Článek
Dnes i děti mají nastaveny své standardy, které si nosí zpravidla okoukané ze školy od spolužáků. U dospělých je to ještě složitější! Někteří lidé se dokonce kvůli nevhodnému dárku dovedou rozčílit, i když to nedávají příliš na viděnou.
Rozhovor rozuzlení nepřináší
Nikde není psáno, jakou má mít dárek hodnotu, to je tedy další zádrhel pro dárce. Má koupit nějakou drobnou pozornost, nebo se má plácnout přes kapsu a nechat v krámu majlant? A je důležité, pro koho nebo to je úplně jedno?
Z oficiální definice vyplývá, že jde o bezúplatný převod zboží nebo služeb z jednoho (dárce) na druhého (obdarovaný). Pro případ speciálních situací má následně právní systém vytvořený mechanismus zpětvzetí daru v případě chování obdarovaného vůči dárci v rozporu s dobrými mravy.
Loni před Štědrým dnem jsem přemýšlel, jak obdarovat k Vánocům jednoho z blízkých příbuzných. Řekl jsem si, že mně napomůže telefon, a tak jsem se otázkami typu co děláš, jak se máš, snažil přiblížit. Rekonstruoval kuchyni, a tak jsem řekl, že by se jim do ní hodil určitě robot a protože ten nepatří mezi nejlacinější, překvapilo mě, když jsem dostal jeho fotografii SMS zprávou. Opravdu šlo o macíka za 20 tisíc.
I nepochopení se dá ukázat
Telefon se zprávou jsem odložil a protože mě nic jiného ani lepšího nenapadlo, pořídil jsem příbuznému velkou knihu křížovek a jeho ženě XXL vydání sudoku. Ať si po náročné rekonstrukci také trochu odpočinou a luští, říkal jsem si a myslel jsem to upřímně.
Anketa
Když jsem od nich rozbaloval dárky, nestačil jsem se však divit. Francouzské sýry, italské salámy, bruselská paštika, sám bych si z toho nic nepořídil. Ani prkénko se sadou nožíků a španělské olivy. Vše bych v krámu sám přešel jako zbytečný luxus.
Pochopil jsem až letos. Sice jsem abstinent, ale sedmička červeného byla pro mě pod stromečkem jedinou pozorností. My jsme se asi loni nepochopili, oni čekali opravdu robota a letos mi to takto „nenápadně“ vysvětlili. Nic se neděje. Jsem rád, že je jako příbuzné mám a věřím, že i oni jsou rádi za mě.
Není všechno zlato, co se třpytí
Výchova v oblasti tak citlivých věcí, jakými jsou dárky, by měla probíhat již od útlého dětství. Dítěti udělá radost skoro cokoliv. Nároky se však stupňují. Pokud se chce naučit jezdit na kole, stejnou službu jako značkové kolo udělá i starší kolo po vzdáleném příbuzném. Zvlášť, pokud rodina nemá peněz na rozhazování!
Vypouštění džina z láhve v podobě hry na značky, kterými se děti stejně mohou pochlubit leda tak spolužákům ve škole, nepřinese jejich zvýšenou aktivitu a lepší známky ve škole. Ty se musí vysedět. A učitelům a kantorkám při opravování písemek je zpravidla úplně jedno, jestli je žák ve značkovém oblečení nebo není. Důležité je, aby měl na rýsování při matematice ořezané tužky a gumu v penálu.
Naopak u osob s dřívějším datem narození příliš radosti neudělají žádné technické novinky. Kdo si myslí, že si babička nebo dědeček sedne na zadek z nového mobilu, je vedle jak ta jedle. Zrovna nedávno mně známá říkala, že po rozbalení dárků od dcery se na sebe s manželem podívali. Vyčerpaně. Radost projevili, ale martýrium je čekalo!
Hned, jak to šlo, navštívili operátora. A u něj strávili hodinu, aby pochopili, jak se přijímají a posílají zprávy a jak se telefonuje. Dnes jsem jí volal. „Omylem jsem si tam dala zvonění, které je tak uklidňující, že ho nevnímám,“ omlouvala se. Mávnul jsem nad tím rukou. Za rok se to stejně bude opakovat.
