Albrecht Jan Smiřický: Mohl být českým králem a zabránit krvavé válce. Zemřel příliš mladý

Jsme v době předbělohorské, v čase, kdy po třetí pražské defenestraci náhle po meči vymírá mocný, úspěšný a bohatý rod Smiřických. Při defenestraci, stejně jako v celém stavovském povstání a v této přelomové etapě naší historie, sehrál jednu z hlavních úloh Albrecht Jan Smiřický, čímž se zapsal výrazně a nesmazatelně do českých dějin. Byl jedním z předáků vzbouřených stavů, které se k jednání scházejí v jeho malostranském paláci a v utajení zde osnují svržení císaře Matyáše Habsburského. V předvečer defenestrace sezve Albrecht Jan část opozice a rozhodnou se zasáhnout okamžitě a tvrdě. Již v této chvíli počítají s převzetím moci v zemi …

Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic byl mladý muž evropského rozhledu, vzdělaný a zcestovalý, na svých početných statcích hospodařil se znamenitými zisky a podle přiznání k berni z roku 1615 je nejbohatším šlechticem v Čechách. Byl nejmladším ze tří synů Zikmunda II. Smiřického ze Smiřic, když však zemřel jeho starší bratr Jaroslav II., stal se hlavou rodu a po smrti Albrechta Václava z náchodské větve Smiřických se stal jediným správcem a dědicem rodového majetku. Ač tedy velmi mladý, disponoval obrovským majetkem a vládou nad celým rodem.

Narodil se roku 1594, studoval nejprve ve Zhořelci a poté na univerzitě v Heidelbergu. Jak bývalo tehdy u šlechticů zvykem, podnikl několik kavalírských cest do zahraničí, rok strávil také v Itálii. Při jedné ze svých cest zavítal do města Hanau v Hessensku, kde požádal o ruku Amálie Alžběty z Hanau-Münzenbergu. Zásnuby Albrechtu Janovi slibovaly, že se sňatkem s Amálií sblíží s nejmocnějšími protestantskými rody v německých zemích.

Po svržení královské moci se Albrecht Jan stal jedním z direktorů za panský stav a na své náklady vyslal diplomatické poselstvo na panovnické dvory Evropy, aby zde vysvětlovalo smysl českého odboje. Pro dobro věci využívá i svoje styky se zahraničím a přátelské vazby na tamější královské dvory. Pro zemskou hotovost vypravil z vlastních statků několik stovek pěších a jezdců. Stejně tak jako předtím jeho bratr Jaroslav (nyní již zesnulý), investuje nemalé částky do stavovské armády a poskytuje stavům bezúročnou finanční půjčku.

Ráno 23. května 1618 přichází delegace protestantské šlechty – Jindřich Matyáš Thurn, Albrecht Jan Smiřický, Vilém z Lobkovic či Colona z Felsu do místodržitelské kanceláře na Pražském hradě a události nabírají rychlý spád. Místodržící jsou konfrontováni se svými přečiny a poté přichází v českých dějinách osvědčený způsob vypořádání. Královští místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka jsou jeden po druhém vyhozeni z hradních oken. Je zde i drzý písař Filip Fabricius, který se místodržících zastává a všechno jen komplikuje. Albrecht Jan se tedy ještě chopí odporujícího písaře a též on vzápětí proletí oknem do příkopu. Všichni tři pád kupodivu přežijí. Když po nich vzbouřenci z oken střílejí, kličkují mezi stromy jak zajíci a podaří se jim uprchnout. Později si Fabricius výstižně zaznamená: „Nejprve Martinic a poté Slavata, pány vyhozeni z okna byli a já pak jako třetí jsem je následoval a na větším díle fedruňku pana Smiřického notně užil.“

Mladý český šlechtic Albrecht Jan z rodu Smiřických, s nímž je do budoucna spojeno tolik nadějí, však v pražském paláci Smiřických náhle umírá 18. listopadu 1618 ve věku pouhých čtyřiadvaceti let. Rodina i druhové z direktoria ztráty pána ze Smiřic velmi litují. Mohl se stát českým králem a snad i dovést povstání českých stavů k vítězství. Nadějný život mladého šlechtice však ukončila tehdy neléčitelná tuberkulóza. Poslední rozloučení se koná 28. ledna 1619 v kostele sv. Mikuláše. Albrecht Jan je poté uložen v rodinné hrobce po boku svých předků a bratrů v Kostelci nad Černými lesy.

Majetek Smiřických roku 1618 patří k největším v Čechách a celý se spojoval v rukou zesnulého Albrechta Jana. V době jeho smrti tento majetek zahrnuje jedenáct prosperujících panství; Český Dub, Dymokury, Hořice, Hrubá Skála, Kostelec, Kumburk, Náchod, Semily, Škvorec, Uhříněves a Žlunice. Celkem je to 6 měst, 22 městysů a 475 vesnic. Je to bohaté dědictví, spojené s poručnictvím nad slabomyslným bratrem Jindřichem Jiřím, a nyní ho spravují dvě rozhádané sestry - Eliška Kateřina a Markéta Salomena. Tento nesourodý trojlístek různých povah a zájmů je posledním žijícím výhonkem mocného, vlivného a uznávaného rodu Smiřických.

Kam by se život Albrechta Jana Smiřického ubíral, kdyby nebyl tak náhle ukončen? Kromě jiného měl reálnou šanci stát se českým králem. Německý historik Golo Mann k tomu poznamenal: „Pokud by vůbec někdo dokázal české stavovské povstání dovést k vítězství, byl by to Albrecht Jan Smiřický.“ O dva roky později přichází porážka na Bílé hoře a v den letního slunovratu roku 1621 poprava sedmadvaceti představitelů odbojných českých stavů na Staroměstském náměstí v Praze. Albrecht Jan Smiřický je posmrtně odsouzen ke ztrátě cti i statků …

Další literatura:

Čechura, J. - Stachurová Kucrová, V. - Vlasáková, Z.: Smiřičtí, Praha 2018.

Juřík, Pavel: Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách, Praha 2012.

Kosatík, Pavel: Pražská defenestrace 23. května 1618, Praha 2018.