Článek
Azathoth – Ohavné jméno. Tak vypadá první písemná zmínka o nejvyšší bytosti Mýtu Cthulhu, kterou si v roce 1919 zapsal americký spisovatel Howard Phillips Lovecraft do poznámek jako nápad do své další literární tvorby. Jeho pokusy zpracovat tuto myšlenku do plánovaného románu však ztroskotaly (dochoval se jen fragment o téměř pěti stech slovech publikovaný dva roky po autorově smrti). O Azathovi se Lovecraft nejvíce rozepsal ve své snové novele The Dream-Quest of Unknown Kadath a v jednom krátkému sonetu z básnické sbírky Houby z Yuggothu. Dále se pak Azathoth objevuje v několika málo odkazech v dalších Lovecraftových příbězích nebo v jeho dochované korespondenci přátelům.
Lovecraft Azathotha chápal jako metaforické zosobnění nejhlubšího šílenství, neomezené moci vyvěrající z absolutního chaosu. Jeho mlhavou existenci tak používal především v odkazech, díky čemuž dodal svým příběhům mýtickou hloubku a typickou neuchopitelnost. Lovecraftovi následovníci však toto vakuum porušili, temnou metaforu rozvinuli a její části vynesli na světlo. Tento článek vychází ze světa Mýtu Cthulhu, který je organickým dílem mnoha autorů. Jedná se o složitou a provokativní mytologii bez pevných pravidel a jasné struktury. My se však budeme držet v mantinelech původní Lovecraftovy filozofie.
Poslední nebezpečí, které beze slova blekotá mimo uspořádaný vesmír, kam žádné sny nedosáhnou; ta poslední amorfní zhouba nejhlubšího zmatku, která se rouhá a bublá ve středu veškerého nekonečna – bezbřehý démon – sultán Azathoth, jehož jméno se neodváží vyslovit žádné rty a který hlodá v nepředstavitelných, neosvětlených komnatách mimo čas za tlumeného, šíleného dunění odporných bubnů a tenkého, monotónního kvílení prokletých fléten; do jejichž zvráceného bušení a pískání pomalu, neohrabaně a absurdně tančí gigantičtí nejvyšší bohové, slepí, bezhlasí, bezduší.
Všechno je sen
„Démon sultán“, jehož černý trůn sídlí v centru „konečného chaosu“, odkud vládne nejmocnější skupině Vnějších bohů, kteří pro něho tančí a hrají na prokleté nástroje v nikdy nekončícím rituálu. Azathoth je taktéž titulován jako „Jaderný chaos“, nikoli ve smyslu jaderné energie, ale ve smyslu jádra, neboť je pánem a středem veškeré možné existence. Legenda praví, že Azathoth dal vzniknout vesmíru, a nakonec ho také zničí. Proto ho někteří moderní myslitelé ztotožňují s teorií velkého třesku po vzoru řeckých nebo severských mýtů o stvoření, podle nichž je všechen kosmos stvořen právě z prvotního chaosu, který se jednoho dne postará i o jeho zánik.
Rodokmen Mýtu Cthulhu, který Lovecraft vytvořil v roce 1933. Někteří namítnou, že ho napsal v kontextu vtipu během pravidelné korespondence se svým přítelem. To však neznamená, že není pravdivým popisem toho, jak o své „metafyzice“ přemýšlel.
Azathoth je „Pán všech věcí“ a to je bezesporu pravda. Spí a sní sen, který tvoří všechny možné cykly nekonečna, vyšší dimenze, sféry a nepochopitelné prázdnoty přesahující veškeré možné poznání. Tento soubor nekonečně složitých realit je podstatě jen vedlejším, nezáměrným a nepodstatným produktem jeho existence. Azathoth je tak ztělesněním Lovecraftovy existenciální úzkosti, neboť nám říká, že my samotní jsme součástí Azathotha. Jsme nedůležitými mikroskopickými fragmenty jeho snových představ.
„Bůh slepý idiot“
Azathoth je někdy hanlivě nazýván jako „Bůh slepý idiot“. ON a Ostatní bohové jsou pak společně popsáni takto: „slepí, bezhlasí, a bezduší“. Tyto entity sídlí na místě mimo jakoukoli strukturu – mimo čas, mimo prostor, dokonce i mimo vyšší dimenze, na místě schovaném za neprostupným závojem označovaném jako „konečný chaos“. Tato spirálovitá černá prázdnota nekonečné temnoty je mimo jakoukoli myslitelnou matematickou formulaci a fyzikální zákon. Konečný Chaos, v jehož středu sídlí démon-sultán Azathoth a který je obklopen poletující hordou bezduchých a amorfních tanečníků, kteří šíleně skotačí za zvuků démonických fléten a bubnů, představuje absolutní a konečnou destrukci rozumu.
Rozum nebo inteligence jsou nástroji, které mají hodnotu pouze pro omezené bytosti vyrovnávající se s nástrahami každodenní reality. Pro bytosti, které podléhají zákonům. Snažíme se pochopit svět, ve kterém žijeme. Spoutat ho pravidly a dát mu řád. Plánujeme, abychom si udrželi to, co máme nebo dosáhli toho, po čem toužíme. Máme své cíle, i kdyby to znamenalo pouhé přežití. Azathoth nic takového ale nepotřebuje. Nemůže být zničen, protože pojem zničení – aspoň v našem slova smyslu – je daleko pod jeho úrovní. Není na nic vázán. Nepotřebuje se potýkat s realitou, protože ON je realita. ON je chaosem. Neřízenou a neměřitelnou silou. Snový architekt, který ale nic nevytváří záměrně, protože to by vyžadovalo nějaké chtění.
