Článek
Tak praví nová bezpečnostní strategie USA, tak pravil viceprezident J. D. Vance letos v únoru na bezpečnostní konferenci v Mnichově, a tak praví Donald Trump dnes. Evropská unie a její orgány podle Trumpa podrývají politickou svobodu Evropy, cenzurují svobodu slova a potlačují politickou opozici. Navíc Trump tvrdí, že si Evropa neví rady s migrací.
Rozhodně není vhodné, aby dnešní USA hodnotily úroveň demokracie v členských státech Evropské unie. Jistě by se v ní našly země, kde se dá ledacos zlepšit – např. v Orbánově Maďarsku – ale kupodivu, o tamní stav demokracie se Trump nezajímá. Doporučovat Evropanům jako léčbu návrat od myšlenky sjednocené Evropy k národním státům, „nacionalismu a vlasteneckým stranám“ lze přirovnat k nápadu lékaře, který by diabetikovi doporučoval pravidelnou konzumaci šlehačky s cukrem.
Podobný návrat by Evropu nejen vůbec neupevnil, ale naopak zcela rozvrátil – jako fénix z popela by se totiž objevily staré hraniční spory mezi národními státy a snahy národnostních menšin o odtržení od zemí, k nimž dnes náležejí, tedy problémy, které trápily Evropu v posledních dvou stoletích a v minulém století vedly dvakrát ke světové válce a v devadesátých letech 20. století také k ničivému konfliktu v bývalé Jugoslávii. Myšlenka sjednocené Evropy vznikla po druhé světové válce přece právě z poznání, že na našem kontinentě nelze nakreslit hranice mezi státy tak, aby všem vyhovovaly, a proto jediným schůdným řešením je minimalizovat jejich význam a vytvořit společné, nadnárodní orgány. Chápu, že ani J. D. Vance, ani Donald Trump nedisponují hlubšími historickými znalostmi o dějinách Evropy, především té východní, i když u Trumpa, jehož současná žena je ze Slovinska a někdejší žena byla z Československa, bychom snad alespoň určité ponětí o národnostní problematice očekávat mohli.
Každý stát, aby se udržel a trvale prosperoval, musí mít vůdčí myšlenku, která jej udržuje a jeho občany stmeluje, a která zároveň legitimizuje tento stát navenek. Po desítky let to byla myšlenka svobody a demokracie, kterou USA vyvážely a nabízely okolnímu světu. Jistě, přiznejme si: málokdy to bylo zcela nezištné a zdaleka ne vždy také úspěšné. Ale nosná idea to nepochybně byla.
Pak tady byla další přitažlivá idea: Amerika jako země velkých možností, kde každý – pokud je schopný – má možnost se prosadit. Přilákala od vzniku USA miliony přistěhovalců ze všech koutů světa, kteří zde doufali nalézt lepší životní úroveň a v minulosti také často politická práva, jakými doma nedisponovali. Oni udělali Spojené státy tím, čím jsou. Trump a lidé kolem něj bouří proti migraci a mají úspěch, ačkoliv jak oni tak jejich nadšení podporovatelé jsou sami také potomci přistěhovalců. Nebo snad byli předkové Trumpa a Vance Irokézové či Apači?
O tom, že by USA pomáhaly někde ve světě silám bojujícím za svobodu a demokracii se také už nedá mluvit. Je přece „konec idealismu“ a nastupuje éra „reálné politiky“. Tedy: politika „velkého klacku“, která se neohlíží ani na ideály, ani na morálku, a je ochotna spolupracovat ve jménu vlastních sobeckých zájmů s každým. Jedinou „vizí“ a cílem je „dělat ve světě business“. Takováto „vize“ ovšem nejenže nemůže získat Americe přátele ve světě, ale není ani nosná vnitrostátně: vždyť přece ne každý může být developerem a naprostá většina amerických občanů žádný business nedělá. Heslo „MAGA“ (Make America Great Again) je ve skutečnosti plácnutím do vody. Čím má být Amerika velká, když nenabízí žádnou velkou ideu?
Evropa v rozkladu zatím není, ale komu rozklad skutečně hrozí, je právě Amerika, tedy přesněji USA. Bez nosné ideje se státy vlastní dynamikou oslabují a někdy i rozpadají. Nikde není psáno, že si USA bez spojenců trvale udrží svoje velmocenské postavení.. Velmoci totiž přicházejí a zase odcházejí. A ani USA nebudou výjimkou.
