Článek
Zesláblý nachlazením přijížděl čtrnáctého března roku 1939 československý prezident Emil Hácha do Berlína. Měl za sebou šest měsíců, které mu zcela změnily plány na pokojný důchod. Když byla v září podepsána Mnichovská dohoda a Československo bylo nuceno přenechat velkou část území okolním státům, především nacistickému Německu, abdikoval a emigroval Háchův předchůdce ve funkci prezident Edvard Beneš. Hácha byl následně zvolen i přes svůj nesouhlas, nakonec se však rozhodl převzít zodpovědnost a pomoci v těžké době československému národu. Jenže těžká doba si stále žádala nějaké ústupky, kterým byl nucen čelit. Od ledna se stupňovaly požadavky z německé strany, zpravodajci upozorňovali na stále vzrůstající pravděpodobnost okupace zbytku území a českoslovenští Němci či nacističtí fanatici stále častěji útočili na obyčejné obyvatele a pokřikovali „Heil März!“ v narážce na to, že v březnu bude Československo pod „ochranou“ Třetí říše. Čtrnáctého března nejprve vyhlásil samostatnost Slovenský stát, na Podkarpatské Rusi začaly boje československé armády s ukrajinskými nacionalisty a následně i s maďarskou armádou, která chtěla území obsadit (a po několika dnech se jí to podařilo).
V nezáviděníhodné situaci přivítal Emila Háchu a ministra zahraničí Františka Chvalkovského v nočních hodinách již patnáctého března v berlínském Novém říšském kancléřství přímo Adolf Hitler s dalšími vysokými nacistickými pohlaváry. Do Berlína přijel Hácha jako prezident okleštěného státu. Již druhý den jej Hitler znovu oficiálně přivítal, tentokrát však jako státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava, ne však v Berlíně, ale přímo na Pražském hradě.
Triumfální příjezd
Emil Hácha byl nucen v Berlíně podepsat dokument, v němž vkládá osud svých obyvatel do rukou říšského kancléře. Zároveň vydal pokyn československé armádě, ozbrojeným složkám i civilistům, aby nekladli odpor a předešli krveprolití. Emil Hácha v jedenáct hodin dopoledne patnáctého března vyrazil vlakem z Berlína zpět do Prahy. Na podobnou cestu se stejným cílem se však chvíli před Háchou vydal i sám Adolf Hitler. Nejprve svým speciálním vlakem dorazil do České Lípy, která byla zcela začleněna do „Říše“ již v rámci Mnichovské dohody. Odtud vyjela v 17 hodin kolona automobilů. V jejím čele jel Karl Hermann Frank, tehdy jako zástupce župního vedoucího pro oblast Sudet. Župním vedoucím byl Konrád Henlein, který seděl ve voze společně s Hitlerem. Oba jako sudetští Němci konečně dosáhli svého cíle. Přesto pro prvně jmenovaného znamenala tato cesta do Prahy nové příležitosti a funkce. Nejprve byl jmenován státním tajemníkem Úřadu říšského protektora, a během války pak státním ministrem pro Protektorát. Henlein zůstal šest let „pouhým“ místodržícím v Sudetech. V koloně jeli také další vysocí nacističtí představitelé, například Heinrich Himmler, Kurt Daluege, Wilhelm Keitel, Reinhard Heydrich či Martin Bormann.
Kolona vozidel dorazila v 19:15 na Pražský hrad, kde již krátce předtím vystřídali zdejší hradní stráž příslušníci SS. Hitler vykonal přehlídku a nechal se několikrát fotografovat. Podle jedné z těchto fotografií později vznikla i poštovní známka. Vlak Emila Háchy s doprovodem o patnáct minut později přijel na pražské hlavní nádraží. Byl úmyslně zdržován a zpožďován téměř o tři hodiny, aby se československý prezident vrátil později, a říšský kancléř jej tak mohl na Hradě symbolicky přivítat. Žádné pocty se nekonali, prezident Hácha vešel „do svého Hradu“ potupně bočním vchodem.
V té době také na Hradě jednala československá vláda Rudolfa Berana, která se rozhodla podat demisi. Tu prozatím prezident Hácha nepřijal. Traduje se, že přichystanou večeři pro prezidenta a členy vlády snědla okupační vojska a personál hradní kuchyně byl příjezdem Adolfa Hitlera poněkud šokován. Rychle se chystala náhrada a Hitler měl povečeřet pražskou šunku a ochutnat plzeňské pivo, o němž prohlásil, že není tak hořké, jak si původně myslel. Těžko říct, zda je to pravda, jelikož měl být kancléř vegetariánem i abstinentem. To však mohlo být jen součástí propagandy.
