Královna matka: Nejnebezpečnější žena Evropy, která milovala život, gin a podpatky

Byla symbolem britské nezlomnosti za druhé světové války, „nejoblíbenější babičkou“ impéria a ženou, která se dožila neuvěřitelných 101 let. Alžběta Bowes-Lyon, známá jako Královna matka, přitom královnou vůbec být neměla. Její životní příběh je směsicí aristokratické tradice, nečekaných zvratů osudu a nezdolného optimismu, který Británii provázel celým 20. stoletím.

Ač se narodila do starobylého skotského šlechtického rodu (4. srpna 1900), Alžběta Angela Marguerite Bowes-Lyon v mládí rozhodně nepůsobila jako nedotknutelná princeznička. Jako deváté z deseti dětí vyrůstala v rodinných sídlech v Londýně i na venkově, kde si oblíbila poníky, psy a sport. Její bezstarostné dětství však rázně ukončila první světová válka. Rodové sídlo Glamis Castle, známé ze Shakespearova Macbetha, se tehdy proměnilo ve vojenský lazaret a patnáctiletá Alžběta se bez váhání zapojila do pomoci. Nejenže se starala o nákupy a drobné potřeby raněných, ale trpělivě jim předčítala nebo za ně psala dopisy domů. Tato zkušenost v ní upevnila smysl pro službu a lidskost, kterou později projevovala i jako královna.

Právě tato „civilnost“, charisma a neustále veselá tvář okouzlily prince Alberta, druhého syna krále Jiřího V., se kterým se poprvé setkala na plese v roce 1920. Alžběta však jeho dvoření dlouho odolávala a prince dokonce dvakrát odmítla. Navzdory citům měla velké pochybnosti ohledně svázanosti královským životem. „Bála jsem se, že už nikdy nebudu moci svobodně myslet a jednat tak, jak cítím, že bych měla,“ přiznala později otevřeně. K sňatku ji nakonec přesvědčila až trpělivost prince „Bertieho“ a podpora obou rodin. Svatba se konala 26. dubna 1923 ve Westminsterském opatství a hned na jejím začátku Alžběta šokovala přítomné neplánovaným, ale hluboce lidským gestem. Při příchodu k oltáři položila svou svatební kytici na hrob Neznámého vojína, aby uctila památku svého bratra Ferguse, který padl v roce 1915 v bitvě u Loos. Tímto spontánním projevem úcty založila tradici, kterou britské královské nevěsty s úctou dodržují dodnes.

Osud Alžběty se dramaticky změnil v roce 1936, kdy britskou monarchií otřásla abdikace jejího švagra Eduarda VIII. Ten dal přednost lásce k dvakrát rozvedené Američance Wallis Simpsonové před korunou. Alžběta, která si zakládala na tradičních hodnotách a rodině, se s touto změnou smiřovala těžce – k Wallis si vypěstovala celoživotní odpor a s nadsázkou o ní mluvila jen jako o „té ženě“. Její manžel „Bertie“, plachý muž, který se na roli panovníka nikdy nepřipravoval, se musel ze dne na den stát králem Jiřím VI. Alžběta se pro něj stala skálou, o kterou se mohl opřít. Byla to právě ona, kdo pro něj v boji s těžkou vadou řeči a ochromující trémou vyhledal nekonvenčního australského specialistu Lionela Loguea. Díky její trpělivosti a víře v jeho schopnosti dokázal Bertie překonat své koktání a oslovit národ v jeho nejtěžší hodině, což později věrně zachytil oscarový film Králova řeč.

Skutečnou národní legendou a morálním pilířem Británie se Alžběta stala během druhé světové války. V době, kdy nacistické letectvo začalo pustošit Londýn, jí vláda důrazně radila, aby s dcerami, princeznami Alžbětou a Margaret, odletěla do bezpečí Kanady. Její odpověď vešla do dějin svou rozhodností: „Děti neodejdou beze mě. Já neodejdu bez krále. A král nikdy neodejde.“ Namísto útěku navštěvovala vybombardované čtvrti, továrny a nemocnice. I když se zpočátku setkávala s odstupem kvůli svému drahému oblečení, vysvětlila lidem, že by oni k ní také přišli v tom nejlepším, a ona jim tak prokazuje úctu. Když v září 1940 bomba zasáhla přímo Buckinghamský palác, nezpanikařila. Naopak s úlevou prohlásila: „Jsem ráda, že nás vybombardovali. Teď mám pocit, že se můžu lidem z East Endu podívat přímo do tváře.“ Její nezdolná odvaha a schopnost sjednocovat veřejnost neušla ani nepříteli. Adolf Hitler o ní s respektem i obavou prohlásil, že je „nejnebezpečnější ženou v Evropě“, protože její vliv na morálku britského lidu byl pro nacistické plány smrtící.

