Článek
Z mého pohledu se jedna z nejdůležitějších křižovatek dějin odehrála v létě 1940 po pádu Francie, kdy britská vláda pod vedením Winstona Churchilla odmítla vyjednávat s nacistickým Německem o příměří a míru, místo toho se rozhodla pokračovat osamoceně ve válce, která se tehdy mohla jevit jako prohraná.
Často se říká, že Hitler chtěl dobýt celý svět. Překvapivě to není pravda. Nepřál si ani okupovat Velkou Británii. Nikdy to nebyl jeho cíl a opravdu by byl mnohem raději, kdyby se s Brity nějak dohodl na rozdělení sfér vlivu a uvolnit si ruce na jeho skutečný a dlouhodobý cíl. Jeho konečným záměrem bylo vytvoření německého a rasově čistého kontinentálního impéria a supervelmoci, která bude surovinově a materiálně soběstačná. Vycházel totiž ze svých zkušeností z 1. světové války, kdy Britové přistoupili k námořní blokádě Německa, což uvrhlo německou společnost do hladu a sociálního rozvratu, který nakonec způsobil demoralizaci a rozklad tehdejší Německé říše. Hitler si moc dobře uvědomoval, že pokud má být jeho Třetí říše skutečně nezávislá na globálních vlivech a obchodu, musí vybudovat koloniální říši, jako mají Britové nebo Francouzi. Jenom tak zajistí přežití Německa v případě další blokády a střetu s Britským impériem nebo USA.
Kde však hledat koloniální državy? Britské impérium ovládalo obrovská území v Africe a Asii. Hitler však nikdy netoužil po rozebraných afrických koloniích, byly pro něj moc daleko a přístup k nim nebude nikdy tak dobrý jako má Británie ze svého unikátního ostrova. Jeho ambicí bylo vybudovat koloniální říši přímo v Evropě a v Rusku. Byla to jeho vize tzv. lebensraumu (životního prostoru), který si Němci musí vydobýt na východě. Je potřeba získat zejména úrodná pole na Ukrajině a v evropské části Ruska. Místní slovanské obyvatelstvo bylo pro něj podřadné a nedůležité jako dříve pro Brity domorodé obyvatelstvo v Africe.
Tento nápad neměl jenom Hitler. I německé velení za 1. světové války chtělo využít ukrajinskou půdu pro zásobování hladem sužovaného německého obyvatelstva ve městech, což se krátce podařilo v roce 1918 po Brestlitevském míru. I jiní němečtí ideologové, politici i ekonomové ve 20. a 30. letech tvrdili, že Německo se nikdy nemůže stát velmocí, dokud nezíská surovinou soběstačnost, která je možná pouze na východě.
Hitler zároveň tvrdil, že jeho nová koloniální říše nijak neohrozí britské zájmy a postavení ve světě. On dokonce Britské impérium částečně obdivoval. Rasově si byli velmi blízcí a měl respekt k tomu, jak si Britové v 19. století podmanili velkou část planety a rozšířili tam (podle Hitlera) nadřazenou evropskou kulturu. Britská a německá říše by tak v budoucnu klidně mohly žít a fungovat bez problému vedle sebe. Dokonce udával příklad, že něco podobného se už nedávno stalo. Před pár lety vznikla nová obrovská supervelmoc, která britským zájmům neublížila – Spojené státy americké.
Americká kolonizace ,,divokého západu“ a jejich expanze v 19. století, byla pro Hitlera inspirací. Několikrát říkal, že ,,řeka Volha se musí stát naší Mississippi“, že stejně jako američtí osadníci dobyli rozlehlé a úrodné pláně v Severní Americe, tak stejným způsobem si němečtí osadníci vezmou rozlehlé pláně na Ukrajině a v Rusku. S místním obyvatelstvem si Němci poradí stejně, jako to udělali „bílý“ Američané s „indiány“. Spojené státy se díky této expanzi podle Hitlera staly soběstačnou supervelmocí, kterou nejde porazit a určuje díky tomu pravidla na celé planetě.
Hitler měl tak dvě inspirace, chtěl po vzoru Britského impéria a Spojených států vytvořit třetí supervelmoc, která přetrvá tisíc let. V cestě mu stál pouze Sovětský svaz, který se měl po bleskovém frontálním útoku zhroutit.
V letech 1938-40 se Hitler velmi rychle vypořádal se svými konkurenty ve střední Evropě a odvěkým nepřítel na evropském kontinentu - Francií, což pro něj a celý německý národ představovalo především emoční odplatu za porážku v 1. světové válce. Od počátku se však už Hitler připravoval na svůj hlavní záměr – útok na SSSR. Jenže byl stále ve válečném stavu s Británii, takže pořád hrozila válka na dvou frontách. Německo tak po pádu Francie navrhovalo Spojenému království jednání o příměří a ukončení konfliktu. Pro Hitlera válka v západní Evropě skončila, nechtěl se vyčerpávat invazí na Britské ostrovy. K čemu?
