Článek
Vesnice národa Akha jsou rozeseté vysoko v horách, jako by existovaly mimo čas. Barevné kroje zdobené stovkami stříbrných mincí, tajemné dřevěné brány chránící vstup do vesnice i silná úcta k předkům vytvářejí svět, který fascinuje cestovatele i antropology.
Přestože se dnešní život Akhů rychle mění, některé jejich tradice patří k nejzajímavějším a mnohdy i k nejkontroverznějším kulturním zvykům celé Asie.
Každá tradiční vesnice Akha je oddělena od okolního světa zvláštní dřevěnou branou, jakýmsi vstupním portálem. Nejedná se však jen o samotný vstup do osady, ale podle víry Akhů představuje také hranici mezi světem lidí a světem duchů.
Na bráně bývají vyřezány postavy mužů a žen, někdy také symboly plodnosti nebo ochranná znamení. Akhové věří, že zlé síly přes tuto bránu neproniknou a že ochrání obyvatele před nemocemi i neštěstím.
Velkou zajímavostí Akhů je jejich postoj ke kráse. Zatímco dnešní svět obdivuje zářivě bílý úsměv, u Akhů tomu bylo po staletí přesně naopak.
Dospělé ženy a někdy i muži si záměrně barví zuby do černa. Používají k tomu směs rostlinných barviv, pryskyřic nebo sazí. Černé zuby jsou považovány za znak dospělosti, krásy, ale i společenské vyspělosti.
Pro černé zuby však existuje i ryze praktický důvod. Černá barva vytváří jakousi ochrannou vrstvu, která do určité míry pomáhá chránit zuby před kazem a opotřebením. Černění zubů praktikují i některá další etnika v jihovýchodní Asii a v Japonsku. Dnes však tuto tradici praktikuje většinou jen několik nejstarších členů komunity.
Jedním z nejkrásnějších obřadů byl každoroční houpací festival, pořádaný po období výsadby rýže.
Ve středu vesnice se postavila několik metrů vysoká dřevěná houpačka. Mladé ženy v nádherných krojích se na ní houpaly vysoko do vzduchu, zatímco muži přihlíželi, zpívali a hráli na tradiční nástroje.
Houpačka symbolizovala spojení země a nebe, plodnost i přání dobré úrody. Festival měl ale také společenský význam, byl jednou z mála příležitostí, kdy se mohli mladí lidé z různých vesnic poznat a najít si budoucího partnera.
Dodnes se tento zvyk udržuje při některých slavnostech, i když většinou už v upravené podobě.
Jednou z největších zvláštností Akhů je jejich mimořádná úcta k předkům, kterou projevují znalostí všech předků svého rodu.
Každý muž se musí naučit nazpaměť rodovou linii svého rodu. Někteří muži Akha dokáží bez jediné chyby vyjmenovat své předky více než padesát generací nazpět, což je opravdu úctyhodný výkon.
Při náboženských obřadech je totiž nutností přesně vyslovit jména všech předků. Pokud by se někdo spletl, věří se, že duchové cestu k živým nenajdou.
Nejtemnější kapitolou tradiční kultury Akhů byl dávný zvyk spojený s narozením dvojčat.
Podle staré víry znamenalo narození dvou dětí najednou narušení přirozeného řádu světa. Dvojčata byla považována za znamení, že do rodiny vstoupili zlí duchové nebo že byla porušena posvátná pravidla.
V některých komunitách proto docházelo k usmrcení obou novorozenců, jindy pouze jednoho z nich. Existovaly i případy, kdy byla z vesnice vyhnána celá rodina. Je znám také případ, že byla matka s dvojčaty vyhnána z vesnice. Až poté, co dala své děti k adopci bezdětnému páru, mohla se do vesnice vrátit.
Tyto praktiky byly zaznamenány etnology ještě ve 20. století, ale s příchodem moderní doby, medicíny, vzdělání a vlivem okolní společnosti již naštěstí zcela vymizely. Dnes jsou dvojčata v komunitách Akhů přijímána stejně jako kdekoliv jinde.
I ženy Akha mají svou zvláštnost a to v tom, že nosí celé bohatství na hlavě.
Snad žádný jiný horský národ nemá tak nápadné ženské pokrývky hlavy. Typické čepce zdobí desítky stříbrných mincí, korálků, mušlí, řetízků a kovových ozdob. Některé váží i několik kilogramů. Ženy je s hrdostí neustále nosí na hlavě ať dělají jakoukoliv činnost.
Stříbro není jen ozdobou. Představuje také rodinné bohatství a zároveň má chránit před zlými duchy. Čím více stříbra žena nosí, tím větší prestiž má její rodina.
Tradiční život lidí Akha se řídil souborem pravidel nazývaným Akha Zang doslova „Cesta Akha“. Tento soubor určoval téměř vše: kdy se smí stavět dům, kdy zasít rýži, koho si lze vzít za manžela, jak probíhají pohřby i jaké oběti je třeba přinést duchům.
Porušení těchto pravidel nebylo jen společenským přestupkem, ale věřilo se, že může přivolat nemoci, neúrodu nebo smrt.
V posledních desetiletích pronikl i do horských oblastí kmene Akha moderní svět. Silnice, školy, mobilní telefony i cestovní ruch výrazně změnily každodenní život Akhů.
Mnozí přijali buddhismus nebo křesťanství, děti studují ve městech a tradiční zvyky ustupují současnému způsobu života.
Přesto si Akhové stále uchovávají silný pocit identity. Barevné kroje se oblékají při slavnostech, staré písně znějí při významných obřadech, zářivě černé úsměvy starších žen vás vítají na dálku a dřevěné brány dodnes připomínají, že svět předků je stále součástí jejich kultury.
Možná právě v tom spočívá největší síla tohoto horského národa, dokáže kráčet vstříc budoucnosti, aniž by úplně zapomněl na svou minulost.
Zdroje:
En.wikipedia.org
Planetalidi.cz
Atlasofhumanity.com
Thejakartapost.com
Grokipedia.com
