Článek
No, početl jsem si, jen co ke pravda. A nestačil jsem se divit, co někdo může vymyslet. Mluvím o návrhu reformy rámcového vzdělávacího programu, který má ambici změnit výuku ve školách k lepšímu, přivést ji do 21. století. Jsou tam vskutku perly, mě ale nejvíc zaujala nová možná náplň dějepisu. V návrhu se píše, že „žák se seznamuje s tématem sociální nerovnosti, společenských rolí mužů a žen, pohlaví a genderu v dějinách. S využitím příkladů z minulosti reflektuje, v jakém společenském a zejména genderovém řádu dospívá on sám.“ Spoluautor návrhu Roman Ziegler tvrdí, že nepůjde o ideologii. Vážně? Obávám se, že právě o ideologii půjde.
Nový řád
Povinnost vyučovat takové téma v dějepisu má slušný potenciál za pár let výuku dějepisu významně podkopat a v nové generaci vypěstovat potřebné přesvědčení. I když se v návrhu píše i o dalších tématech, proti nimž nelze nic namítat, téma genderu z toho vyčnívá a plní společenskou objednávku. O tom by ale výuka přece být neměla. To už jsme tady nejméně jednou měli. A dnes? Děti se budou učit o genderových řádech a zkoumat postavení LGBT+ místo toho, aby se učili a chápali odkud jsou, jaké jsou jejich kořeny, znali minulost svou a své země, naučili se rozumět dějinným souvislostem, které daly vzniknout současnému dění.
Podle pana Zieglera, jak se sám vyjádřil pro Aktuálně.cz, musí učitel potlačit vlastní názor, a i když si myslí, že pohlaví jsou dvě, tedy muž a žena, dětem to musí podat neutrálně, podobně jako když jim vypráví o vzniku světa či o křesťanství. Také jim netvrdí, jestli Bůh je, nebo není. Aha. Takže je to tedy o víře? Fakt, že existují muži a ženy nyní budeme přirovnávat k víře v Boha? Nemůžu se ubránit vzpomínce na film Dědictví aneb Kurvahošigutntag, kde Bohuš v podání Bolka Polívky rozmlouvá o víře v Boha s Ivanou Chýlkovou …
Kdo hýbe dějinami?
Z pohledu dějin jde o marginálii, která náleží hloubkovému studiu historie na vysoké škole. Okrajově se to řešilo už za mých studií. Umím si velmi dobře představit snaživé doktorandy, kteří si na téma různorodosti genderu otevřou seminář. Popravdě, otázkou je, kdo a kolik studentů bude na takový seminář chodit. Historii jdete obvykle studovat z jiných pohnutek. Zejména ale tato tematika patří mnohem více do oblasti sociální, tedy na fakultu sociálních věd, než aby se uměle vkliňovala do studia historie. A hle, pokrokáři by chtěli tuto tematiku tlačit do dětí už na základní škole. Naproti tomu jde i ministerstvo.
Je nezpochybnitelné, že dějiny nejsou jen politické, ale také kulturní a společenské. Že by ale menšiny hýbaly dějinami a představovaly dějinotvorný prvek, o kterém by se musely učit děti už na základní škole?
Co na to psychologové?
Možná by bylo dobré, aby se k tématu vyjádřili psychologové. Jaký dopad může mít na nehotovou psychiku dítěte genderová indoktrinace, kdy mu učitel bude vykládat o tom, že nemusí být tím, kým je? Už takhle jsou děti pod zhoubným vlivem technologií, trpí nejrůznějšími depresemi a my jim ještě budeme ve škole vykládat, že nemusí být tím, kým jsou? A nebavíme se pouze v teoretické rovině. Něco podobného už se děje v zemích západní Evropy a v USA dokonce v mateřských školách. Ve Velké Británii se progresivistický přístup vymkl kontrole a děti na školách už se identifikují i jako zvířata nebo vesmírné objekty.
Jako malý jsem chtěl být medvídek koala a chtěl po mámě, aby mi říkala koalo. Že bych se ale cítil být koalou a identifikoval se jako koala? Ani omylem. Když mě občas nějaká stará paní nazvala holčičkou, neb jsem byl jemných rysů s delšími vlasy, rázně jsem se ohradil, že jsem kluk. Děti prostě rády hrají role. Jednou jsem byl koala, potom cestovatel a pak třeba Malý John. A když jsme dováděli ve vodě, hrál jsem si na delfína, i když jsem spíš plaval jako zednická tříska. A dnes?
Rozmar dítěte se stává normou, dospělí skáčou, jak dítě píská a nová ideologie tomu jde naproti. V dnešní rozmařilé době se stalo módou a trendem uvažovat o svém pohlaví a vymýšlet, co bych asi tak mohl být. Ovšem, je to pochopitelné. Mladí lidé se hledají, jenomže na špatném místě. Dostáváme se do kritického bodu, v němž se kdysi nacházela i Římská říše … a nakonec skončila pod kopyty barbarů.
Další informace a zdroje:
