Článek
Leninovy manželky Naděždy Konstantinovny Krupské se bál i samotný Stalin
Jméno Naděžda Krupská skončilo dávno na smetišti dějin. A jen vzdáleně připomíná dříve narozeným jednu z figurek bolševického panoptika.
Dceruška ze šlechtické rodiny s dobrým vzděláním a láskou k Bohu vyměnila modlitební knížky za projevy synka z bohaté rodiny, který se boháčům postavil a začal pečovat o blaho chudých.
Commons Wikimedia
S Leninem se seznámila v roce 1884 v diskusním kroužku mladých a nespokojených. Když se později ocitl ve vyhnanství, následovala Krupská svůj idol i tam. V Šušenském se oba bolševičtí neznabozi vzali v kostele a před oltářem si slíbili věrnost.
Ve fešáckém vyhnanství psal Lenin články do novin, chodil na lov, o domácnost se starala služka a tchýně. Vyhnanství za panování cara bylo samozřejmě idylkou proti gulagům, které zavedli Lenin a Stalin po uchopení moci.
Novomanželé poté odjeli z Ruska a pobývali v Mnichově, Londýně a Švýcarsku. V roce 1910 v Paříži byla Leninovi představena francouzská revolucionářka Inés Armandová. Bylo jí třicet pět, ale vypadala o deset let mladší. Krupské bylo čtyřicet jedna, vypadala na pětapadesát, trpěla vleklým onemocněním štítné žlázy a začaly se u ní projevovat příznaky Basedowovy choroby.
Commons Wikimedia
Inés pocházela z bohaté buržoazní rodiny a vdala se za továrníka Alexandra Armanda, se kterým měla čtyři děti. Poté se zamilovala do svého o devět let mladšího švagra, se kterým měla syna. Obě revolucionářky sice vyznávaly volnou lásku, ale Naděždě „ménage à trois“, rusko-francouzská trojka, moc po chuti nebyla. Rozvod nepřicházel v úvahu, protože by tím Lenin zřejmě přišel o výkonnou sekretářku.
Francouzská milenka zemřela na choleru ve věku čtyřiceti šesti let a tím se manželský trojúhelník vyřešil. Jistý podíl na tom měla i Leninova syfilis, což samozřejmě komunisté tvrdošíjně popírali.
Stalina neměla Krupská ráda už za Leninova života. Po jeho smrti přerostl jejich vztah v otevřené nepřátelství. Kupodivu to byla kdysi zbožná křesťanka Naděžda, která obhajovala mnohem tvrdší přístup v politických čistkách. Bylo štěstí, že neměla vrcholovou politickou funkci, ale stala se pouhým náměstkem ministra školství a později členkou Akademie Sovětského Svazu.
Commons Wikimedia
Přála si, aby jejího manžela pohřbili do země, ale Stalin prosadil mauzoleum a nabalzamovanou mrtvolu. Na veřejná prohlášení Krupské uvalil tvrdou cenzuru a bál se, že ona jediná může zpochybnit jeho autoritu a pozici.
S kýmkoliv jiným by si to Stalin vyřídil pěkně po bolševicku mučením a popravou. Ale vztáhnout ruku na vdovu po Leninovi si netroufl.
Na oslavě jejích sedmdesátých narozenin 26. února 1939 se sešli všichni přední bolševici, kteří se jí dožili. Mnozí skončili na popravištích nebo v gulagu, kam je odeslal nejvyšší soudruh, takže oslava to byla menší a skromná. Sama Krupská zvládla uvařit pouze čaj v samovaru. Na domácnost měla vždy služku, a navíc svůj čas věnovala práci pro světovou revoluci.
Stalin se oslavy své nenáviděné sokyně nezúčastnil, ale poslal kytici a dort. Když všichni odešli, pocítila Krupská silné křeče v břiše, takže ji sanitka urychleně odvezla do nemocnice pro prominentní soudruhy.
Autor: odvozené dílo: Amzer / Commons Wikimedia
Následující den komunistická Pravda zveřejnila zprávu, že vdova po vůdci světového proletariátu zemřela na zánět slepého střeva.
Podezření na otravu vyslovil poprvé z bezpečí mexického exilu Lev Trockij. Za rok mu agent NKDV Ramón Mercader prorazil lebku horolezeckým cepínem.
Matka revoluce Naděžda Konstantinovna Krupská byla pochována na hřbitově u Kremelské zdi.
Zdroje:
