Článek
Nad ránem 10. března 1948 byl pod okny Černínského paláce nalezen mrtvý Jan Masaryk, tehdejší ministr zahraniční. Případ byl uzavřen jako sebevražda, ačkoliv se mnozí domnívají, že šlo spíše o vraždu. Není se čemu divit. Masarykova smrt přišla v době, kdy po několika týdnech politické krize odstoupila většina ministrů Demokratické strany, Československé strany lidové a České strany národně sociální. Jenže se jim nezdařil původní záměr, aby tím skončila vláda jako celek a musely být vypsány nové volby. V ulicích demonstrovaly tisíce obyvatel, předseda vlády Klement Gottwald naléhal na prezidenta Edwarda Beneše, aby místo odstoupivších členů kabinetu přijal nové, které nominují komunisté. Beneš tlaku podlehl a vládu doplnil, což je později v nových pořádcích oslavováno jako „Vítězný únor“. Jedním z těch, kteří se k „demokratickým“ ministrům nepřidali, byl právě Jan Masaryk.
Vlastně proti němu stáli všichni. Komunisté ho neměli v oblibě, zároveň panovaly obavy, že by mohl emigrovat do zahraničí, kde ještě stále jeho jméno mělo váhu i vliv, proto by se stal pravděpodobně vůdčí osobností možného zahraničního odboje. Zároveň mu demokraté vytýkali jeho postoje a nečinnost během únorových dnů. Motiv by tedy měly obě strany, respektive jejich zastánci.
Dochovalo se nejen mnoho fotografií, výpovědí i pozdější vzpomínky očitých svědků toho, co se mělo v osudnou noc stát. Masaryk prý pracoval do noci a přijal nějaké návštěvy. Nově objevené, respektive odtajněné a zveřejněné dokumenty, kterými by se nyní měla policie zabývat, hovoří o trojici mužů. Už dříve však kolovaly informace, že Masaryka „někdo“ navštívil, vyhrožoval mu a ministr se jal prchnout oknem ven. Jenže pád nepřežil. Jiné zdroje uvádí, že mu některá z jeho nočních návštěv ke skoku (či pádu) pomohla. Nejvíce se v tomto směru hovoří o Státní bezpečnosti, jenže nemohl mít na takové události zájem i někdo jiný?
Již v den Masarykovi smrti „uzavřel případ“ sám tehdejší ministr vnitra Václav Nosek, když oznámil, že se jednalo o sebevraždu. Vyšetřovatelé o několik měsíců později dospěli ke stejnému závěru. Již v roce 1948 existovalo mnoho zpochybňovačů oficiálního tvrzení. Naplno se to projevilo při znovuotevření případu během období pražského jara o dvacet let později. Je nemožné odhadnout, s jakým závěrem by vyšetřování tehdy skončilo, kdyby do Československa nevtrhla vojska Varšavské smlouvy a neukončila tak období socialismu s lidskou tváří. Zajímavou perličkou je tehdejší souvislost s tou dnešní. V únoru 1968 se ve Vonoklasech stala rodinná tragédie, při které byla v hořícím domě zavražděna Marie Jelínková a její manžel našel smrt ve studni. Přežil pouze syn Stanislav. Čin byl terčem mnoha dohadů a fám, jedna taková spojovala případ s Janem Masarykem, protože Stanislav starší měl být prý kdysi zaměstnán jako jeho osobní řidič. Případ byl nakonec zfilmován jako jeden z dílů Třiceti případů majora Zemana o více než deset let později. Jaká náhoda, že policie dnes obnovuje vyšetřování v době, kdy je premiérově vysílán seriál Studna právě na motivy této rodinné tragédie.
Ale zpět k Masarykovi. Při nástupu normalizace bylo vyšetřování ukončeno a jeho smrt označena za nešťastnou náhodu. Po Sametové revoluci se dočkal čin ještě několikrát obnovy řízení, ale závěry byly protichůdné. Téměř každých deset let probíhalo nějaké šetření, protože se objevovaly nové důkazy. Pokaždé jsme mohli slyšet jiný závěr: od původní sebevraždy, přes nešťastnou náhodu, vraždu spáchanou neznámým pachatelem až po nejednoznačné závěry, kdy se nepodařilo objasnit ani vyvrátit jedinou verzi.
V čem bude tedy hodnota nového šetření? O událost z roku 1948 se zajímá mnoho historiků a badatelů. Všichni jsou jistě nadšení, když se najde nějaká nová informace, mezi něž patří ty z diplomatických kruhů Velké Británie, Francie a Spojených států amerických z loňského roku. Z právního pohledu je samozřejmě také správné, aby byla zjištěna pravda a ukázalo se prstem na pachatele. Ale tady to má háček. I kdyby za smrt někdejšího ministra zahraničí mohl například osmnáctiletý muž, bylo by mu dnes opravdu hodně přes devadesát let, pravděpodobně by již nebyl mezi námi. V takových případech se šetření stejně odkládá.
Jestliže se však nějakým způsobem prokáže kterákoliv z možných variant, případně přibude zcela nová, názor mnoha našich spoluobčanů to jistě vůbec nezmění. Budou si myslet své, nové pátrání odsoudí a jediné, na čem se zřejmě všichni shodnou je, že okolnosti kolem smrti Jana Masaryka jsou záhadné, a proto lákaly, lákají a lákat zřejmě ještě několik dalších dekád budou.
