Článek
Je to jasný příklad rostoucí propasti mezi dospělými a dnešními puberťáky. Každá generace má svůj vlastní jazyk a slovník, který někdy znemožňuje porozumění mezi nimi.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem se jako dítě těšil na večerníčky, jako například O Kubovi a Stázině. Tyto pohádky Václava Čtvrtka jsou pro nás českou klasikou, ale jak bychom jim dnes ještě rozuměli? A co teprve naše děti? Tomuto tématu jsem se věnoval ve svém předchozím článku.
„Já bych chtěla někde chillovat,“ zazní z úst dcery, která odmítá jít s matkou na nákupy. Chillovat je prostě odpočívat, relaxovat, být v pohodě. Tento výraz, společně s dalšími jako flexit, chálka, vibe, hood, šlajska, se stává součástí slovníku mladší generace, která se vyjadřuje jiným jazykem než my, dospělí.
Děti se učí nový jazyk prostřednictvím svého okolí, čtením a komunikací mezi sebou. Jazyk se neustále vyvíjí a posouvá, což často vede ke střetům mezi generacemi.
Na nedávném semináři o asertivitě jsem promítal ukázku z filmu Svatební cesta do Jiljí, kde Josef Abrahám řeší bujarou oslavu na horském hotelu. Když jsem se zeptal účastníků, jaká chyba se v této situaci stala, jeden mladý muž se zamyslel na několik vteřin a pak se zeptal: „A to je kdo?“ Ten okamžik mi naplno ukázal, že jsem opravdu boomer (prostě starej týpek, který těm mladým už nerozumí).
Je zřejmé, že existuje jazyková propast mezi dospělými a dnešními puberťáky. Používají slova, která nám nic neříkají. Například termín flexit. Když jsem se zeptal jednoho teenagera, co to znamená, odpověděl mi: „No všichni to říkají, to je takové vytahování se, ukazování se svými úspěchy a dovednostmi.“
Dalším příkladem je výraz „chálka“. Když jsem se ho zeptal, co to znamená, vysvětlil mi, že to je nějaké dobré jídlo, prostě chálka.
A co teprve výraz „vibe“? Když jsem se zeptal jedné dívky, co to znamená, odpověděla: „To je takový pocit nebo atmosféra nějaké situace. Například na koncertě byl super vibe, všichni se bavili a byla tam úžasná energie.“
Je jasné, že dospělí a dnešní puberťáci mluví různými jazyky. Někdy se to může zdát frustrující a může to vést ke komunikačním problémům. Ale je důležité si uvědomit, že jazyk se neustále vyvíjí a každá generace má své vlastní výrazy a slovník. Je na nás, abychom se snažili porozumět a najít společnou řeč.
Možná je čas se zeptat našich dětí a mladých lidí, co ta slova znamenají a jak je používají. Můžeme se naučit od nich a najít způsoby, jak se lépe porozumět. Rozhovory a otevřená komunikace jsou klíčem k překonání této jazykové bariéry.
A tak, místo abychom se ptali, co to zase znamená, měli bychom se pokusit pochopit význam a kontext těchto nových slov. Můžeme se zeptat našich dětí: „Co to znamená, když říkáte hood nebo jak používáte slovo šlajska?“ Můžeme se s dětmi bavit o našem vlastním jazyku a zároveň je povzbuzovat, aby se naučily respektovat a používat i ten náš prehistorický.
Je to příležitost i pro nás dospělé, abychom se otevřeli novým výrazům a rozšířili svůj slovník. Ať už se nám tyto výrazy líbí nebo ne, jsou součástí mladší generace a odrážejí kulturu a dobu, ve které žijeme. Můžeme se stát mostem mezi generacemi, když se budeme učit a porozumíme tomuto novému jazyku. Takže přestaňme se zlobit a začněme se učit.
