Článek
Zatímco my jsme v těchto letech řešili nástup komunismu, popravu Milady Horákové nebo proces se Slánským, tak ani v Americe to nebyla žádná pohoda. Právě totiž vrcholila tzv. „Rudá panika“ a špionománie. Dneska je tohle období v USA silně kritizováno. Já bych však chtěl nabídnout trochu jiný pohled, kterým nechci samozřejmě obhajovat různé právní excesy a chyby, ale spíše vysvětlit celý kontext doby, bez kterého se tato „Rudá panika“ nedá pochopit…
O co tedy jde? Západní kapitalistický svět a sovětští bolševici byli úhlavní nepřátelé od samotného začátku, do spojenectví se dostali za 2. světové války vlastně jen náhodou shodou okolností. Zejména u Británie a Churchilla to byla otočka o 180 stupňů, protože podstata Britského impéria a Sovětského svazu šly úplně proti sobě. Británie symbolizovala volný trh, kapitalismus, monarchii a koloniální imperialismus. Tedy úplně všechno, proti čemu Sovětský svaz vystupoval a bojoval. Když navíc začala sovětská zahraniční politika navazovat na zájmy Ruské říše, která byla historickým a odvěkým konkurentem Britského impéria, bylo jasné, že tyto dva režimy budou nepřátelé na život a na smrt. A najednou se v roce 1941 staly spojenci.
Jiná situace byla zpočátku u USA. Prezident Roosevelt měl totiž pro Stalina trochu naivní slabost, navíc jako progresivista nikdy úplně neměl v lásce starou Britskou koloniální říši. Dnes už se nedozvíme, jestli by Roosevelt po válce postupně změnil na SSSR názor (jako spousta jiných), nebo by v této politice pokračoval. Roosevelt na jaře 1945 zemřel a do Bílého domu nastoupil jeho viceprezident Truman. Konzervativní pragmatický jižan, který o zahraniční politice skoro nic nevěděl a mnohem větší prostor tak dostali experti a poradci z ministerstva zahraničí a Pentagonu. Ti žádné naivní představy o Stalinovi neměli. A budoucí vývoj jim dal za pravdu…
Stalin totiž v letech 1945-48 postupně porušil veškeré dohody, které Západu dal, že v osvobozených státech proběhnou normální svobodné volby. Místo toho z nich vytvořil své totálně podřízené loutky s komunistickou diktaturou. Bolestivé to bylo zejména u Polska, protože kvůli ochraně jeho nezávislosti vlastně vypukla 2. světová válka. A bylo hůř. Chudoba a bída v poválečné Evropě zvyšovala popularitu komunistům i v západních státech. Do vlády se dostali například ve Francii nebo Itálii. V Británii ovládali stále vlivnější odbory a k moci se drali i v Řecku. V roce 1946/47 tak reálně hrozilo, že celá Evropa spadne Stalinovi do klína, což by pro Ameriku byla katastrofa. Před pár lety totiž vedli válku s cílem osvobodit Evropu od nacismu a najednou by celý kontinent spadl do spárů dalšího diktátora. Něco se s tím muselo udělat…
V roce 1947 přišly Spojené státy s programem Marshallova plánu, který měl ekonomicky obnovit zbídačenou Evropu a potlačit chudobu. To byl však jen začátek. Po převratu v Československu v únoru 1948 si Američané řekli, že Západ nesmí opakovat stejnou chybu appeasementu jako před 10 let vůči Hitlerovi a že už prostě nedovolí, aby komunisté ovládli další země. Říkalo se tomu Trumanova doktrína zadržování a studená válka vypukla naplno.
Zdálo se tak, že vojenský konflikt je nevyhnutelný a přijde brzy. Na tento vývoj se začala mentálně připravovat i veřejnost. Všechno k tomu směřovalo. Občanská válka v Řecku, blokáda Berlína, vznik NATO… A pak přišel rok 1949 a dva velké šoky.
Čína. Komunisté ovládli jednu z největších zemí na světě, což byla obrovská americká porážka. Čínští komunisté navíc byli mnohem radikálnější než ti sovětští a otevřeně si přáli celosvětový konflikt a expanzi jejich ideologie. Když se pak běžný Američan podíval na mapu a uviděl komunistický a demokratický tábor, tak začal logicky cítit, že rovnováha se začíná otáčet v jejich neprospěch. A pak přišla druhá rána. Sověti úspěšně otestovali svojí atomovou bombu. Jediné americké eso v rukávu, kterým mohli do té doby (pokud by opravdu šlo do tuhého) srovnat Sovětský svaz se zemí. Největší státní tajemství bylo prozrazeno. A jak se to stalo? Kvůli špionům.
