Článek
Holocaust
K holocaustu se napsalo hodně. Především ve smyslu ‚už se nesmí opakovat'! Máme jasně definované strany konfliktu: agresorem je hitlerovský režim, oběťmi jsou Židé a míšenci. Jako vše v dějinách ale úplná pravda není tak jednoduchá.
Hitler vládl nikoliv proti vůli lidí, ale jako jejich domnělý zachránce. Nesmyslně vysoké reparace po první světové válce a následný krach na burze uvrhly Němce do zoufalé situace. Zoufalí lidé nejednají rozumně, a proto jsou vždy velkým nebezpečím pro okolí. Je v zájmu ostatních pomáhat jim bez ohledu na to, zda si zoufalství způsobili sami nebo ne.
I dnes vidíme v Rusku i jinde (nedotažené pokusy na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku, s náznaky i u nás), že budování fašistického režimu vypadá velmi pěkně. Velebí se tradiční hodnoty, především rodiny zásobující režim dostatkem akceschopných dětí. Jakmile se vybuduje dostatečný základ, smyčka se začne utahovat a začnou být likvidování potížisté ‚kteří nám to kazí‘.
Hitler dal lidem práci a upíraly se k němu naděje většiny národa. Nikdo si nekladl otázku: „Za jakou cenu?“ Rodiče dokázali nasytit své děti - a to stačilo. Pud sebezáchovy lidem zastřel pohled do budoucnosti. Že Hitler vyrábí zbraně, a to nikoliv na vývoz, nikdo neřešil. Elita národa si myslela: „Hitler je blázen. Ale necháme ho, ať nás zbaví Židů, a pak ho vyměníme za někoho z nás.“ Proto elity mlčky dovolily další z mnoha pokusů pomocí zlých metod vykonat cosi dobrého. Už se to zkoušelo mnohokrát předtím i potom – a nikdy to nemůže být úspěšné. Poučíme se z toho konečně? Nebo budeme stále znovu vymýšlet perpetuum mobile?
Jak se rodí nové generace znající tuto smutnou kapitolu dějin jen z vyprávění, začíná být zase stále víc lidí ve zmíněném pokušení ‚pěkného‘ fašismu. Bohužel je v dějinách Západu od starověku přítomný antisemitismus. Obzvlášť šokující je to v církvi odkazující se k Ježíšovi, největšímu Semitovi v dějinách.[1]
Židé žijící ve svobodném světě, zejména v USA, museli tušit od samého počátku, k čemu se schyluje. Když k tomu došlo, museli vidět, kam odjíždějí statisíce soukmenovců, a že tam obyvatel nepřibývá. Pak se dvěma Čechům podařilo utéci z koncentračního tábora a dostali se i do Ameriky, aby svědčili místním Židům. Jenže ti odmítli uvěřit. Museli by totiž reagovat, vstát od svých řízků a jít na velmi obtížnou pomoc. A tak do konce války nebylo průmyslové zabíjení přerušeno. Dokonce ani nebyla bombardována příjezdová trať do Birkenau, čímž by se zpomalil přísun obětí.
Z historie
- MS St. Louis (1939) – ‚Loď zatracených‘. Tato loď je nejznámějším symbolem odmítnutí židovských uprchlíků demokratickým světem. Co se stalo: V květnu 1939 vyplul luxusní zaoceánský parník z Hamburku s více než 900 židovskými uprchlíky na palubě. Měli legální turistická víza na Kubu, kde chtěli počkat na americká víza. Proč nemohli zakotvit: Kubánská vláda těsně před jejich příjezdem změnila pravidla a odmítla uprchlíky pustit na pevninu. Loď poté křižovala pobřeží Floridy, ale Spojené státy ani Kanada ji nenechaly zakotvit.Výsledek: Loď se musela vrátit do Evropy. Uprchlíky nakonec přijala Velká Británie, Francie, Belgie a Nizozemsko. Kvůli následné okupaci Evropy Hitlerem však přibližně čtvrtina pasažérů zahynula v koncentračních táborech.
- Struma (1941–1942). Tento případ drží smutné prvenství v počtu obětí při jedné námořní katastrofě spojené s holocaustem. Co se stalo: Stará motorová loď Struma vyplula v prosinci 1941 z Rumunska s téměř 770 Židy směřujícími do britské Palestiny. Proč nemohli zakotvit: Loď měla poruchu motoru a s obtížemi doplula do Istanbulu. Turecko uprchlíky nevpustilo na pevninu a Velká Británie jim kvůli přísným imigračním kvótám odmítla udělit víza do Palestiny. Výsledek: Turci nakonec neovladatelnou loď bez funkčního motoru a zásob odtáhli zpět na Černé moře. Tam ji 24. února 1942 torpédovala sovětská ponorka, která ji považovala za nepřátelské plavidlo. Katastrofu přežil pouze jeden jediný člověk.
