Článek
Dobré úmysly a slabá obyčejná vůle. Na její posílení však stačí pár dní odříkání a sebedisciplíny. Kdo chce, pomůže si sám. Komu není rady, tomu není pomoci.
Zasmušilá rodina žadatelů
Za prvořadé lze pojmout stanovení cíle svého snažení. Ne každý to dokáže. Jsou lidé, kteří přemýšlí a utápí se pak ve vzpomínkách na to, co by mohli. Ovšem pokud je výsledkem žonglování jasná a konkrétní meta, která je ještě viditelná na obzoru, není pochyb. S chutí do toho, půl je hotovo!
Kdo nechce jíst sladké, může ze dne na den přestat sladit. Pokud by byl uživatel alkoholu rád abstinentem, nic mu v tom nebrání. Kdo chce každý měsíc ušetřit před výplatou nějakou pětku a nepůjčovat si, musí si své výdaje zapisovat.
Anketa
Nedávno za mnou do kanceláře na úřad přišla velmi zasmušilá rodinka. Muž a žena, trojici dětí s sebou nebrali. Nemají prý ani na výlety dětí na zahraniční zájezd, kam školou povinná robátka hodlají poslat.
Berou dvojnásobek minima
Jeden zájezd 17 000, další 22 a poslední 5. Rádi by dostali 43 tisíc. Seznámil jsem je tedy s realitou života na malém městečku. Žijí v něm, ale asi ve své zvláštní sociální bublině. Děti město sociálně handicapovaných podporuje. V rámci svých možností a mezí daných společenskými normami.
Paní je dlouhodobě nemocná, pán získal I. stupeň invalidního důchodu, ale ten člověku jen nahrazuje výpadek příjmů při jeho neduzích. Paní bere nemocenskou 9 a půl tisíce, pán má důchod 11 tisíc a na podpoře si přijde na dalších 22 tisíc.
42 500 čistého jim každý měsíc přijde na účet. Pro pětičlennou rodinu je životním minimem necelá polovina jejich příjmů. Pak stát prostřednictvím Úřadu práce poskytuje pravidelnou pomoc domácnostem.
Nemají na hypotéku
Na bydlení, na dopravu. Dokonce i obědy pro děti ve škole mohou mít potřební zdarma, pokud navštěvují školu v místě bydliště. Trojice ratolestí je však rozeseta mimo domovskou obec, vzdělání získávají na privátních školách za tučné peníze.
Přitom je vlastně úplně jedno, jestli dítě navštěvuje základku v místě, kde bydlí nebo jezdí kamkoliv jinam. Rozsah i hloubka vědomostí jsou totožné, určuje je v Rámcových vzdělávacích programech ministerstvo školství.
Překvapila mě argumentace dospělých a plně svéprávných rodičů. Jejich úspory se rozplynuly jako pára nad hrncem. A kde brát, když pšenka nekvete: „Nemáme ani na splátky hypotéčních úvěrů,“ vysvětlovala hlava rodiny situaci.
V těžkých dobách je zapotřebí zachovat si chladnou hlavu a zdravý rozum. Nahlédnutím do katastru jsem zjistil, že rodina má ve svém vlastnictví dva byty. Nevím zatím, jestli jeden pronajímají a ve druhém bydlí, ale asi se budou muset uskromnit. Nebo přestěhovat do menšího. Dlouhodobě je totiž stávající situace pro ně velmi nekonformní.
