Článek
V minulém týdnu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy slibovalo, že vytvoří návod, jak moc nezatěžovat děti domácími úkoly, svůj slib splnilo a včera do datových schránek všech ředitelů přistál dvoustránkový dopis od vedoucího odboru Michala Černého…
Dopis má celkem 8 bodů. V prvním bodě se píše:
Pro plošné omezování domácí přípravy neexistuje věcný důvod. Podle studie CERGE z roku 2019 je zatížení českých školáků domácími úkoly v mezinárodním srovnání jedno z nejnižších. Zároveň podle různých zdrojů tráví žáci v ČR ve škole o více než sto hodin ročně méně, než je průměr OECD.
Pan Černý má pravdu, uvedená studie skutečně potvrzuje to, že čeští školáci mají jedno z nejnižších zatížení domácími úkoly… A co z toho? Pan Černý patrně přečetl pouze abstrakt. Studie jasně dokazuje, že jedno z nejvyšších zatížení domácí přípravou mají žáci v Rusku, Salvadoru nebo postsovětských republikách, čím více na západ, tím zatížení domácí přípravou klesá, takové Japonsko, Jižní Korea nebo Anglie má podobné zatížení jako Česká republika. Pan Černý zvolil naprosto nevhodný argument, je to podobné, jako kdyby prohlásil, že nemá smysl vytvářet demokracii, protože většina lidské populace žije v zemích s diktátorskými režimy, úvodní odstavec dopisu je tedy spíše nadbytečný. Celý letitý spor, který odstartoval v roce 2018 (značný podíl na tom měl známý bloger Táta parťák) nebyl o tom zda zrušit nebo nezrušit domácí úkoly, ale o tom, aby nebyly pro žáky povinné, ale dobrovolné.
Škola je oprávněna zadávat žákům domácí úkoly a smí vyžadovat jejich vypracování. Toto stanovisko se opírá mimo jiné o § 22 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že je žák povinen „řádně se vzdělávat“. Přiměřenou domácí přípravu vnímá MŠMT jako neoddělitelnou součást vzdělávání. Nejde tedy o neoprávněný zásah do soukromí žáka podle Listiny základních práv a svobod, neboť zadávání domácích úkolů, resp. zadání pro domácí přípravu (dále také „domácí úkoly“), má dle názoru MŠMT oporu v právních předpisech.
Pokud pan Černý překládá slovní spojení „řádně se vzdělávat“ na „povinen plnit domácí úkoly“, pak musí být asi kouzelník. Dle mého názoru není možné zadávat domácí úkoly jako povinnost, to ostatně ministerstvo šalamounsky zmiňuje i v závěrečných bodech dopisu.
Škola je oprávněna domácí úkoly také hodnotit v souladu s vyhláškou č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů, pokud je tato možnost zakotvena v pravidlech pro hodnocení jako součásti školního řádu. Je však nutné upozornit na úskalí tohoto hodnocení, protože domácí podmínky jednotlivých žáků se mohou velmi významně lišit. Proto není vhodné domácí úkoly známkovat a pokud se tak děje, hodnocení domácích úkolů nesmí mít rozhodující vliv na výslednou známku z daného předmětu na vysvědčení. MŠMT důrazně doporučuje volit jinou formu zpětné vazby. Zcela nepřípustné je hodnotit nevypracované domácí úkoly (např. známkou 5), neboť toto hodnocení nevypovídá o míře dosažení vzdělávacích cílů. K nevypracovaným zadaným domácím úkolům, resp. nevypracované domácí přípravě, lze v přiměřené míře přihlédnout při ukládání výchovných opatření nebo hodnocení chování.
Má to ale háček, hodnocení domácích úkolů ve školním řádu být zakotveno nesmí. Samo ministerstvo vydalo směrnici pro tvorbu školního řádu, kde se hned na úvod píše: Působnost školního řádu se může zásadně vztahovat jen k činnosti školy, tj. k samotnému poskytování vzdělávání, které se odehrává zejm. při vyučování a na dalších akcích pořádaných školou (školní výlet, exkurze, lyžařský výcvik); nelze upravovat např. volný čas dětí, žáků a studentů či jiné skutečnosti, které s činností školy nebo s prostory školy nemají přímou souvislost. Z textu jasně vyplývá, že domácí příprava se hodnotit nemůže, protože se jedná o volný čas dětí. Takže ministerstvo nejdříve kritiky usadí nevhodným výkladem zákona a sdělí, že dle vyhlášky škola úkoly hodnotit smí, aby v samotném závěru bodu vlastně řekla, že hodnotit úkoly je nevhodné a dávat 5 za nevypracovaný úkol je dokonce zcela nepřípustné… Pojďme dále.
MŠMT doporučuje zadávat domácí úkoly jako dobrovolné. V takovém případě je nezbytné klást důraz na smysluplnost domácí přípravy z pohledu žáků. MŠMT doporučuje, aby pravidla zadávání domácích úkolů byla konkretizována ve školním řádu. Pokud jsou domácí úkoly hodnoceny, pravidla pro jejich hodnocení musí být součástí školního řádu. Domácí úkoly nesmí být přenášením zodpovědnosti za vzdělávání na rodinu. Například pokud se žáci v rámci domácí přípravy seznámí s nějakým vzdělávacím obsahem, je třeba následně ve škole ověřit, upevnit a prohloubit jeho pochopení. V rámci domácího úkolu lze ovšem také následně procvičit a upevnit látku vysvětlenou a pochopenou ve škole. Vždy je nezbytné poskytnout žákovi zpětnou vazbu, bez ní úkol ztrácí smysl.
Ministerstvo tímto popírá vlastní směrnici, kde uvádí, že ve školním řádu není možné upravovat činnosti mimo vyučování, tedy i domácí přípravu. Celý dopis tedy vyzněl na prázdno, na začátek volí ministerstvo skoro výhružný tón, kde současnou situaci brání (a vykládá zákony tak jak vykládá) a v závěru uspokojí odpůrce domácích úkolů. Výsledek tedy nula, škola se opět zařídí podle sebe.
Co je to vlastně volný čas dětí? Mají vůbec nějaký volný čas? Volný čas je to, co nám zbyde po práci, a kdy se můžeme svobodně rozhodnout, co budeme dělat… Kolik volného času dnešní děti mají?
„No já ráno brzo musím vstávat, protože dojíždím do školy daleko,“ povídá mi klient, středoškolák, na úvodní konzultaci, „do půl druhý, někdy do čtyř jsem ve škole, nejhorší to je v zimě, to je tma, když přijíždím domů a padá na mě hrozná únava a depka, ve středu mám ještě tréninky, já nemám čas pro sebe, doma ještě úkoly a když už mám v osm večer volno, strávím ho u mobilu nebo počítače, už nemám energii třeba na knihu…“ Klíčem je si vybrat takovou školu, aby mě nabíjela energií a ne mi jí ještě brala, ale co mají dělat děti školou povinné, když do školy chodit musí? Kde je hranice správného? Kolik volného času mají mít?
Často školím vychovatele školních družin a málo se podporuje spontánní hra, pořád se něco lepí, vyrábí, servíruje se jedna aktivita za druhou, odborně se tomu říká řízená činnost, vytrácí se tedy spontánní hra, volný čas, a to je patrně důvod rozvířené debaty nad domácími úkoly…
