Článek
Přemýšlel jsem, kdo je autorem oněch řádků a co bylo motivem autorů a autorek. Více méně anonymně zaútočit? Možná. Nevím.
Kdyby nepsal, udělal by lépe
Máme svobodu slova. Ta je zaručena Ústavou. „Autor se snad úplně pomátl,“ dozvěděl jsem se v jedné z reakcí. Je pravda, že IQ jsem si před psaním článku nepřeměřoval a ani jsem nenavštívil žádného psychiatra, a tak nemohu vyvrátit pocit pisatele.
„Kdyby nepsal, udělal by lépe,“ tepala mě v jiném výkřiku nějaká paní, kterou jsem nikdy neviděl a ani o ní neslyšel.
Radost mně udělal naopak pán, který psal: „Konečně rozumné myšlenky,“ pochválil můj text. Alespoň nějaká pozitivní reakce, říkal jsem si. Mrknul jsem ještě na anketu, jaké jsou v ní výsledky.
Reagují v afektu
Ty podle mého názoru plně odpovídají rozložení společnosti. Nejde o jednotlivé výkřiky typu: „Á, to psal nějaký novinář bez mozku,“ (mozek snad nějaký mám a sem tam ho i používám), a tak jsem se uklidnil.
Jsem vlastně rád, že čtenáři mají možnost reagovat na cokoliv. Trochu větší radost by mně udělala jejich kultivovanost, ale to bych chtěl asi příliš. Většina lidí stejně reaguje v afektu a je úplně jedno, jestli v pozitivním nebo negativním.
Z čistě statistického hlediska jde o průměr společnosti, ve které žijeme. Někdo má pohodové sousedy a jiný ne. Nikdo si je vybrat moc nemůže. Je to úplně stejné jako s blízkými našich blízkých. Je jejich věcí, s kým žijí nebo nežijí. U nich se však zpravidla dokáže člověk trochu regulovat…
Čtenáře mám rád
Jakákoliv diskuse, které se člověk účastní, má z psychologického úhlu pohledu očistný charakter. Člověk může sdělit svůj názor více či méně veřejně, a tak přispívá svým názorem ke kultivaci veřejného prostoru. Jako autorovi je mně jedno, jestli si František Vomáčka myslí, že jsem bez mozku.
Anketa
Stejně jako je mně jedno, když Alena Vařilová napíše, že bych udělal lépe, kdybych nepsal. Beru každý názor jako zajímavý postřeh, i když se jím nemusím řídit, když nechci. Je však pravda, že občas mám pocit, že by diskutující mohl věnovat více energie k tomu, aby sám sedl ke klávesnici a napsal třeba článek i on.
Nalézání témat, o kterých se dá přemýšlet, je prací samo o sobě. Pokud ho kdokoliv najde, má jedinečnou možnost podívat se na něj z více stran a ukázat svůj úhel pohledu i ostatním. Své čtenáře mám tedy rád a dělá mně radost, když se rozhodnou překročit rámec diskuse a napíší něco také.
Od chvíle, co jsem napsal na portál Seznam Médium první článek, přibylo jich „z mého pera“ dalších 329. A také 200 sledujících. Ty bych nejraději pozval někam na kus řeči. Možná někdy uspořádám online meeting. Co vy na to, vážení čtenáři?
