Dentista a boxer byl agentem gestapa, KGB i StB. Udal i své spolupracovníky

V březnu roku 1939 bylo Československo již několik měsíců ochuzeno o území Sudet a samotná Druhá republika pomalu mířila ke svému konci. Patnáctého března byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, který postupně obsazovala armáda Třetí říše. Nejdůležitějším místem byla samozřejmě Praha. Vojenské vozy projížděly hlavním městem, v ulicích přihlížely davy obyvatel s nadšením i odporem. Československé ozbrojené složky dostaly rozkaz nijak se nebránit a ve všem okupantům vycházet vstříc. Ve službě pokračovali i pražští strážníci, kteří na exponovaných křižovatkách řídili dopravu. Jedním z nich byl bývalý dentista, třiadvacetiletý Jaroslav Nachtman. Ačkoliv nevystupoval jako zarputilý nacionalista ani nacista, možná už tehdy tušil, že mu nastávající nová garnitura pomůže dosáhnout toho, o čem mnoho let snil. Stal se totiž velice ceněným agentem tajné služby. Postupně vystřídal minimálně tři.

Jaroslav Nachtman se narodil české rodině na Kladně. Jeho otec byl učitelem, ale po několika letech se rodiče rozvedli. Žil pak společně se svojí matkou a nevlastním otcem profesorem Aloisem Janáčkem. Nachtman nejprve vychodil českou obecnou školu, později nastoupil na německou měšťanku, a uměl tak dokonale oba jazyky. Tři roky se učil zubním technikem a doopravdy byl nějakou dobu u zubaře zaměstnán. Mnohem víc jej to ale táhlo k uniformě, hlavně ke kriminální policii. Vojnu absolvoval u dělostřelectva, odcházel z ní pouze v hodnosti svobodníka. Několikrát si podal přihlášku k četnické pátračce a na kriminální policii. Nebyl přijat, proto se zřejmě rozhodl chopit první příležitosti, která se mu naskytla. Stal se dopravním policistou v Praze. Během služby několikrát žádal o přeřazení na kriminálku, ale nebylo mu vyhověno. Zároveň se také věnoval a zdokonaloval v boxu, stal se prý dokonce mistrem republiky.

Jelikož v roce 1939 nastaly v Praze nacistické pořádky a Třetí říše v září rozpoutala světovou válku, uviděl Nachtman zřejmě příležitost v pomoci novému zřízení. V prosinci téhož roku nastoupil na gestapo. Nejprve jako tlumočník, ale již brzy se rozjela pro něho velice slibná kariéra. Ačkoliv se zřejmě nijak přímo politicky neangažoval, přijal německé občanství a „přejmenoval se“, respektive své jméno mírně upravil, aby znělo německy, na Jaroslav Nachtmann. Ano, pouze přidal jedno „n“. Postupně prošel mnoha úseky pražského gestapa a stoupal stále vzhůru. Z Kulturního oddělení přes Úsek odhalování osob s odposlechem rozhlasu, Anonymní udání až v Protikomunistické oddělení a Protiparašutistické oddělení.

Byl velmi činný. Stal se agentem-provokatérem, infiltroval se do mnoha vlasteneckých odbojových skupin, které potom udával, nebo nasměroval tak, jak si vedení gestapa v Praze přálo. Pokud vystupoval sám za sebe, pak tvrdil, že vstoupil do služeb gestapa na příkaz londýnské exilové vlády. Velmi se činil v rozkrývání protiněmeckých skupin, často se pak zúčastnil jejich zatýkání a pozdějších výslechů, kde se choval velmi násilnicky a využíval své dovednosti z boxu. Jedním z těch, kteří poznali Nachtmannovu povahu, byl i Josef Balabán, člen zpravodajské skupiny Tři králové. Když jej zatýkali, proběhla krátká přestřelka. Balabán chtěl v jednu chvíli znovu použít zbraň, ale Nachtmann jej jedinou ranou poslal k zemi.