Americká veřejnost i politici byli neuvěřitelně frustrovaní. Zdálo se, že komunisté vítězí na všech frontách a nyní když mají i jadernou zbraň, tak je přímo ohrožena bezpečnost USA. Musíme si uvědomit, že to bylo jen pár let od útoku na Pearl Harbor. Američané se tak báli dalšího náhlého úderu.
I Stalin byl už v roce 1949 přesvědčen, že k válce se Západem dojde. A teď když měl i svojí jadernou zbraň, tak mohl odhodit zábrany. Celý komunistický blok začal mohutně zbrojit. Vazalské státy přeorientovávaly svoji ekonomiku na těžký a zbrojní průmysl (což poškodilo zejména Československo) a na jaře 1950 Stalin schválil vojenský útok Severní Koreje na svého jižního souseda. Válka vypukla naplno. Američané se už ale rozhodli neustupovat a poslali Jižní Koreji na pomoc přes 300 tisíc svých vojáků. Poprvé tak ve vzduchu po sobě stříleli američtí a sovětští piloti. Prezident Truman si do deníku zapsal, že 3. světová válka začala…
V této atmosféře tehdy byla Amerika i celé svět. Nedivme se tak, že v USA vypukla tzv. Rudá panika. FBI prověřovala americkou loajalitu všech státních úředníků, odposlouchávala a sledovala tisíce osob, levicové organizace a odbory byly rozpouštěny, nebo rozkládány zevnitř, lidé s levicovým smýšlením se ocitali na ,,černých listinách“ a byli vyhazováni z práce, po celé zemi vznikaly tzv. Výbory pro neamerickou činnost, které hledaly sovětské agenty. Spoustě osob byla zničena kariéra a byli zdiskreditováni. Tak skončil například právě již zmíněný Oppenheimer nebo také Einstein či Chaplin. Manželé Rosenbergovi byli za špionáž dokonce popraveni.
Celá ta éra se jmenuje po republikánském senátorovi Josephu McCarthym, který se stal mediální tváří celého ,,honu na špiony“. Zběsile obviňoval kdekoho a agenty viděl úplně všude. Díky svému tvrdému antikomunismu se stal na přelomu 40. a 50. let velmi populární a vlivný. On však jen využíval oprávněného strachu veřejnosti pro své osobní ambice a většina jeho nařčení se ukázala jako falešná. Šlo však jen o takového maskota. Skutečně největší represe prováděl šéf FBI Edgar Hoover.
Rudá panika a eskalace konfliktu opadla až po smrti Stalina v roce 1953. Krátce nato skončila i válka v Koreji a lidé na obou stranách si uvědomili, že soupeření obou táborů bude sice nadále pokračovat, ale válečné konflikt není nevyhnutelný… Někteří lidé byli postupně rehabilitováni a atmosféra se uklidnila. Jedno se však podařilo. Tahle antikomunistická čistka víceméně zničila levicové podhoubí v Americe. Slova ,,komunista“ nebo ,,socialista“ se Američanům vryla do paměti jako jedna z nejhorších nálepek. Neuvěřitelně to poškodilo celou americkou levici a myšlenku velkého sociálního státu, která naopak napříkl ad v Evropě vyhrála.
Z dnešního pohledu tuhle dobu můžeme kritizovat a jistě tam docházelo k porušování právního státu a lidských práv. Na druhou stranu lidé si tehdy mysleli, že jsou na prahu 3. světové války, kterou nepůjde vyhrát, pokud se budou opakovat tak velké chyby typu vyzrazení tajemství atomové bomby… Což je racionální a pochopitelný postoj.
Zdroje:
TOINETOVÁ, Marie-France. Hon na čarodějnice 1947 – 1957 : mccarthismus. Překlad Hana Hurtová. 1. vyd. Praha: Themis, 1999.
MASTNÝ, Vojtěch. Studená válka a sovětský pocit nejistoty: 1947-53, Stalinova léta nejistoty. Praha: Aurora, 2001.
https://en.wikipedia.org/wiki/McCarthyism
https://www.securitymagazin.cz/historie/trumanova-doktrina-plan-americkeho-prezidenta-na-zadrzovani-rozpinaveho-stalina-1404070018.html
