Článek
Systém přitom vznikl ve 20. letech 20. století na Harvardu a dalších univerzitách v rámci tzv. Ivy League (nejstarší a nejprestižnější univerzity v USA), aby omezil počet židovských a katolických studentů.
Americké vysoké školy, především ty z Ivy League jako Harvard (nejstarší univerzita v Sev. Americe), Princeton a Yale, byly odjakživa protestantské. Na konci. 19. st. vznikly také prestižní metodistické univerzity. Na všechny tyto školy chodili synové absolventů a elit, absolventi elitních přípravných škol.
Protestantské elitní školy sloužily jako prostředí, v němž se měli studenti socializovat mezi svými a nasát protestantské hodnoty a morálku. Školy zároveň vytvořily stipendia pro děti pastorů a učitelů protestantských středních a základních škol i pro protestantské farmáře z regionu Nové Anglie.
Jenomže když se v 19. století začali do USA ve velkém stěhovat katoličtí Irové, Němci a němečtí, ruští a polští židé, jejichž potomci chtěli studovat, nastal problém. Začali se často ucházet o a získávat zmiňovaná stipendia. Ale protestanti se s osobami tak odlišné víry a hodnot nechtěli setkávat, studovat s nimi, nebo dokonce navazovat partnerské vztahy.
Antikatolicismus a antisemitismus se v USA nejvíce projevil ve 20. letech 20.st tvrdým omezením imigrace, segregací v zaměstnávání, politice, a na mnoha univerzitách zavedením právě legacy admissions. Ty měly zajistit, že univerzitní prostředí bude protestantské, což zajišťovalo školám jejich prestiž.
Prvním krokem legacy admissions bylo kritérium „patřičného společenského postavení“. To splňovali pouze ti z vyšších tříd a anglosaského původu. Nikoli pouze akademické výsledky, ale rovněž původ, povaha a solidnost/poctivost se nově v procesu přijímacího řízení braly v úvahu.
Některé školy pro jistotu zavedly i povinnou docházku do protestanských kostelů a podporovaly zakládání klubů a organizací na kampuse, které otevřeně diskriminovaly židy i katolíky (ti si ale zakládali i vlastní univerzity). Zavedly se kvóty, specifické inteligenční testy a další umělá kritéria.
Harvard, Yale, Princeton, Kolumbijská univerzita a další prestižní školy všechna tato opatření dříve či později zavedla a neskončila s nimi prakticky až do konce druhé světové války. Vůči katolíkům přitom opozice oslabovala, protože byli vnímaní jako kulturně bližší a snadněji asimilovatelní.
Mechanismy legacy admissions se postupem času rozmohly i na dalších školách, a to i těch státních. Jsou totiž podle rektorů zdrojem finančních příspěvků od absolventů i nástrojem zachování tradic a rodinné atmosféry kampusů. Legacy admissions tak existují dodnes, protože školy nechtějí přijít o peníze a prestiž.
Podle dat z roku 2020 více než polovina z 250 nejprestižnějších univerzit v USA stále používala legacy admissions. Například Harvard v r.2019 přijal 43 % bělošských studentů na základě legacy admissions a obecně platí, že na podobných školách příbuzenský vztah k absolventům nekolikanásobně zvyšuje šanci na přijetí.
Celkově tohoto mechanismu ubývá, byť nadále je mnohde počet studentů přijatých na základě legacy admissions opravdu vysoký. Moje alma mater, Texas A&M University, například přestala legacy admissions používat někdy v roce 2016. V 19 státech se tento mechanismus už nepoužívá vůbec.
Nejvyšší soud tak sice minulý čtvrtek zakázal pozitivní diskriminaci etnických menšin, ale s legacy admissions už se sto let nic neděje. Ani se stipendii pro sportovce, výjimkami pro děti zaměstnanců, donorů apod. Možná je to ale jen otázka času.