Nachtmann šel dokonce tak daleko, že prý některé odbojové skupiny sám zakládal a úkoloval je. Po válce se sice pokoušel odvolávat právě na svědectví o jeho účasti v protinacistickém odboji, ale marně. Měl totiž na svědomí mnoho životů, nejvíce mu po válce samozřejmě přitížily oběti z řad komunistů. Byl to právě on, kdo spolupracoval s výsadkářem Karlem Čurdou, který se po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha zhroutil a z obavy o život přihlásil na gestapo. Postupně udal ty, kteří mu pomáhali, a nacisté tak nakonec přišli i na úkryt parašutistů z operace Anthropoid a dalších. Čurdova následující spolupráce s gestapem spočívala v tom, že navazoval kontakty s československými odbojáři jako výsadkář, získal si jejich důvěru a Nachtmann se pak postaral o jejich zatčení. Právě po „heydrichiádě“ byl Nachtmann vyznamenán samotným Himmlerem, který mu udělil „Kříž za vojenské zásluhy II. stupně“.

Během války hvězdná kariéra Jaroslava Nachtmanna stále rostla. Nakonec se zúčastnil i různých tajných jednání přímo s K. H. Frankem (státním ministrem pro Protektorát Čechy a Morava), kde byly naplánovány různé poválečné únikové cesty a rozdány úkoly nejvěrnějším a nejdůležitějším agentům gestapa. Nachtmann měl totiž pod kontrolou mnoho konfidentů a agentů, kteří pracovali přímo pro něho. Častokrát je úkoloval i proti sobě, a přibližně v pěti případech se svých spolupracovníků „elegantně“ zbavil tak, jako to dělal s odbojáři. Zinscenoval proti takovému agentovi provokaci, nechal jej zatknout a poslat do koncentračního tábora s tajným dovětkem „zlikvidovat“. Mezi jeho spolupracovníky patřil například známý podvodník Harry Jelínek nebo prvorepublikový režisér Václav Binovec. Některé poválečné výpovědi uváděly Nachtmanna jako zdroj informace, že právě Binovec na gestapu udal písničkáře Karla Hašlera, který pak během výslechů v koncentračním táboře zemřel.

Nadřízení měli Nachtmanna v oblibě pro jeho nasazení. Práci pro gestapo (potažmo SS) věnoval téměř veškerý svůj čas. Ještě v dubnu 1945 se mu povedlo odhalit partyzánskou skupinu na Mladoboleslavsku. Celkem měl prý během války na svědomí přes dvě stovky životů, pravděpodobně to ale mohlo být daleko více. Když se blížilo osvobození a v Praze probíhalo povstání, Nachtmann se skrýval v jedné ze svých odbojových organizací v hotelu Ambassador. Členové skupiny se jej zastávali a potvrzovali jeho protinacistické postoje. To vydrželo pouze do doby, než byl z terezínské věznice propuštěn Dr. Ženatý, komisař pražského policejního ředitelství, který jej nechal zatknout. České policii se to sedmého května podařilo. O dva dny později byl z dodnes nepochopitelných důvodů předán sovětské kontrarozvědce Smerš (NKVD), ta jej záhy transportovala do Sovětského svazu.

Historici a badatelé nemají rádi slovo „kdyby“, ale pokud by byl Jaroslav Nachtmann souzen po válce v Československu, pravděpodobně by byl popraven jako mnoho jiných válečných zločinců. V Sovětském svazu jej však odsoudili za zločiny proti SSSR. Již čtyři měsíce po válce byl odeslán na patnáct let do pracovního tábora na Sibiři. Propuštěn byl již po deseti letech za dobré chování, které v jeho případě znamenalo spolupráci se sovětskou tajnou službou KGB. Postupně udával své bývalé spolupracovníky, donášel na trestance a podobně, zatímco v Československu se na něho postupně zapomnělo.

