Článek
Pod článkem o tom, že část Ukrajinců cestuje z Česka zpět na Ukrajinu, se znovu objevila známá sada komentářů. Ta se objevuje všude, kde se objeví toto téma. V různých obměnách říkají totéž: pokud mohou jet domů, tak jim tam žádné nebezpečí nehrozí; pokud jim tam nic nehrozí, nejsou váleční uprchlíci; a pokud nejsou váleční uprchlíci, pak jsou to jen lidé, kteří si do Česka jezdí pro dávky. Zní to jednoduše. A právě v té jednoduchosti je celý problém.
Člověk, který jede na Ukrajinu, nejede automaticky na dovolenou. Může jet za rodiči, za dětmi, k lékaři, kvůli dokladům, dědictví, bytu, úřadům, pohřbu nebo prostě proto, že má doma část života, kterou mu válka nevymazala. Mezinárodní organizace pro migraci u cest zpět na Ukrajinu uvádí mezi hlavními důvody návštěvu rodiny, obnovu dokumentů a zdravotní péči; většina těchto cest má navíc charakter krátkodobého nebo kyvadlového pohybu, nikoli trvalého návratu.
Argument „buď jsi uprchlík, nebo se nikdy nesmíš vrátit“ je falešné dilema. Uprchlictví neznamená, že člověk přestane mít domov, příbuzné, majetek a povinnosti. Znamená to, že se nemůže bezpečně a stabilně vrátit k normálnímu životu. Krátká cesta do země zasažené válkou není důkazem bezpečí; je spíš důkazem toho, že lidé i ve válce musí řešit praktické věci. I člověk, který se bojí, může jet navštívit nemocnou matku. I člověk, kterému hrozí bombardování, může potřebovat doklady. I člověk, který utekl před válkou, může jet na pár dní do města, kde má rodinu.
A hlavně: Ukrajina opravdu není bezpečná země. V posledních dnech Rusko znovu masivně útočilo na Kyjev; Reuters informoval o jednom z nejhorších letošních útoků na ukrajinskou metropoli, desítkách mrtvých a zraněných a škodách na obytných budovách. Představa, že cesta domů automaticky dokazuje, že člověku nic nehrozí, je absurdní. Lidé cestují i do nebezpečných oblastí, protože tam mají rodinu, povinnosti nebo majetek. To z daného místa nedělá letovisko.
Druhá část narativu je ekonomická: údajně jsou to lidé, kteří jen čerpají dávky. Jenže data ukazují jiný obrázek. Podle MPSV dosáhly ve třetím čtvrtletí 2025 modelované příjmy státního rozpočtu z daní a odvodů osob s dočasnou ochranou 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje na jejich podporu činily 3,9 miliardy korun. Za rok 2024 stát podle MPSV získal od uprchlíků z Ukrajiny více, než kolik vydal na pomoc. To samozřejmě neznamená, že žádný jednotlivec nikdy nemůže systém zneužít. Znamená to ale, že paušální obraz „profesionálních čerpačů dávek“ je v rozporu s dostupnými daty.
Ještě jeden detail se v debatě často ztrácí: Ukrajinci, kteří v Česku pracují, tady nejen odvádějí daně a pojistné, ale velkou část výplaty také utrácejí. Platí nájem, potraviny, energie, dopravu, služby, oblečení, školní potřeby pro děti. Tím podporují české obchody, pronajímatele, zaměstnavatele a stát skrze DPH i další daně. Držitelé dočasné ochrany mají v Česku volný vstup na trh práce, tedy mohou nastoupit do zaměstnání bez zvláštního pracovního povolení.
A do budoucna nejde jen o ekonomiku, ale i o demografii. Česko stárne: ČSÚ uvádí, že na konci roku 2025 tvořili lidé ve věku 65 a více let téměř 21 % obyvatel a do poloviny století má jejich podíl vzrůst na 29 %. Jestli část Ukrajinců v Česku zůstane, naučí se česky, bude pracovat, platit odvody a jejich děti budou chodit do českých škol, není to pro zemi katastrofa. Je to naopak jeden z mála reálných způsobů, jak zmírnit dopady stárnutí populace a nedostatku pracovní síly. Samozřejmě za podmínky rozumné integrace, výuky češtiny, férového trhu práce a jasných pravidel.
Nejkrutější na celé debatě je, že Ukrajinci jsou napadáni a podezíráni za každou možnost. Když zůstanou v Česku, jsou prý příživníci. Když pracují, prý berou místa. Když pobírají dávky, prý vysávají systém. Když jedou na pár dní domů, prý tím dokazují, že žádnými uprchlíky nejsou. V té logice neexistuje chování, které by kritici neobrátili proti nim.
Ano, stát má kontrolovat dávky. Ano, má trestat podvody. Ano, má řešit trestnou činnost jednotlivců bez ohledu na národnost. Ale úplně jiná věc je vzít frontu aut na hranici a udělat z ní kolektivní obžalobu statisíců lidí. Krátká cesta domů není důkaz bezpečí, dovolené ani zneužívání sociálního systému. Je to jen krátká cesta domů — do země, která je stále ve válce.
