Ukrajina prohraje bez ohledu na výsledek války

V současnosti vedou USA vyjednávání o příměří mezi Ukrajinou a Ruskem. Bezmála celý svět napjatě sleduje, za jakých podmínek se povede lídrům zemí dohodnout ukončení bojů, a zda vůbec se doberou výsledku. Ukrajinu v míru čeká velké množství překážek, které mohou v důsledku znamenat její konec spíše, než vojenská porážka. Pokud země nezvládne poválečnou situaci, může ji potkat horší budoucnost, než válkou nejvíce zasažené země bývalé Jugoslávie.

Aniž bychom předjímali obsah mírových dohod, její (ne)uzavření nebo pokračování konfliktu po další řadu měsíců, každá válka nakonec dojde konce. Již nyní vyvstává řada otázek a bude záležet nejen na krocích celé Ukrajiny, ale také západních zemí, jak bude vypadat další poválečný vývoj:

Rusko systematicky ničí ukrajinskou infrastrukturu. Útoky na energetickou soustavu, především před zimním obdobím, jsou veřejně známé a mediálně široce pokryté (1, 2, 3, 4, 5). Rusko cílí nejen na přerušení výrobních a transportních kapacit (například téměř polovina tratí na Ukrajině je elektrifikovaná a železnice je kritická pro obě strany pro přesuny vojenské techniky a zásobování), ale také na demoralizaci obyvatel, kteří již čtvrtou zimu (v únoru je Kyjevská průměrná teplota -4,2 °C) trpí výpadky dodávek tepla a elektřiny.

Kromě energetické soustavy byly zničeny stovky kilometrů silnic, tisíce mostů, celá města a mnoho podniků. V místech, kudy prošla frontová linie, se destrukce nevyhnula defacto ničemu. Podle odhadů Světové banky bude Ukrajina na svoji obnovu potřebovat přes 12 bilionů korun, které v současnosti (pochopitelně) nemá. Jen pro představu - jedná se o jedenapůlnásobek celého tuzemského HDP nebo více jak trojnásobek tuzemského státního dluhu.

Zadlužené země Evropy v současnosti zoufale shánějí dodatečné prostředky pro zbrojení a rozvoj obranného průmyslu, který by je ochránil před ruskou hrozbou. Zda bude mít dostatek finančních prostředků i Ukrajina na svoji obnovu, zůstává nejasné. Vzhledem k současnému postoji USA v otázce Ukrajiny, tedy že se jedná především o problém Evropanů, se na její finanční pomoc v poválečné obnově nedá spoléhat.

Ukrajina sama se bude muset postarat o dostatečný příjem, který urychlí obnovu zničené země. Její možnosti jsou ale velice limitované.

Zničený ukrajinský průmysl není největším problémem. Donbas a celý východ Ukrajiny je jedna ohromná surovinová základna, kde se soustředil i rozsáhlý zpracovatelský průmysl a další strategické podniky, jejichž výrobky před válkou Ukrajina úspěšně vyvážela. Zničení mamutích skláren nebo oceláren zásobujících Evropu nebo hojně pokryto médii.

Vysokokapacitní černomořské přístavy umožňovaly spojení se světem a Ukrajina tak hrála důležitou roli ve světovém obchodě. Se ztrátou území a snahou Ruska odříznout ji od přístupu k moři (který byl prozatím neúspěšný) musela najít i alternativní způsoby přepravy, které nejsou tak efektivní. Celkem tak Ukrajina přišla o velkou část HDP, kterou bez navrácení území nemá jak nahradit.

Ukrajinské zemědělství utrpělo ohromné škody nejen na podnicích, ale především na polnostech. Území zamořené nebezpečnými látkami, rozsáhlá minová pole, opevnění protínající krajinu a mnoho dalších vlivů srazilo zemědělskou produkci na nízké hodnoty.

Částečnou náhradou za ztracenou produkci může být současný rozvoj vojenské výroby, který zásobuje Ukrajinu novými zbraněmi a technikou potřebnou na frontě. Po nasycení potřeb Ukrajiny by mohly podniky začít vyvážet zboží do Evropy, kde bude v dalších několika letech velký „hlad“ po armádní výzbroji, která zajistí její obranyschopnost. Jak dlouho bude situace trvat, a zda bude Ukrajina schopna sehnat dostatek materiálů z vlastních zdrojů, se teď nedá odhadnout. Největším rizikem je to, že po skončení války časem opadne i pozornost Evropanů a vojenské rozpočty se (společně se zakázkami) zredukují na nutné minimum jako před deseti lety.

K únoru 2025 uprchlo z Ukrajiny 6,9 milionů obyvatel. Dalších 3,7 milionů osob bylo na Ukrajině vnitřně vysídlených. Odhadem 2,5 milionu domů bylo poškozeno nebo zničeno. Mnoho obyvatel za uplynulé tři roky našlo v Evropě nový život. Vize návratu do zničené země, případně nemožnost návratu do svého původního bydliště z důvodu obsazení území Ruskem, nebude lákat mnoho uprchlíků. V Česku platí dočasná ochrana pro Ukrajince do 31.3.2026. V ostatních zemích Evropy budou pravidla jiná, nicméně jsou často již součástí společnosti. Zda Evropa umožní Ukrajincům zůstat i po ukončení války je otázkou. Jisté je jedno - V Evropě chybí pracovní síla a dle tuzemských dat u nás 80 % Ukrajinců pracuje. Není zřejmé, kdo by v případě jejich odchodu zastal volná pracovní místa.