Když v roce 1952 její milovaný manžel Jiří VI. předčasně podlehl rakovině plic, byla Alžběta v pouhých 51 letech zdrcena a načas se stáhla do ústraní ve Skotsku. Jako „Královna matka“ však brzy pochopila, že ji národ i její dcera, nová královna Alžběta II., stále potřebují. Namísto poklidného odpočinku se s nevídanou energií vrhla zpět do veřejného života. Stala se patronkou či prezidentkou neuvěřitelných 350 organizací a během svého vdovství absolvovala přes 40 oficiálních cest do zahraničí, čímž si udržovala status nejpopulárnějšího člena královské rodiny i v dobách, kdy monarchie čelila kritice. Svůj volný čas zasvětila radostem života: byla vášnivou sběratelkou umění, jejíž sbírka zahrnovala díla Clauda Moneta či skvosty od Fabergého, a proslula jako milovnice dostihů. Své koně sledovala s takovým zápalem, že si do svého sídla Clarence House nechala zavést přímý audio přenos z komentátorských stanovišť; její stáje nakonec vyprodukovaly vítěze přibližně 500 závodů. K jejímu obrazu neodmyslitelně patřil také pověstný optimismus a sklenka ginu s Dubonnetem, kterou si ráda dopřála.

I ve velmi pokročilém věku si zachovala svůj pověstný šarm, eleganci a až tvrdohlavou vitalitu. Když v srpnu roku 2000 oslavovala sté narozeniny, stala se prvním členem britské královské rodiny, který kdy dosáhl tohoto věku. Celý svět tehdy obletěly záběry z bohoslužby v katedrále sv. Pavla, kde Alžběta, oděná v lososově růžovém kostýmku a s endoprotézami v obou kyčlích, suverénně a bez cizí pomoci zdolala 22 schodů ke vchodu – a to i přes své polovysoké podpatky, kterých se odmítala vzdát. Její 101. narozeniny v roce 2001, které oslavila tradičním kynutím davům před svým domovem, sledovaly miliony lidí. Přestože ji trápila anémie a následky několika pádů, až do svých posledních měsíců trvala na plnění svých povinností, čímž jen potvrzovala svou pověst neúnavné matriarchy impéria.

Závěr jejího neobyčejně dlouhého a bohatého života byl poznamenán hlubokým osobním smutkem. V únoru 2002 zasáhla královskou rodinu rána, když ve věku 71 let zemřela Alžbětina mladší dcera, princezna Margaret. Ačkoliv byla Královna matka v té době sama velmi slabá, po pádu měla zraněnou ruku a trápilo ji těžké nachlazení, projevila naposledy svou železnou vůli. Navzdory obavám lékařů i královny Alžběty II. trvala na tom, že se s dcerou rozloučí osobně. Aby ji veřejnost neviděla na invalidním vozíku, který bytostně nenáviděla, nechala se k budově přepravit vozem se zatmavenými skly a do kaple vstoupila skryta před objektivy kamer. Tato ztráta však definitivně podlomila její zbývající síly. Sama vydechla naposledy v poklidném spánku 30. března 2002 v sídle Royal Lodge ve Windsoru, jen sedm týdnů po Margaretině smrti. U jejího lůžka tehdy seděla její starší dcera, královna Alžběta II.

Její pohřeb se stal jednou z největších událostí v dějinách moderní Británie a k uctění její památky se sešlo přes milion lidí. Když rakev opouštěla Westminsterské opatství, rozezněl se tenorový zvon, který udeřil přesně 101krát – symbolicky jednou za každý rok jejího života. Na rakvi, zahalené do její osobní standarty, spočívala její platinalová koruna osázená legendárním diamantem Koh-i-noor spolu s prostou kyticí kamélií z jejích vlastních zahrad. Předtím, než byla uložena k věčnému odpočinku po bok svého manžela Jiřího VI. v kapli svatého Jiří, došlo k symbolickému naplnění kruhu: její pohřební věnec byl na její výslovné přání položen na hrob Neznámého vojína. Bylo to přesně 79 let poté, co na stejné místo položila svou svatební kytici. Britský národ se tak rozloučil s ženou, která pro něj nebyla jen historickou ikonou, ale skutečnou „matkou národa“, která mu svou lidskostí a úsměvem dodávala stabilitu a naději po celé jedno století.

Zdroje: Wikipedia, britannica, casjenprome, royal.uk, westminster-abbey