Jeho představa byla taková, že Britové si ponechají nezávislost, vládu na ostrovech i své zámořské impérium a Němcům zůstane evropský kontinent. Podle něho spravedlivé rozdělení sfér vlivu. A nemyslel si to pouze Hitler…
I na britské straně se v této době o tomto scénáři vážně uvažovalo. Teď nemluvím o britských fašistech jako byl Oswald Mosley, ale i o členech válečného kabinetu a lídrů Konzervativní strany. Jedním z hlavních představitelů tohoto směru byl britský ministr zahraničí lord Halifax, který pragmaticky tvrdil, že Hitlerovi nejde o dobytí Británie, ale plánuje expanzi na východ, která britským zájmům skutečně nemusí vadit. Podle něho by se Britské impérium mělo více zaměřit na udržení svých koloniích (zejména Indii) a nevyčerpávat se dlouhou, krvavou a zbytečnou válkou s Německem. Tvrdil, že i kdyby Britové nějak způsobem po letech Německo porazili, tak je to ekonomicky tak vyčerpá, že už nadále nebudou mít sílu své impérium udržet. To se také ve 40. a 50. letech 20. století po válce de facto potvrdilo. Podobný názor měla i spousta dalších britských politiků a část veřejnosti. Britové stáli proti Německu sami a racionálnější by skutečně bylo uzavřít příměří. Dobytí Berlína a smrt Hitlera se tehdy jevilo jako utopický sen.
My už víme, jak to dopadlo. Naštěstí ,,válečný štváč“ Churchill odmítl jakékoliv jednání s Hitlerem a jeho slavný projev ,,Never Give In, Never, Never, Never“ nakonec přesvědčil veřejné mínění i obě politické strany, že tahle válka s Německem skončí buď totální porážkou nebo totálním vítězstvím. Hitlerovi poprvé jeho plán nevyšel.
Co kdyby se to však nestalo? Co kdyby si skutečně Británie s Německem v létě 1940 svět rozdělily? Hitler by si tak uvolnil síly ze západní Evropy, nemusel by se zdržovat válkou na Balkáně a v Řecku na jaře 1941 a invaze do SSSR by přišla nejspíše dříve už někdy v dubnu 1941. USA by sice nejspíše přesto vstoupila do války s Japonskem, ale bez Británie by se nezapojila do konfliktu v Evropě, protože bez britské podpory by otevření druhé fronty a vylodění bylo nemyslitelné. Sověti by bez britské a americké materiální i vojenské pomoci neměli dlouhodobě šanci a nejspíše někdy v roce 1942 by Moskva i Leningrad padl. Sovětské vedení by nakonec uzavřelo s Německem nějaký mír, ve kterém by přišlo o celou evropskou část země, ve zbytku Ruska by vznikla nějaká loutková vláda, která by bojovala se zbytkem sovětských bolševických sil o moc. Hitler by z Ukrajiny, Běloruska, Pobaltí a Povolží vytvořil své německé kolonie, které by z Německa udělaly světovou supervelmoc vedle USA, Británie (a možná Japonska). Evropský kontinent by se ocitl v nacistickém područí.
Tohle není žádný bláznivý sci-fi scénář. Tohle se reálně mohlo stát, kdyby v létě 1940 vyhráli v Británii ,,chcimíři“, kteří by si pragmaticky s Německem rozdělili sféry vlivu ve světě. Naštěstí tam byl tvrdohlavý Churchill, který se rozhodl místo míru pokračovat dalších 5 let ve válce, i za cenu 50 milionu obětí, až do konečného vítězství.
Pokud se vám můj článek líbil, budu moc rád, když ho budete sdílet. Nezapomeňte také sledovat můj profil, abyste nepřišli o další podobné příspěvky. Další díl bude o tzv. operaci Prométheus. O tom, jak se polská vláda na přelomu 20. a 30. let snažila využít Ukrajince k útoku na Sovětský svaz.
Děkuji a přeji všem krásný letní den!
Zdroje:
Krvavé země – Evropa mezi Hitlerem a Stalinem - Timothy Snyder
Černá zem. Holokaust – historie a varování - Timothy Snyder
Útok na SSSR: druhá světová válka - Nicholas Bethell
Druhá světová válka - John Keegan
Mein Kampf - Adolf Hitler
Zweites Buch - Adolf Hitler
