Článek
Skotský šlechtic William Wallace se roku 1296 vzepřel nekompromisnímu anglickému králi Edwardovi I., který hodlal podřídit Skotsko své moci. Wallaceova revolta zaznamenala skvělý úspěch v bitvě u Stirling Bridge, avšak zradou úplatných šlechticů musel o rok později sir William ustoupit a hledat podporu proti anglické dobyvačnosti v ostatních evropských zemích. Když se roku 1305 vrátil do Skotska, aby pokračoval v boji, čekala ho zrada a smrt.
Zrazen, vyvržen a rozčtvrcen
Jeho někdejší spolubojovník John Stewart z Menteithu přeběhl k nepříteli. Aby dostál závazku svému novému pánovi, sám Williama Wallace vyhledal, lstí zajal a předal Angličanům. Dne 23. srpna 1305 byl sir William v londýnském Westminsteru postaven před soud, posměšně ověnčen vavřínovou korunou a souzen. Byl automaticky shledán vinným ve všech bodech obžaloby; ze zrady krále, vzpoury, loupeže, svatokrádeže, vraždy a žhářství. Čekala ho dlouhá a mučivá smrt …
Proces s Williamem Wallacem na obrazu Daniela Macalise.
Na popraviště byl William Wallace dovlečen ulicemi, přivázán za koněm. Nejprve ho oběsili, ale byl odříznut dřív, než se mohl udusit. Poté byl natahován na skřipec, následně vykastrován a uříznuté pohlaví bylo spáleno před jeho očima, poté mu byl do břicha udělán otvor, kterým mu vytahovali vnitřnosti, až byl nakonec sťat a jeho tělo rozčtvrceno. Wallaceoba hlava byla vystavena na London Bridge, levá paže poslána do města Berwicku, pravá paže do Newcastlu, pravá noha do Perthu a ve Stirlingu byla jako výstraha vystavena noha levá. Efekt byl však přesně opačný. Krutá poprava ve Skotech rozdmýchala ještě větší plamen nenávisti, který nebyl schopen uhasit ani Edward, ani jeho nástupci. Wallaceova smrt byla prohrou i pro anglického krále, který toužil po tom, aby Wallace prosil o milost a podrobil se. Nic takového se ale nestalo …
Zrození legendy
Stejně jako byl Wallace pro Skoty ikonou, byl pro Angličany ďáblem. Anglický postoj k Siru Williamovi trefně ilustruje kronika Flores Historiarum: “ … Skot, jménem William Wallace, vyvrhel bez soucitu, lupič, svatokrádežník, žhář a vrah, muž krutější než Herodes a šílenější než zuřivý Nero…“ Z Williama Wallace se stala již za života legenda, která sjednocovala a burcovala Skoty i v následujících staletích. Význam Williama Wallace ještě stoupl v 19. století, kdy se stal symbolem skotského národa a jeho boje za emancipaci a svobodu. Tak byl 24. června 1861 položen vévodou z Athollu základní kámen monumentálního památníku Williama Wallace nedaleko Stirlingu, který je dodnes dominantou kraj, kde Skotové kdysi vybojovali svá nejcennější vítězství.
William Wallace Monument nedaleko Stirlingu.
Na Wallaceův odkaz navázal Robert Bruce, který odmítl svrchovanost anglického krále, nechal se korunovat králem Skotů a nakonec dokázal Angličany porazit a vyhnat ze země. Bruceovým spolubojovníkem se stal sir Simon Fraser z Oliveru a Neidpathu, někdejší Wallaceův druh ve zbrani. Fraser proti Angličanům bojoval i v době Wallaceovy nepřítomnosti a byl to právě on, kdo roku 1303 velel spolu s Johnem „Rudým“ Comynem vítězným Skotům v bitvě u Roslinu. Po Wallaceově popravě se v březnu 1306 připojil k Robertu Bruceovi. Podařilo se mu vyváznout z bitvy u Methvenu, téhož léta byl ale zajat a odvlečen do Londýna. V září 1306 stanul i on před soudem a stejně jako sir William byl vystaven mučivé popravě. Jeho hlava pak byla naražena na kopí a vystavena na London Bridge hned vedle hlavy Williama Wallace.
Trest pro nepřátele Koruny
Trest pověšení, vyvržení a rozčtvrcení byl určen především vlastizrádcům, optikou Anglie samozřejmě a měl náležitě odstrašovat. Prvním zaznamenaným případem tohoto komplexního trestu byla poprava vůdce velšského odporu Dafydda ap Gruffydda proti agresi anglického krále Edwarda I., který si umínil učinit nezávislý Wales součástí anglické koruny. Od té doby se s trestem pověšení, vyvržení a rozčtvrcení setkáváme v ostrovních dějinách pravidelně. Známým případem praktické aplikace trestu byla poprava Hugha Despensera ml., oblíbence krále Edwarda II., poté, co moc v Anglii převzala královna Isabella a Roger Mortimer.
Poprava Hugha Despensera ml. na iluminaci z manuskriptu Jeana Froissarta.
Poprava starého Lišáka
Trest, udílený nejčastěji za vlastizradu, se v anglickém právním řádu uhnízdil na velmi dlouho. Příkladem může být poprava sira Thomase Armstronga, anglického důstojníka a člena parlamentu, který byl roku 1684 pověšen, vyvržen a rozčtvrcen za údajnou spoluúčast na spiknutí proti králi Karlovi II. a jeho bratrovi Jakubovi. I když se v Armstrongově případě pravděpodobně jednalo o justiční omyl, na praxi to nic nezměnilo.
Exekuce Thomase Armstronga roku 1684 podle Jana Luykena.
Trest za vlastizradu byl pevnou součástí anglického právního inventáře ještě v 18. století. Tehdy byl po porážce jakobitského povstání v bitvě u Cullodenu k této popravě odsouzen sir Simon „Lišák“ Fraser, 11. lord Lovat, považovaný za jednoho z hlavních vůdců povstání. Pramálo záleželo na tom, že v povstání byl namočen mnohem méně než mnozí ti, kterým se povedlo uprchnout. Sedmdesátiletý lord měl tu smůlu, že byl zajat a dopraven do žaláře v Toweru. V březnu 1747 pak začal týdenní proces, na jehož konci padl rozsudek za velezradu – pověšení, vyvržení a rozčtvrcení. Z vůle královy byl verdikt změněn, a tak byl lord Lovat „milosrdně“ sťat. Byla to poslední poprava stětím v Británii. Oficiálně byl krutý trest zrušen až roku 1870.
Další literatura a zdroje:
Hrdina, Jan: Skotsko - Země dávných tajemství, Praha 2017.
Hrdina, Jan: Skotskem po stopách seriálu Cizinka, Praha 2020.
Traquair, Peter: Freedom´s Sword, London 1998.
Watson, Fiona, J.: Under the Hammer: Edward I and Scotland, 1286-1307, East Linton 1998.
