Článek
Ministr školství Mikuláš Bek musí mít doslova „jepičí paměť“, když po pár měsících buď na největší školskou stávku v novodobé historii naší země a důvody, proč k ní došlo, zapomněl, nebo ho ovládla jeho arogance a přesvědčení, že pouze jeho názor je ten správný. Ať tak či onak, pro školství to je špatná zpráva.
Dovoluji si připomenout, že jedním z hlavních důvodů listopadové stávky učitelů byl kromě nedostatku financí pro školy i požadavek na udržení kvality vzdělávání.
Ačkoliv Fialova vláda v programovém prohlášení z roku 2021 píše o vzdělávání jako o prioritě, čísla ale jasně a nesporně ukazují, že se jedná pouze o „jakousi marginální záležitost“ nebo chcete-li oblast druhořadého zájmu.
Výdaje na školství od převzetí resortu současnou vládou v porovnání s vyspělými zeměmi OECD neustále klesají a s tímto přístupem hrozí, že se za pár let ocitneme na samém chvostu tohoto ukazatele. Pro kontext připomínám, že za bývalé vlády hnutí ANO jsme v tomto mezinárodním srovnání dosahovali průměru zemí OECD.
Vláda podvedla nejen nepedagogické pracovníky, ale také učitele. Těm ještě před volbami v roce 2021 slibovala 150 % průměrné mzdy. Po volbách už jen 130 % a v letošním roce ale v nejlepším případě dosáhnou na 113 %. Spíše i méně, neboť ředitelé škol jsou nuceni použít peníze určené na odměny učitelům pro zaplacení nepedagogů, aby jim ze škol neodešli. Je neuvěřitelné, jak vláda přehodila tento problém na ředitele a zřizovatele škol.
Nyní navíc přichází další podpásová rána, která poškodí vzdělávací proces v naší zemi a zásadně degraduje jeho kvalitu. Jedná se o snížení tzv. PHmax (maximální počet hodin výuky placených ze státního rozpočtu) o 5 %. Vláda v čele s ministrem školství Bekem tímto krokem otevřeně odmítá moderní principy ve vzdělávání a demotivuje učitele k zavádění pozitivních změn.
Můžeme se tak rozloučit s individualizovanou výukou stejně jako s podporou nadaných žáků. Ředitelům škol totiž nezbyde nic jiného, než omezit nebo dokonce zrušit dělenou výuku, ať už se jedná o cizí jazyky, odborné předměty, anebo další předměty, kde se třídy dělí do skupin.
Existuje sice naděje v podobě dobrovolného rozhodnutí zřizovatelů škol přispívat chybějící peníze školám na zachování dělené výuky, obzvláště u malých škol, ale to je velmi nepravděpodobná a zcela jistě se nebude jednat o masovou záležitost. Rozpočty samospráv s těmito výdaji totiž nepočítají a jenom stěží se v nich najdou chybějící finanční prostředky.
Rodičům, kteří chtějí kvalitní vzdělání pro své potomky a zároveň si nemohou dovolit platit vysoké školné na soukromých školách, nezbývá tak nic jiného, než dát sbohem kvalitní výuce a vládním politikům vzkázat, že jsme ji měli rádi a bude nám chybět…