- Exodus 1947. Příběh této lodi po druhé světové válce zásadně ovlivnil veřejné mínění a přispěl ke vzniku státu Izrael. Co se stalo: V roce 1947 přepravovala loď Exodus (původně President Warfield) 4 500 židovských uprchlíků, kteří přežili holocaust, z Francie do Palestiny. Proč nemohli zakotvit: Britská správa v té době blokovala židovskou imigraci do Palestiny. Britské námořnictvo loď na otevřeném moři napadlo, obsadilo a přinutilo zakotvit v Haifě pouze proto, aby uprchlíky deportovalo zpět. Výsledek: Britové poslali uprchlíky v zajateckých lodích zpět do Francie, která je však odmítla násilím vylodit. Loď tak musela plout do britské okupační zóny v Německu, kde byli Židé posláni do táborů. Mezinárodní pobouření nad tím, že Britové vracejí přeživší holocaustu do Německa, výrazně urychlilo rozhodnutí OSN o rozdělení Palestiny.
- Dalším podobným případem byla například loď Patria (1940), kterou britská správa v Haifě odmítla vylodit a židovské podzemní hnutí ji ze zoufalství sabotovalo (nálož však loď nešťastnou náhodou potopila a zemřelo přes 250 lidí).
Viník v každém z nás
Nechci prstem ukazovat na zlé Židy, kteří měli nějaké, byť omezené, možnosti a nevyužili jich. Je to totiž obecná lidská vlastnost: popřít nepřijatelnou skutečnost – psychologové mluví o ‚kognitivní disonanci‘. Podléháme jí úplně všichni, jen formované svědomí nás může uchránit před touhle podlou léčkou.
Důležité je pochopit tyto mechanismy i skutečnost, že jim podléháme úplně všichni a jen obranné mechanismy nás z nich mohou vytrhnout a dát nám uvědomělou svobodu rozhodování.
Dnes s úlevou přijímáme kecy o zlých Ukrajincích – takoví si přece nezaslouží naši pomoc!?
Ukrajinci jsou nám v mnohém velmi podobní. Jen mají tu smůlu, že jsou Putinovi víc na ráně – my jsme na řadě frontálního útoku až po nich. (Hybridní útoky už probíhají po desetiletí – smíříme se s nimi?) Špatná je doba, která vyžaduje hrdiny; slabý je národ, který je nedokáže nabídnout. Ukrajinci nejsou lepší ani horší než my, ale na rozdíl od nás[2] dokážou ‚dodávat hrdiny‘ – nejen na frontě: hrdinství prokazují třeba i maminky pečující o děti.
Fáze ekonomického vývoje
V Přemýšlenkách popisuji: Ekonomika jednotlivých rodin probíhá ve třech fázích.
- První generace se ekonomicky postaví na nohy.
- Další generace ještě pamatující vzestup majetek udrží.
- Pak přijdou generace užívající si, která o majetek přijdou.
A cyklus se může opakovat.
Šlechtické rody, které přežily, se poučily. Aby přežily… Pro zničení rodové tradice i majetku stačí jedna špatně vychovaná generace. Proto se začal klást důraz na výchovu! Za důležité se považuje pěstování, rozvíjení šlechetnosti ducha. Je to ekonomická kategorie! Má to zásadní ekonomický dopad.
Postoj ke svobodě
Velmi podobné je to v nakládání se svobodou.
- Počáteční generace svobodu získají. Buď si ji vybojují jako dnes Ukrajinci (pak si jí velmi váží), nebo jim spadne do kina (jako nám).
- Další generace ještě pamatují, se svobodou 'nějak' nakládají.
- Další generace svobodu zneužívají – zdědili ji a neznají její cenu; vymění ji za lákavou ‚mísu čočovice', slibovaný ‚klid‘, neboť se cítí svazováni zodpovědností za užívání svobody. Proto o svobodu přicházejí.
Svobodu musí trvale vybojovávat především každý sám na sobě! Opět zmíním hloupé (krátkodobé) a chytré (dlouhodobé, trvalé) sobectví (viz Chvála sobectví [3]). Pro trvalé uchování svobody (cenění si její hodnoty) je třeba pěstovat ‚odrůdy‘ šlechetnosti – tedy rozvíjet občanské ctnosti. Je to účinná obrana proti populismu – většinou fašizujícímu. Bohužel jsme stále častěji svědky jednání připomínajícímu holocaust – nikoliv pouze na židech. Rozhodujeme se pro ně často demokraticky. Souvisí to s rozčarováním z naší demokrachie? (Viz Demokracie nebo demokrachie?[4])
---
[1] Je scestné: „Židé nám zabili Ježíše.“ My jsme se přece připojili až později. Chybně vysvětlujeme příčinu Ježíšovy smrti a tím přicházíme o užitek z ní. Podstatou je sdělení: „Na kříž mne přivádí (i dnes!) vaše náboženská nesnášenlivost. Dodnes ‚křižujete‘ své bratry jinak mluvící o bohu!“
[2] My jsme v rozhodujících chvílích ‚rozumně‘ sehnuli hlavy a u piva hudrovali, že nám nikdo nepřišel na pomoc. Jak nám mohlo být pomoženo, když jsme se vůbec neodhodlali k obraně?
