Článek
Píšu v reakci na článek pana Konvičného, který popisuje, jak požádali o příspěvek na péči pro svého syna, a bohužel jej nedostali. Níže rozepíšu, jak postupovat.
Berte však v úvahu, že to píšu podle informací obsažených v článku. Nemusí to tedy být přesně přiléhající k jeho situaci. Člověk nemající dlouhodobé zkušenosti s dávkami často z neznalosti opomine uvést nějakou důležitou informaci. Pak to může na situaci vrhnout zcela jiné světlo.
Jako první bych uvedl, že byla chyba jít na úřad práce bez sociálního pracovníka. Díky složitému systému sociální pomoci je obtížné posoudit, na co máte nárok a za jakých podmínek. V tomto konkrétním případě se referentka ÚP snažila pomoci, bohužel to ale není pravidlem.
A nyní k samotnému příspěvku na péči. Jde o nepojistnou dávku. To znamená, že nemusíte mít před přiznáním dávky nějaký příjem. Jedná se o dávku vyplácenou lidem, kteří ze zdravotních důvodů nedokážou naplňovat své životní potřeby. Podmínky přiznání dávky určuje zákon č. 108/2006 Sb. Psali to však právníci a mluví se zde i o jiných věcech. Výsledek je, že zákon není příliš srozumitelný. Nemůže být ani příliš podrobný, to by se v něm nevyznal již nikdo. Takže jednotlivé životní potřeby a jejich naplňování je rozepsáno ve vyhlášce č. 505/2006 Sb. Zde se v § 1 odst. 4 píše:
„Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.“
Bohužel to není vše, pro laika bude patrně nejjednodušší se podívat do přílohy č. 1. k této vyhlášce. Tady se více rozepisuje to, za jakých podmínek může posudkový lékař rozhodnout, že nedokážete naplňovat tu danou základní životní potřebu. Odkaz najdete tady.
Pokud jste si úlevně vydechli, že už máte čtení úřednických dokumentů za sebou, tak se zase nadechněte. Pokud máte tu smůlu, že žádáte o podporu pro nezletilého, je to ještě složitější. Je vcelku přirozené, že když jsou vám 3 roky, potřebujete více pomoci, než když je vám 30 let. Rozhodující dokument o tom, co by takové dítě mělo zvládat, se se jmenuje Tabulky vývoje. Neváhejte a rozklikávejte až do PDF a musíte sjet níže. Tady je napsáno, co v má člověk v daném věku umět.
Tak to je teoretická část, nutná k tomu, abyste mohli argumentovat posudkovému lékaři. Po prostudování podmínek musíte vzít do rukou posudek a kontrolovat.
Nejprve bych začal se jménem, příjmením a věkem. Často jsou posudky původně napsané na někoho jiného. Pak si zkontrolujete, z jakých lékařských zpráv vycházeli. Tady pozor. Spousta praktiků neumí napsat zprávu o tom, co vše zvládáte. To není jako zpráva o zdravotní diagnóze. Doporučuji si zkontrolovat, že ošetřující lékař to vzal po jednotlivých oblastech podpory. (Například - pacient není schopen mobility, bez pomoci neujde dál než 100 metrů). Nedílnou součásti pro posuzování vašeho nároku jsou i závěry sociálního šetření. To je ten papír, co píše sociální pracovník po návštěvě u vás doma. Vše musí být uvedeno v podkladových zprávách k posudku.
Posudkový lékař musí uvést toto:
Základní životní potřebu zvládá/nezvládá. A více rozepsat důvody. Tady musí vycházet jak z lékařských zpráv, tak závěrů sociálního šetření i tabulek vývoje. Pokud to neudělá, můžete se odvolávat a žádat nápravu. Tak postupujte u všech potřeb.
Pokud nejste spokojeni s výsledkem máte opravné prostředky. Tomu prvnímu se říká remitenda. Můžete ji podat po prostudování výsledku posouzení, před nabytím jeho právní moci. Druhá možnost je samotné odvolání. Rozdíl je ten, že remitenda by měla být rychlejší. Doporučuji ji však používat v případě, že tam došlo k nějakému jasnému pochybení (třeba je posudek vydáván na někoho jiného). Vždy však uvádějte důvody, nejlépe s odvoláním na konkrétní znění zákona a vyhlášek.
Je to náročné. Proto vždy klientům říkám. Najděte si sociálního pracovníka, který vás tím provede. Najdete je na místních úřadech, nebo pokud se zeptáte ošetřujícího lékaře, často vám dá kontakt na organizaci, která se přímo specializuje na pomoc lidem s danou diagnózou.
Výhoda je v tom, že na to nebudete sami a pokud úřady uvidí, že tam máte s sebou někoho, kdo dané problematice rozumí, jsou mnohem obezřetnější. Pokud vás úřad již vyzval, abyste se vyjádřili k posudku a nejste si jisti, jak to vlastně dopadlo, požádejte o prodloužení lhůty k prostudování.
