada v kopcích nad městem, kam lze utéci před spalujícím žárem jižního slunce. Do energetické sítě návštěvník nevidí a ostatní viditelné prvky smart city se tu rozvíjejí spíše pozvolna. Což nic nemění na tom, že se tu člověk cítí velmi příjemně.

Tak tedy, hasta otro día (někdy na shledanou).

Tento článek je upravenou verzí autorova článku na portále Smartcityvpraxi.cz Malaga: Naše reportáž z jednoho z prvních evropských smart cities