Článek
V České republice připadá na jednoho zřizovatele (nejčastěji obec) 1,4 základní školy, zatímco zatímco v Nizozemsku 5,5 a v Estonsku dokonce 6,8 školy. Podle studie vysoké číslo zřizovatelů pro kvalitu vzdělávání přináší řadu negativních důsledků.
Prvním argumentem je, že malí zřizovatelé mají až dvojnásobné náklady na jednoho žáka mířící na provoz škol, jak dokládá následující tabulka.
Počty a podíly zřizovaných škol podle velikosti obce a financování na žáka
Školy zřizované obcemi do 500 obyvatel deklarují výdaje na žáka v průměru 28 230 Kč a zřizovatelé ve velkých obcích nad 10 tis. obyvatel přispívají na provoz škol o 18 tisíc Kč méně (10 242 Kč), to je skutečně velký rozdíl, bohužel uváděná čísla jsou zavádějící. Studie totiž nebere v potaz skutečnost, že do velkých škol se každé ráno sjíždějí i děti z okolních malých obcí, které školu nezřizují. Zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky má každá obec, tato povinnost je zakotvena v § 178 odst. 1 školského zákona - v praxi to vypadá tak, že menší obce doplácejí ze svých obecních rozpočtů obcím, které školu zřizují, přispívají tak na její chod a „kupují si určitý počet míst“ pro své obyvatele. Je tedy logické, že tyto obce ze svého rozpočtu vynakládají méně peněz na chod dané školy.
Příkladem je středočeská obec Klučov, kde místní radnice posílá příspěvek na základní vzdělávání „cizím“ školám ve výši 700 tisíc korun ročně, aktuálně je z nedostatku kapacit stávajících škol v plánu vybudování nové svazkové školy v Českém Brodě. K dofinancování stavby školy, které nepokryjí dotační peníze, uzavřelo několik obcí smlouvu o spolupráci a formou rezervace míst pro školáky společně projekt dofinancují. Obec Klučov rezervovala pro své potřeby navýšení o 70 míst, kdy každé místo stojí 300 000 Kč. I menší obce, které školy nezřizují tak vydávají ze svých rozpočtů nemalé peníze na chod škol stávajících.
Snížení počtu zřizovatelů a centralizování např. účetnictví, IT služeb, výkaznictví, dotací a jiných služeb si představit dokážu, nejsem si ale jistý, že to přinese výrazné úspory. I výjimka potvrzuje pravidlo. Například obec Tatce u Peček ze svého rozpočtu v roce 2022 vynaložila na chod vlastní malotřídní školy 1 257 000 Kč, to s ohledem na kapacitu místní školy činí 13 231 Kč, což je částka odpovídají větším obcím do 5000 obyvatel. Studie tak má své rezervy.
Druhým argumentem studie je, že dvě třetiny zřizovatelů nemají vzhledem k velikosti potřebnou odbornost a dostatečné kapacity, což se může projevovat absencí řízení kvality vzdělávání. Studie doslovně uvádí „Zřizovatelé malých obcí nemají dostatek úředníků a odborníků, kteří by školám pomáhali s kvalitou výuky“. Ve školství se pohybuji již dlouho a nejsem si vědom toho, že by kdokoliv z větších zřizovatelů měl schopné úředníky, kteří by jakýmkoliv způsobem pomáhali s kvalitou výuky, spíše je ceněno nezasahování do vnitřních záležitostí školy.
Problém velkého počtu zřizovatelů je spíše politický. Čím menší obec, tím je běžnější, že ředitel je součástí rady nebo zastupitelstva obce a má tak i značný politický vliv v daném regionu. Není výjimkou, že výběrové řízení na ředitele školy v Horní Dolní vyhraje kámoš starosty a v případě problémů se vzájemně podrží, což samozřejmě kvalitě školy neprospívá. Setkat se můžeme i s lidskou ješitností, kdy rada menšího města odmítá řediteli přiznat roční odměnu s odůvodněním, že přece nemůže brát víc než starosta… A podobných situací je celá řada.
A kvalita výuky? To už raději nekomentuji. Čím menší škola, tím zdravější klima a kooperativní atmosféra v ní je. Například podle výzkumů je na školách malotřídního typu menší výskyt šikany (Janošová, 2016).
Tedy menší počet zřizovatelů ano, něco se uspoří, školy se podaří odpolitizovat, ale argumenty studie se vám pánové tentokrát opravdu nepovedly.
Zdroje:
JANOŠOVÁ, Pavlína; KOLLEROVÁ, Lenka; ZÁBRODSKÁ, Kateřina; KRESSA, Jiří a DĚDOVÁ, Mária. Psychologie školní šikany. Psyché (Grada). Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-247-2992-3.
