Článek
Doba, ve které robě spatří světlo světa, ovlivní mnohé. Někteří zažili válečná léta, jiní násilnou kolektivizaci. Někde se vymanili z područí národního socialismu, jinde bujela socialistická společnost až do roku 1989. Co všechno s sebou doba narození přináší, je charakteristické i pro příslušníky jednotlivých generací.
Poloprázdná, nebo poloplná půlka?
Pokud se doma hádáte kvůli přístupu k životu, je to úplně normální, řešit to příliš nemusíte, pokud nedojde k násilnému ataku. A ten se tak často nestává, i když pokud k němu dojde, bývá hojně medializován.
Pojďme se nyní podívat na to, co a proč nás vůbec může rozlišovat ve vnímání světa a situací, ve kterých se ocitáme.
Anketa
Je to totiž jako s pověstnou sklenicí vody. Je prázdná a do její části se nalije voda. Odpověď na otázku, jde-li o sklenici plnou, poloprázdnou, nenaplněnou, poloplnou, skoro prázdnou… Na tom se totiž obtížně shodneme! Přitom pravdu má každý z nás, jde jen o úhel pohledu. Ten může být ovlivněný prožitky a zkušenostmi.
Chování může určit strach
Děti dnes mohou rozlišovat desítky identit a nikdo jim nebrání v tom, aby se v některé shlédli a podle toho se tak chovali. Jsou přecitlivělé, říkají mnozí dospělí. Hrozí u nich vyšší riziko sebevražedného chování. A spojuje je rok narození v období cca 1995 – 2010.
Mají za sebou zhroucení iluzí o světě, ve kterém vyrůstali. Z ničeho nic přišel covid a prázdnota. Super rychle se museli přizpůsobit a naučit se vzdělávat na základních, středních a vysokých školách v on-line prostoru, který pro ně do té doby byl jednou obrovskou herní konzolí.
V ústrety jim mílovými kroky přichází umělá inteligence, jež boří náš svět v dobrém i horším slova smyslu. Prozatím jen osvícení akademici zjistili, že antiplagiátorské programy proti opisování nejsou schopny detekovat podvody, a tak se spouští lavina. Bakalářské práce na vysokých školách nejspíš nebudou potřeba, časem nejspíš ani magisterské…
Odrazem událostí je viditelný nezájem této generace v populaci o stanovování osobnostních cílů, protože věci dělají nebo nedělají proto, že z nich prostě mají obavy a strach. Na kterou stranu se tyto pocity převáží, tak to zpravidla dopadne.
Chtěli, nebo nechtěli
Vzor si mohli brát ze svých rodičů, typických mileniálů. Všichni z nich zažili příchod internetu a mnozí vzpomínají, jaké hity hrála hudební televizní stanice MTV. Živě si také vybavují, jak na dvojici mrakodrapů se Světovým obchodním centrem v USA zaútočila teroristická organizace Al – kaida.
Jejich představy o životě byly v zásadě naplněny. Žije se jim lépe, mohou relativně svobodně cestovat a dnes se soustředí na vydělávání peněz, doplácejí hypotéky. Jsou rádi, že si život, kterým jim začal maturitou kolem roku 2000 užili v klidu a svém pohodlí. Rozčarování mohou být z turbulencí na finančních trzích, ale doufají, že oni to už doklepou.
Světu dali, co mohli a nyní je přece čas, aby se začal ukazovat někdo mladší! Byl to vlastně pro ně fajn život, ve kterém dělali věci především podle toho, jestli se jim to líbí nebo nelíbí. A když se jim něco nelíbilo, tak to prostě nedělali. Svůj cíl si přesto splnili.
Když se řeklo, tak se dělalo
Jejich rodiče, ti ještě zažili pád totalitních režimů a vědí, že v roce 1989 došlo ke změně společenských poměrů. Diví se, když diskutují se svými vnoučaty, že ti si tuto dobu ani neumí představit a 17. listopad jsou schopni přiřadit k událostem v období husitství.
Začínají analyzovat, sem tam se někteří z této generace ocitne již v domově pro seniory a důležité pro něj je, aby k obědu byla teplá polévka. Věci během života dělali proto, že se buď muselo nebo nemuselo.
Ve škole se řeklo, že se jde do průvodu, tak se šlo a když se řeklo, že se nejde, tak se nešlo.
Generace X, Y a Z (od nejstarší po nejmladší). Všichni se respektují, žijí ve svých sociálních bublinách a diví se, co ten druhý. Jeden nechápe druhého, občas se porafají. Ovšem tak nějak lidsky. I když to vypadá, že „ty děti snad ani nejsou naše“, jsou. A žijeme si všichni takto dohromady.