Po noci strávené na Pražském hradě podepsal Adolf Hitler několik dokumentů, tím hlavním byl výnos o vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Následovalo přijímání mnoha návštěv, mezi kterými byli zástupci pražského magistrátu, v čele s primátorem Otakarem Klapkou, ale i němečtí generálové. Krátce po poledni pozdravil z balkonu Hitler své příznivce na hradním nádvoří. Odpoledne následovalo opětovné přijetí prezidenta Emila Háchy, později i armádního generála Jana Syrového. Přibližně po šestnácté hodině odjel Hitler autem zpátky do České Lípy. V Praze tak nezůstal ani celých 24 hodin.
Brno se snažilo zavděčit
V České Lípě kancléř nocoval a druhý den ráno vyjel jeho vlak přes Olomouc do Vídně. Původní nepřetržitá cesta nakonec získala ještě jednu zastávku. Tou bylo Brno. Zřejmě se tak rozhodl samotný vůdce, jelikož několik hodin před plánovaným zastavením do města dorazili zástupci nacistických špiček, kteří měli pohotově připravit uvítání. Po deváté hodině ráno nejprve do města přijel Himmler s dalšími členy delegace a v jedenáct hodin již na zdejším nádraží vítali Němci se zdviženou pravicí svého „vůdce-osvoboditele“. Mezi prvními byli župní vedoucí Josef Bürckel a říšský místodržící Arthur Seyss-Inquart. Hitler následně přejel z nádraží na brněnskou radnici, kde ho přivítal člen zastupitelstva Oskar Judex, který se den předtím sám prohlásil starostou (později byl jmenován vládním komisařem pro Brno). Na Nové radnici pak Hitler z balkónu pronesl projev k přihlížejícím obyvatelům, převážně brněnským Němcům.
Na vůdcovu počest přejmenovali Brňané náměstí Svobody na Adolf Hitler Platz (náměstí Adolfa Hitlera). Zdejší obyvatelé se snažili zavděčit vůdci, ten je však nepochválil. Náměstí Svobody se mu prý nelíbilo a prohlásil, že by byl mnohem raději, kdyby své jméno mohl propůjčit nedalekému Moravskému náměstí, kde stál také Německý dům. Brňané slíbili, a také ihned činili. Náměstí Svobody tak neslo kancléřovo jméno pouhý den. Následně devatenáctého března po něm přejmenovali Moravské náměstí. Ve stejný den zdejší pošta vydala speciální pamětní razítko s nápisem „Návštěva vůdce a říšského kancléře 17. března 1939“, kterým razila několik dní poštovní zásilky.
Brno vítá Adolfa Hitlera.
Adolf Hitler se také zapsal do Pamětní knihy města Brno, kam se o jedenáct let dříve podepsal i první československý prezident Tomáš G. Masaryk. Dalším poněkud ponižujícím zážitkem pro Brňany bylo Hitlerovo odmítnutí jejich daru. Chtěli mu totiž věnovat zdejší nejcennější rukopis z počátku 14. století. Vůdce však odvětil, že památka je ve městě již šest set let a měla by zde také zůstat. Celkově v Brně strávil Hitler přibližně dvě hodiny, než se delegace odebrala k původnímu směru jízdy, totiž k Vídni.
Projev v Olomouci a atentát v Jihlavě
Traduje se a z dobového tisku se lze dočíst, že Hitler měl během svých cest ještě dvě zastávky. Jedna z nich byla na nádraží v Olomouci, kde se Vůdce zdravil se svými příznivci a pronesl prý krátký projev. Opačná situace ale byla v Jihlavě. Těžko říct, zda měl Hitler skutečně v původním plánu zastávku i v tomto městě, které považoval za „důležitý německý ostrov“. Po Jihlavě se rychle šířila zpráva, že kancléř přijede z Brna a vše se náležitě připravovalo. Dochovaly se fotografie, na kterých jsou kromě vlajek s hákovým křížem i nápisy vítající Hitlera a připravené pódium před místní radnicí. Hitler se však nedostavil. Podle jedné verze mu cestu zavrhlo Gestapo, které prý odhalilo plány na připravovaný atentát. Druhá verze říká, že zpráva o kancléřově příjezdu byla falešná po celou dobu a informace o atentátnících byla jen záminkou pro stíhání několika komunistů a židů.
Adolf Hitler tedy dorazil do Vídně, a poté pokračoval dál do Německa. Skončila tím jeho několikadenní cesta po nově připojeném území k Třetí říši. Přesto byl Hitler na českém území několikrát. Již po Mnichovské dohodě v říjnu 1938 triumfálně objížděl území a některá větší města. Navštívil tak například Cheb, Karlovy Vary, Bruntál či Český Krumlov. V prosinci téhož roku zavítal i do Liberce, tehdy Reichenbergu, hlavního města Sudetské župy. Když v září roku 1939 vstoupili vojáci Wehrmachtu i do Polska, neubránilo se a Adolf Hitler mohl vítězoslavně projíždět další nově dobytá území. Na zpáteční cestě znovu zastavil na několik hodin v Praze. Prý to tehdy bylo naposledy a během války se již v Protektorátu neobjevil.
