Článek
Zmatek, kterému nikdo nerozumí. Zhruba tak bych popsala vývoj přístupu ke školství za uplynulé dva roky. MŠMT je resort, kterému se nedostávalo dlouhou dobu pozornosti odpovídající jeho významu. Učitelská profese a obecně práce ve školství nebylo něčím, čím by se člověk chtěl chlubit. Mohly za to i špatné platy. Situace se ale začala zlepšovat za bývalé ministryně Kateřiny Valachové a pomyslného vrcholu dosáhla za bývalého ministra Roberta Plagy.
Dlouhodobá a jasně vytyčená strategie v kombinaci s rostoucím rozpočtem MŠMT se odpovídajícím způsobem projevila na rostoucí kvalitě vzdělávání. Vyzdvihla bych zejména to, že kvalitní a šikovní učitelé přestali odcházet do jiných oborů, kde si se svou kvalifikací vydělali více a konečně se usadili ve školství. Koneckonců proč by někam odcházeli, když mohou dělat profesi, která je naplňuje a za kterou dostanou také adekvátní odměnu?
S příchodem vlády Petra Fialy se ale trajektorie dramaticky změnila. Co naplat, že v programovém prohlášení se uvádí, že vzdělání je pro vládu prioritou. V tomto případě musíme rozlišovat mezi libozvučnými politickými frázemi a reálnou politikou v praxi, které jsou v tomto případě protichůdné.
Vláda garantovala učitelům plat ve výši 130 % průměrné mzdy. Zatleskala bych a poděkovala vládě, pokud by to byla pravda. Bohužel ale není - objem platů pro učitele se sice spočítá na 130 % průměrné mzdy v ČR, ale z doby před dvěma roky. Reálně tak učitelé dostanou stěží 113% průměru.
Ještě v roce 2021 přitom učitelé pobírali 126 % průměrné mzdy v ČR. Vláda slíbila (ne)pedagogickým pracovníkům růst mzdy podle růstu průměrné mzdy. To se ale také neděje. Dokonce se jejich platy ještě o 2 % sníží v důsledku konsolidačního balíčku. Když proto někdo tvrdí, že ministr školství Mikuláš Bek i premiér Petr Fiala tahají v tomto případě lidi za nos, není od pravdy daleko.
Vláda slíbila, že do školství půjde více prostředků tak, aby v poměru k HDP dosáhly výdaje průměru zemí OECD. To se také neděje, naopak v tomto ukazateli začínáme výrazně zastávat, ačkoliv za bývalé vlády hnutí ANO jsme tohoto cíle prakticky dosáhli. Poprvé v historii tehdy dosáhl český podíl školských výdajů na HDP průměru zemí EU v roce 2021, a to 4,6 %. Od té doby tento podíl klesá a podle posledního výhledu bude klesat i v roce 2024 pod 4 %.
Snižování PHmax – další ohromný problém. V rámci úspor chce ministr školství snížit školám počet proplacených odučených hodin. Vláda tvrdila, že podpoří individualizaci výuky. Tímto krokem jde ale zcela proti tomuto záměru. Snížení PHmax = snižování individualizace výuky. Tak to zkrátka je. Ředitelé budou muset v rozvrzích škrtnout desítky hodin a to především dělené výuky cizích jazyků, cvičení z matematiky, volitelných předmětů a odborného výcviku. Že to bude pro školy znamenat velkou komplikaci, snižování úvazků učitelům či dokonce jejich propouštění, nemusím snad ani zdůrazňovat. Ale především se zhorší podmínky pro kvalitu výuky.
Jak budou učitelé pracovat s různorodými kolektivy žáků, mezi kterými jsou žáci cizinci, žáci s poruchami učení a chování, žáci s mentálním postižením, se sociálním znevýhodněním, ale zároveň i třeba žáci mimořádně nadaní? Právě možnost dělit některé hodiny na menší skupiny byla šancí rozvíjet potenciál každého žáka, uplatňovat individuální přístup a inovativní metody výuky.
Pokud bude učitel stát před plnou třídou 30 i více žáků a frontálně vést výuku, vrátíme se minimálně o 30 let zpátky. Jen s tím rozdílem, že ve školách má fungovat inkluze - a funguje špatně. Bereme učitelům i podporu asistentů pedagoga, neboť vláda chystá úpravu parametrů a školy tak o část svých asistentů přijdou. A doplatí na to nejvíc právě ty školy, které ochotně inkluzivní vzdělávání uplatňovaly.
Ve výčtu kroků, které dělají školství nepředvídatelným, je dalším nepochopitelným krokem zrušení 8 tisíc neobsazených nepedagogických pozic. Za tímto názvem nehledejme nikoho jiného než kuchařky, uklízečky, účetní, školníky, IT správce a další profese, bez kterých se bezproblémový chod škol neobejde.
Jedná se zpravidla o místa, u kterých je odměna pod úrovní minimální mzdy a mnohá z nich se tak nedaří obsadit. Ředitelé proto využívají „volné“ prostředky z neobsazených pozic a rozdělují je mezi personál. Objem práce, který musejí udělat, totiž zůstává. Například školní kuchařky musí uvařit obědy pro všechny děti a personál a nikoho nezajímá, že například místo nárokových pěti kuchařek jsou pouze čtyři nebo dokonce tři. Zkrátka daný objem práce musejí udělat. Zrušením neobsazených míst tak dostane vláda ředitele do velmi nepříjemné situace – už tak neatraktivní pracovní místa se stanou ještě více neatraktivními.
Myslím si, že učitelé a další pracovníci školy si zaslouží větší respekt ze strany vládních činitelů a hlavně klid a podmínky ke své práci. Neustálými řečmi o reformách ministr značně rozkolísal školský terén a uvedl jej v chaos a nejistotu. České školství stojí před celou řadou nepříliš neveselých vyhlídek, které s velkou pravděpodobností povedou ke snížení kvality vzdělání a odnesou to hlavně naše děti.
