Článek
Svítící houby viděl zřejmě každý v nějaké pohádce nebo fantasy filmu. Naši předci se však inspirovali v opravdovém lese. Víte, že některé houby opravdu svítí? Tato vlastnost se nazývá bioluminiscence a v přírodě ji nejčastěji známe u světlušek. Jednoduše se dá vysvětlit jako produkce světla živým organismem. Výzkum zářících hub sice probíhá až v posledních letech, přesto se jedná o známou vlastnost z dávné historie. Bioluminiscence byla zatím potvrzena u více než osmdesáti druhů hub.
Svítící václavky
Přirovnání svítících hub a světlušek není náhodné. Obdobná chemická reakce nastává v obou případech. Podobný je i důvod: světlušky svítí převážně v době rozmnožování, aby se samci a samičky lépe a rychleji potkali. Jedna z teorií právě toto považuje za důležité i u hub. Ty totiž vyzařují světlo převážně z listů na spodku klobouku, což má za cíl lákat hmyz, který následně pomáhá rozšiřováním houbových výtrusů. Oborníci však tuto teorii nemohou aplikovat na všechny světélkující houby, jelikož u některých světlo vyzařuje celé podhoubí.
Nejčastější výskyt bioluminiscenčních hub je v tropických lesích. Nemusíte však navštívit Brazílii či Malajsii, i v České republice máme několik zástupců, kteří mohou v noci slabě světélkovat. Například modrozelenou barvu vyzařují lupeny hlívovníku olivového, jedovaté houby, která u nás roste na teplých stanovištích, převážně na mrtvém dřevu listnatých stromů. Nalézt ji můžeme i v přírodní rezervaci Divoká Šárka v Praze.
Druhým zástupcem, který v našich lesích můžeme potkávat v hojném množství, je václavka obecná. Tu zároveň řadíme mezi druhy, kterým světélkuje celé podhoubí (mycelium). To mají všechny václavky opravdu rozsáhlé. Jelikož se také jedná o parazitickou houbu, tak můžete v lese vidět světélkovat například celý kmen či pařez. Toho se prý za války využívalo pro orientaci v nočním lese. Různým přemisťováním pařezů se vytvořili záchytné body či ukazatele pro vojáky a převaděče.
Pokud sbíráte václavku obecnou, která je za syrova jedovatá, ale po dostatečné tepelné úpravě jedlá a chutná, pak se nemusíte bát, že by vám svítil po požití jazyk, nebo potrava na talíři, případně v poslední fázi trávení. Houby přestanou ve většině případů vyzařovat světlo již několik minut po utržení.
Magické houby ve světě
Na světě je popsáno přes sto tisíc druhů hub, přesto je bioluminiscence zatím potvrzena jen u jednaosmdesáti z nich. Každý rok se seznam rozšiřuje, přesto se jedná o vzácnost. U některých hub lze světlo rozpoznat až citlivými přístroji, okem není pozorovatelné. Odborníkům „hází klacky pod nohy“ i rozdíly stejné houby rostoucí v různých částech světa. Pařezník obecný ve Spojených státech amerických a Kanadě světélkuje, ale v Evropě ne. To vše přináší další a další otázky, na které odborníci hledají odpovědi.
Ačkoliv se nedá světlo u světélkujících hub v našich končinách považovat za svítící lampiony jako v tropických lesích, může být zábavou projít stezkou odvahy, navštívit noční les a hledat světélka hub.
Zdroj: Wikipedia - Bioluminiscence, AV ČR