Po propuštění byl prý kontaktován Státní bezpečností s návrhem spolupráce, ale odmítl. Jelikož byl německým občanem, hrozila mu deportace do Německé demokratické republiky. Pokoušel se tedy získat československé občanství a vrátit se do Československa ke svým stále žijícím rodičům. Úřady mu vyhověly s tím, že následně bude postaven před Lidový soud. Nachtmann si to rozmyslel, vzdal se německého občanství a zřejmě díky dobrým vztahům se sovětskými úřady získal doklady občana bez státního občanství. Žil v Tajšetu v Irkutské oblasti na Sibiři. Začal pracovat jako zubař, a dokonce si vzal sovětskou zubařku za ženu.

S blížícím se 20. výročím konce války se však (nejen) v Československu zvedala vlna zájmu o potrestání bývalých válečných zločinců, kteří za své činy nebyli souzeni. V rámci akce „Karel“ byl zřejmě největší zájem sledován na Jaroslavu Nachtmannovi. Státní bezpečnost sbírala ze všech koutů republiky informace o jeho činech za války. Podařilo se jim během několika měsíců získat informace i o dalších konfidentech, kteří nebyli do té doby vůbec známí. Ačkoliv Nachtmann používal mnoho krycích jmen, když se infiltroval do odbojových skupin, podařilo se StB po letech získat o jeho činnosti velké množství informací, které jsou dodnes uvedeny v několika spisech v Archivu bezpečnostních složek. Československé úřady zjistily, že byl Nachtmann odsouzen pouze za činy proti SSSR, proto požádali o jeho vydání k chystanému procesu

V roce 1964 mu byla prokázána nepřímá vina na smrti více než dvou stovek účastníků odboje a trestný čin obecného ohrožení. Soud jej poslal na čtrnáct let do vězení. Měl v tomto směru opět rovnou dvojí štěstí. Původně mu hrozil mnohem vyšší trest, jelikož byl obžalován i za vraždu, a zároveň jeho obhájci požádali o započtení trestu, který si Nachtmann odpykal již v Sovětském svazu. Soud žádosti vyhověl a Nachtmann měl strávit za mřížemi „pouhé“ čtyři roky. Opět však za dobré chování opustil celu dříve, již po dvou letech. Stal se totiž konfidentem Státní bezpečnosti, dokonce byl jeho svazek založen ještě před odsouzením v Československu. Donášel opět na své spoluvězně, ale i na dávné spolupracovníky gestapa. Po propuštění jej StB situovala do zubařské ordinace ve Voticích na Benešovsku.

Jeho další agenturní činnosti zabránilo Pražské jaro, jelikož byla jeho pravá identita odhalena v tisku a pro Státní bezpečnost se stal dále nepoužitelným. Po několika letech se vystěhoval do Západního Německa. V některých zdrojích je uvedeno, že po Sametové revoluci žil opět v Praze, pravděpodobně se to však nezakládá na pravdě. V roce 1995 v nedožitých osmdesáti letech zemřel v bavorském Regenu.

Ačkoliv je Nachtmannův životopis plný horlivých akcí proti československým odbojářům, v některých výpovědích z řad kulturních osobností se můžeme dočíst, že několika lidem pomohl. Docházel prý pravidelně do Lucerny (pokaždé prý s jiným dámským doprovodem) a vždy se choval přívětivě. Čas od času prý varoval umělce, že příští návštěvu místo něho vykoná jiný příslušník gestapa, tak aby vynechali některé problematické části představení. Varoval například známého dirigenta Karla Vlacha, ale i Karla Hašlera. Jan Kohout, bratr známějšího herce Járy Kohouta, byl prý Nachtmannem zachráněn před transportem do koncentračního tábora. Samotný Jára, který se během války kompromitoval v několika proříšských rozhlasových skečích, ale stejně byl nacisty zatčen a zřejmě také jako jeho bratr na Nachtmannovu přímluvu posléze propuštěn, mu jako poděkování nabízel neuvěřitelný milion korun. Jaroslav Nachtmann prý tehdy odměnu odmítl. Inu, život není černobílý.

Zdroj: Třicet návratů majora Zemana - Spirály zrady; eBadatelna ABS ČR, Wikipedia, Konfident Jaroslav Nachtmann