Lovecraft předpokládá, že každá racionální mysl – byť i ta nejvyšší božská – má své hranice, které nemůže překročit, neboť by to znamenalo její destrukci. Z toho důvodu není schopna vytvořit něco tak komplexního jako nekonečný kosmos. Možná proto je Azathoth bezbřehý. Protože navzdory tomu, že je bez rozumu, může dosáhnout nekonečně více. Jeho potenciál je neomezený. Aniž by musel plánovat, přemýšlet nebo se připravovat. Je schopen dosáhnout takových výšin, které by si žádný rozum nemohl ani vysnít. Tím představuje konečnou relativizaci a ponížení naší nejcennější vlastnosti. Inteligentní život pohlíží na Azathotha s nekonečnou závistí a frustrací – jsme věčně závislí na něčem, co nás přesahuje a co nedokážeme pochopit. Musíme se smířit s tím, že naše minulost, naše budoucnost, celé naše bytí je pouze živým snem slepého idiotského boha, nikoliv dokonalého a vševědoucího stvořitele.
Ačkoliv Lovecraft se ve své mytologii snažil nepoužívat žádné náboženské motivy, někteří literární teoretici vidí v nejvyšší bytosti Mýtu Cthulhu protiklad ke všem formám organizovaného náboženství (hlavně pak křesťanskému). Zatímco křesťanský bůh sedí na světelném trůnu na vrcholu uspořádaného kosmu, Azathoth sedí na černém trůnu uprostřed víru chaosu. Zatímco křesťanské božstvo je vševědoucí, Azathoth je nemyslící idiot. Zatímco křesťanský bůh si všímá pádu i toho nejmenšího vrabce a truchlí nad ním, Azathoth o žádném utrpení ve vesmíru neví ani se o něj nestará. Ba co víc. Z pouhé nepozornosti může v okamžiku zničit celé galaxie, aniž by si toho všiml.
Je opravdu všemocný?
Azathoth vše stvořil a může vše stejně snadno zničit. My jako lidské bytosti jsme příliš malí a bezbranní, než abychom něčemu takovému vzdorovali, natož se tomu pokusili zabránit. Pokud se Azathoth probudí, kosmos se postupně rozpustí do nicoty. Zdá se, že tuto hrozbu si uvědomují i další Vnější bohové – podle výše zobrazeného rodokmenu Azathothovy děti –, a proto se snaží probuzení zabránit. Tančí a hrají na prokleté nástroje po vzoru dionýských kultů antického světa, aby ho ukolébali. Azathoth tak dál spí, sní a drží naši realitu pohromadě. Jako atomová bomba uzavřena ve skleněné krychli.
Je zajímavé uvažovat, jaká je skutečná funkce těchto bytostí, a co to vlastně vypovídá o samotném Azathothovi. Protože i ONI jsou pouhým výtvorem jeho snění. Na druhou stranu ale mají dostatek autonomie a vlastní vůle, díky které dokážou jeho síle vzdorovat. Udržet HO ve stavu, který je pro ně žádoucí. Jejich pohnutky a motivy můžeme chápat jako děsivý odraz nejhlubších, nejtemnějších a nejneproniknutelnějších hlubin nevědomí – čirého iracionálního archaického šílenství, které číhá a hltavě hlodá v jámách psychiky, Freudova „id“ nebo dokonce Schopenhauerovy „vůle“. To by znamenalo, že něco uvnitř Azathotha mu brání, aby se probudil. Je to on SÁM nebo někdo jiný? Někdo ještě mocnější, kdo mu nedovolí procitnout?
Takový výklad by znamenal, že ani Azathoth není dokonalá a všemocná bytost. Je „pouze“ nejmocnější bytostí našeho vesmíru, stejně jako my jsme nejmocnější ve svých vlastních snech. Pokud se ale probudíme, nejsme ničím výjimeční. Jsme jen obyčejnou součástí světa okolo nás. Jaký je Azathoth v bdělém stavu v rámci vlastní reality? Existují náznaky, že tento spánek je jeho trestem a že i on je v zásadě pouhým pěšákem ještě strašlivější bytosti. To už jsou ale opravdu daleké hlubiny temných oceánů, do kterých nám není souzeno kdy nahlédnout.
Někteří čtenáři Mýtu Cthulhu namítají, že Lovecraft nikdy netvrdil, že Azathoth spí a že veškerý kosmos je výsledkem jeho snění. Spisovatel se však i dle vlastních slov inspiroval knihou „Peganští bohové“ od polozapomenutého anglicko-irského velikána fantastiky Lorda Dunsanyho. V této knize vystupuje bůh Mana-Yood-Sushai. Ten spí, ukolébán hudbou menšího božstva, které musí věčně bubnovat, „neboť kdyby na okamžik přestalo, pak by se MANA-YOOD-SUSHAI začal probouzet a nebylo by už světů ani bohů“.
Použité zdroje:
HARMS, Daniel. The encyclopedia Cthulhiana. Chaosium: Ann Arbor (USA), 1994. ISBN: 978-1568821191.
LOVECRAFT, P. Howard. Komplet Sebraných spisů. Praha: Albatros (ČR), 2014. ISBN: 978-80-259-0351-3
SNYDER, Phillip J., „Dreadful Reality: Fear and Madness in the Fiction of H. P. Lovecraft“ (2017). Honors Theses. 540. IN: https://aquila.usm.edu/honors_theses/540/