Ukrajinská armáda má v současnosti zhruba jeden milion mužů a žen ve zbrani. S koncem konfliktu budou počty zredukované, ale i přes to se bude jednat o stovky tisíc lidí, kteří budou muset být aktivními vojáky, aby v případě nutnosti okamžitě bránili svoji zemi. Tento fakt po skončení války neuvolní dostatek pracovní síly, čímž zemi zůstane potíž se sháněním pracovních sil. Jen pro srovnání - nedostatkem pracovních sil v Česku trpí mnoho firem, čímž stát přichází ročně o miliardy korun na nevybraném HDP (a to tu Ukrajinci pracují).

Velkou neznámou zůstává i emigrace z Ukrajiny, která se spustí po ukončení války s následným otevřením hranic. Tento proces bude muset být silně regulován, protože z výše uvedených důvodů nebude mnoho Ukrajinců chtít v rozvrácené zemi zůstat. Záleží i na mnoha okolnostech, zda nebezpečí nové války pomine. Množství Ukrajinců se v současnosti snaží ze země uprchnout, případně se skrývají doma před mobilizací a doufají, že je verbíři neobjeví.

Z těch lidí, kteří uprchli na západ (nebo zde dlouhodobě žili), se po třech letech války dobrovolně na Ukrajinu nikomu vracet nechce. Většina opustivších odešla v prvním půlroce bránit svoji vlast a postupem času ochota zbytku, nasadit svůj život, už jen klesala.

Dle slov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského byly k únoru 2025 ukrajinské ztráty 390 000 zraněných, což logicky dává vysoké desítky tisíc invalidů, kteří nebudou schopni práce vůbec nebo pouze částečně. Uplatnění pro takové lidi, i přes pokroky v náhradách, bude obtížné.

Dalším, mnohem důležitějším faktorem, bude počet lidí trpícím PTSD (posttraumatickou stresovou poruchou). Jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, po více jak třech letech od začátku války bylo na počátku roku 2025 v armádě zhruba jeden milion mužů a žen. Během angažmá USA při intervenci v Iráku (2003-2011) utrpělo PTSD 13,5 % vojáků. Vzhledem k intenzivnějšímu konfliktu, nasazení nových typů zbraní a regulérně vedené válce se dá předpokládat, že bude výskyt výrazně vyšší.

Odhady výskytu PTSD na Ukrajině se pohybují od 25,9 % až po těžko uvěřitelných 54 % (včetně uprchlíků). Dopady válečných hrůz na Ukrajince ve městech a na vesnicích, kteří zažívají denně bombardování, se projevuje především na duši. Na první pohled tak není zjevné, že dotyčná osoba poruchou trpí. Léčba PTSD je náročná a Ukrajina zákonitě nemá dostatek expertů, aby dokázali rovnat duše lidí. Jazyková bariéra ztěžuje možnosti Evropské pomoci. Jedná se tak o neméně náročný úkol, který národ čeká s koncem války.

V červenci 2023 bylo na Ukrajině zhruba stejně důchodců, jako je celá tuzemská populace. Jejich průměrný důchode činil v přepočtu necelých 3300 korun, což je málo i na Ukrajinu. Stejně jako u nás i tam na něj 2/3 lidí nedosáhne. Ukrajinští dobrovolníci tak pomáhají po dobu války zásobovat nejen odlehlé oblasti humanitární pomocí, protože staří lidé jsou často ti poslední, kteří v oblasti zůstanou a nikdo jiný tam nezůstal, aby se o ně postaral.

V červenci 2024 žilo na Ukrajině 35,8 milionů lidí, z toho 31,1 milionů na Kyjevem kontrolovaných územích. Vzhledem k dalším odchodům obyvatel a extrémně nízké porodnosti 0,9 dítěte na jednu ženu je tak jisté, že se Ukrajina bude dále vylidňovat. Situace uprchlíků v zahraničí ohledně porodnosti není známá. Už před válkou byla porodnost na úrovni 1,16. V Evropě je průměrná porodnost 1,5 dítěte na ženu, což ani tak nestačí na proklamovaných 2,1 dítěte na ženu pro dlouhodobé zachování populace. Bez návratu uprchlíků s odchodem dalších lidí tak může reálně dojít k mnohem rychlejšímu propadu populace, než doposud.

Poválečná situace a obnova Ukrajiny závisí především na tom, jaký mír bude dohodnut, s jakými garancemi a bezpečnostními zárukami a zda bude země vnitřně dostatečně stabilní. Pokud poválečné uspořádání a uzavřené dohody neposkytnou dostatečné bezpečnostní pojistky, hrozí to, co údajně prohlásil Vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch k uzavření Versaillské smlouvy:

Velice snadno se může stát, že po konci války vystoupí na povrch mnoho (i domnělých) křivd, neshod a zdánlivá vnitřní jednota Ukrajiny se propadne do chaosu zápasu o moc. Z nestability a chaosu bude těžit pouze Rusko, kterému časem Ukrajina spadne do klína sama nebo se stane černou dírou Evropy. Veškeré faktory, které jsou výše popsané, jsou samy o sobě časovanou bombou, která může kdykoliv vybouchnout a zničit nejen Ukrajinu, ale především ukrajinský národ. Stabilita a jistoty jsou dvě věci, které jsou pro budoucí uspořádání nejdůležitější. Bez nich nemůže Ukrajina v míru přežít.

Našli jste faktické chyby, máte další poznatky, doplnění k tématu nebo byste rádi vyjádřili svůj názor? Diskuze pod příspěvkem je vhodné místo. Prosím ale věcně, slušně a hlavně fakticky.