Lišák Fraser: Třikrát se ženil kvůli majetku, dvakrát byl psancem, za velezradu měl být rozčtvrcen

Narodil se jako druhorozený syn pravděpodobně roku 1667, po otci Thomasovi byl Fraser a matka Sybilla pocházela z klanu MacLeodů. Avšak poté, co jeho starší bratr podlehl zraněním z bitvy u Killiecrankie, stal se dědicem titulu i majetku a rovněž adeptem na náčelnictví klanu Fraserů z Lovatu. Vzdělaný Simon, plynule hovořící anglicky, francouzsky a gaelsky, se musel vypořádat se silnou konkurencí Mackenzieů a Murrayů z Athollu. Aby posílil své postavení v boji o nástupnictví, pokusil se vyjednat si sňatek s dcerou nedávno zesnulého Hugha Frasera, 9. lorda Lovata. Tomu ale zabránil John Murray.

Když si Simon nemohl vzít dceru, vzal si roku 1697 matku Amelii, vdovu po Hughovi. Amelie pocházela z klanu Murrayů, který sňatek zpochybnil a u dvora Simona obvinil ze znásilnění, vynuceného manželství a jeho klan z rebelie. Soudní dvůr v Edinburghu postavil Simona mimo zákon a v únoru 1698 se na území Fraserů vydala společná trestná výprava Murrayů z Athollu a vládních oddílů. Simon, jeho otec a dvacet předních mužů klanu muselo uprchnout na ostrov Skye, kde se uchýlili na hrad Dunvegan. Když se Simon vrátil do Skotska, shromáždil tři sta válečníků a s nimi přemohl dvojnásobné athollské vojsko. To mu vysloužilo respekt a pověst schopného válečného vůdce. Aby vytvořil protiváhu paktu Mackenzieů s Murrayi, spojil se s mocným Archibaldem Campbellem, vévodou z Argyllu a náčelníkem Campbellů. Roku 1700 král Simona pardonoval. Otázka Simonova obvinění však nebyla ve Skotsku stále dořešena.

V únoru 1701 se Simon odmítl dostavit k soudu, a tak se stal opět psancem. Protože nová královna Anna dala ve skotských záležitostech přednost hraběti z Tullibardinu, jenž byl hlavou Murrayů, před vévodou z Argyllu a rodové sídlo Fraserů obsadil Alexander Mackenzie, manžel dcery Hugha Frasera, odešel Simon Fraser do francouzského exilu u dvora krále Jakuba II. Zde se také setkal s Ludvíkem XIV., jemuž předestřel plán na jakobitskou invazi s francouzskou podporou, která by se vylodila ve Skotsku a s pomocí klanů dosadila Stuartovce zpět na britský trůn. Tento Simonův plán se stal inspirací při plánech na invazi v letech 1715 a 1745. Po roce stráveném ve Francii byl Simon poslán zpět do Skotska, aby připravil půdu pro invazi. Skotsko skutečně navštívil, avšak rozehrál vlastní hru na obě strany s jediným cílem; získat zpět svůj majetek a dosáhnout na titul lorda z Lovatu. Jenomže po návratu do Francie se věc provalila, Simon byl nejprve vykázán z Paříže a nakonec králem na tři roky uvězněn.

Ve Skotsku se stal mezitím Alexander Mackenzie hlavou klanu Fraserů z Lovatu, což se samotným Fraserům dlouhodobě nezamlouvalo. Proto roku 1714 vyslali ze svého středu Jamese Frasera z hradu Leathers, aby Simona přivezl zpět do země. Bylo to právě v době, kdy na britský trůn nastoupil Jiří I. Hannoverský a Simon opět ucítil příležitost. Ve Skotsku totiž vypuklo nové jakobitské povstání, ale Simon se rozhodl stuartovskou věc nepodpořit a postavil se na stranu vlády. Jedině tak totiž získal povolení k návratu do Skotska. Když se na sever konečně dostal, z několika set loajálních Fraserů zformoval vlastní vojsko, které pak významnou měrou přispělo k obsazení Inverness v prosinci 1715. Následný krach povstání zbavil Simona Frasera oponentů a díky úplnému královskému pardonu se stal nezpochybnitelným lordem z Lovatu a hlavou klanu Fraserů. Jako náčelník starého střihu pečoval o příslušníky klanu, dbal na jejich stravu i oblečení tak, aby nikdo nemohl být považován za nuzáka a zároveň byl oblečen v tradičním horalském oděvu. Současně však nesnášel jakýkoliv odpor, což vedlo ke konfliktům s některými předními členy klanu, např. již zmíněným Jamesem Fraserem z Leathersu.

Simon byl vnitřním přesvědčením jakobita, avšak veškeré jeho činy řídil především osobní zájem, vždy záleželo na tom, která strana sporu mu může přinést větší prospěch. Po porážce povstání let 1715 a 1719 to byla nepochybně strana vládní, v jejímž zájmu zřídil lord Lovat jednu z šesti Independent Highland Companies, aby dohlížela na pořádek na Vysočině. Tím si pojistil vliv i příjmy. Když se ale počátkem 30. let rozkmotřil s Johnem Campbellem, vévodou z Argyllu, a Duncanem Forbesem, lordem Cullodenem, kteří byli nejmocnějšími skotskými stoupenci vlády, začal se znovu sbližovat se Stuartovci. Když mu roku 1739 nabídl Jakub Francis Stuart titul vévody, stačilo to k tomu, aby Lovat opět podpořil jakobitskou věc. Stálo ho to však velení nad jeho horalskou jednotkou.

O šest let později se ve Skotsku objevil princ Karel a Lovat opět řešil dilema. Nakonec oběma stranám sporu poslal dopis, v němž sliboval svou podporu, bitva u Prestonpans ho ale přesvědčila, aby svému synovi Simonovi nařídil připojit se k jakobitům. Sám dál vyčkával, tvářil se neutrálně, jakobitům však pomáhal. Po bitvě u Cullodenu se setkal s princem Karlem, kterému radil přeskupit vojsko v kopcích Vysočiny. Poté se rozešli a každý prchal svou cestou. Bylo 7. července 1746, když Simona, stiženého těžkou artritidou, dostihli a zajali u Loch Morar.

Lišák Fraser byl považovaný za jednoho z hlavních vůdců povstání z roku 1745. Pramálo záleželo na tom, že v povstání byl namočen mnohem méně než mnozí ti, kterým se povedlo uprchnout. Sedmdesátiletý lord měl tu smůlu, že byl zajat a dopraven do žaláře v Toweru. V březnu 1747 pak začal týdenní proces, na jehož konci padl rozsudek za velezradu – pověšení, vyvržení a rozčtvrcení. Z vůle královy byl verdikt změněn, a tak byl lord Lovat „milosrdně“ sťat. Byla to poslední poprava stětím v Británii.

Simon Fraser, 11. lord Lovat, byl třikrát ženatý, jeho manželkami postupně byly Amelia Murray, Margaret Grant a Primrose Campbell. Jeho nástupcem se stal syn Simon, jenž se později stal významným velitelem britské armády a účastnil se bojů v Kanadě proti Francouzům. Jako jedna z nejvýraznějších postav doby se musel objevit i v seriálu Cizinka. Znát ho můžete jako dědečka Jamieho Frasera z 2. řady seriálu …

Další literatura:

Fraser, Sarah: The Last Highlander, London 2021.

Hrdina, Jan: Skotskem po stopách seriálu Cizinka, Praha 2020.