Máme se opravdu tak dobře a práci si každý najde? Jak kdo

Na internetu se pravidelně objevují články o tom, že se v naší republice zbytečně moc reptá a že se nám vlastně daří docela dobře. Jen holt musíme stále nadávat, protože jsme Češi, Moravani a Slezané a máme to v naší národní povaze.

Pisatelé podobně laděných článků zpravidla vyrukují s plnými obchodními centry a supermarkety a přetékajícími nákupními vozíky či vyprodanými zájezdy u cestovních kanceláří. To je pro ně měřítkem toho, že životní úroveň našich obyvatel je lepší, než se podle jejich nadávání může zdát. Případně poukážou na africký kontinent, jenž není zrovna předobrazem vysokého životního standardu. Je jednoduché se porovnávat s těmi, jimž se daří mnohem hůře. Ve světle života mnohých Afričanů jsme opravdu na tom všeobecně fajn. Ale když srovnáte život lidí, patřících k oněm pověstným horním deseti tisícům, s tím svým, tak můžete možná jedině tiše či nahlas závidět.

Co se týká plných center konzumu a nakupování, tak do nich se také zpravidla chodí s naditou peněženkou, abyste mohli mít plný vozík. Jestliže zápasíte s každou korunou, několikrát ji v dlani obrátíte, než ji vydáte, tak vám pravděpodobně na nákup v těchto místech bude stačit nákupní košík, případně těch pár věcí vezmete pouze do rukou. Obchodem jen proletíte, jelikož koupíte opravdu to, co potřebujete a máte to napsané na lístku, a nic navíc.

Kromě toho se obchodní síť v tuzemsku, jež se zabývá prodejem potravin, smrskla do existence právě těch velkých supermarketů patřících zahraničním společnostem – Kaufland, Billa, Tesco, Lidl, Penny, Albert, Globus. Nakoupit můžete i v místní vietnamské večerce, kde se fronty zpravidla nestojí a kde bývají ceny docela příznivé. V některých vesnicích vůbec nenakoupíte, protože obchod tam prostě není. Tudíž její obyvatelé musejí jet nakoupit do nejbližšího supermarketu. Pak se ale nelze divit, že v něm je lidí jako máku, když se do něho sjíždějí z celého okolí přibližně ve stejný čas – důchodci a matky na mateřské dovolené dopoledne, pracující většinou v odpoledních hodinách.

Zajímavé je ovšem sledovat, co konkrétně lidé v supermarketech nakupují. Někteří chodí přímo podle akčních letáků, v nichž si vyhlédnou zboží ve slevě v konkrétním supermarketu a pro něho si také zajedou. Stačí se podívat do obchodních regálů, které zboží je vyprodáno nejdříve. Ano, je to zboží v akci za výhodnou cenu. Kolikrát už hodinu po otevření obchodu určité zlevněné produkty chybějí a kdo si je chtěl koupit, tak má smůlu. Měl přijít dříve.

Lidé se kolikrát nechávají slyšet, že je lepší si koupit opravdu kvalitní potraviny v menším množství než vykupovat ty levné a nekvalitní po kilech. Ve výsledku by měli prý měli ušetřit. No je mi záhadou, jak ušetří? Máte-li doma věčně hladové puberťáky, tak sotva je podělíte deseti dekagramy výběrové italské šunky Prosciutto za 63 korun. Slupli by to jako malinu a čekali další nášup.

Pak by ovšem ale dostali už jen chleba namazaný pouze máslem, protože zásoba té kvalitní šunky v ledničce by byla vypotřebovaná. Dvě kolečka šunky ještě zbyla na otce rodiny a mastný papír by olízla matka, případně opačně podle toho, kdo bude rychlejší. V takových situacích je opravdu nezbytné kupovat více toho levnějšího, abyste rodinu udrželi nakrmenou.

Když se v naší republice máte tak dobře, tak proč je průměrný věk osobního auta 16 let? Na konci roku 2013 to bylo jen 13 let. Je evidentní, že vozový park v tuzemských domácnostech stárne. Proč tomu tak je? Že bychom měli tak osobní vztah k tomu svému plechovému miláčkovi, že nového a modernějšího za žádnou cenu nechceme, a raději budeme jezdit tím svým starým? Nebo se nám líbí jezdit veterány?

Není tomu spíše proto, že na nový automobil hodně domácností nemá potřebné volné finance, jelikož i automobily kvůli různým serepetičkám, jež vyžaduje EU, v poslední době značně podražily? A na elektromobil můžete rovnou zapomenout. I kdybyste si na něho našetřili, kde byste ho v činžáku nabíjeli?

Úplně miluji, jak se někdo vyjadřuje ve smyslu, že kdo chce, tak si práci u nás najde. Vždyť inzerátů na pracovních portálech je plno. Ano, je. Ale jakých? Největší zájem je o obchodní zástupce na živnostenský list, na což každý nemá povahu, vyřídilku a žaludek. Dále se zaměstnavatelé shánějí po prodavačích, pracovnících v sociálních službách, pomocných silách v kuchyni. Vesměs jsou to profese mizerně placené, kdy vám nabídnou minimální mzdu a ještě jsou uražení, že o práci za takové peníze nestojíte. Pochopitelně, když za ně při dnešních cenách nevyžijete.

A další perlička – kdo chce, vždy se může vypracovat na lepší pracovní pozici. Takový Henry Ford také začínal od píky, a kam to až dotáhl. Nebo Tomáš Baťa, ať zůstaneme v tuzemských vodách. Stačí absolvovat rekvalifikační nebo jiný obdobně profesně zaměřený kurz a pak se o vás zaměstnavatelé poperou. Jistě, absolvovat to lze. Ale nejprve je třeba si ho zaplatit. Takže jsme zase u peněz.

Když je nemáte, nebude rekvalifikační kurz. Jedině snad, že byste byli uchazečem o práci na úřadu práce a ten by vám kurz uhradil. Ale ani absolvování takového kurzu není zárukou, že lépe placenou práci najdete. Po jistých zkušenostech jsem dospěla ke zjištění, že současní zaměstnavatelé šetří každou korunu, a to nejvíce na mzdách svých zaměstnanců. Rozhodně je nepřeplácejí.

Když to všechno shrnu, tak jsou v naší republice lidé, kterým se po finanční stránce opravdu daří. Svou velkou výplatu ale mají mnohdy vykoupenou absencí osobního volna, protože veškerý čas věnují práci. Na druhou stranu je možná jejich práce baví, tudíž velkou újmu přitom nemusejí vůbec zažívat. Nejčastěji se jedná o zaměstnance ve vyšších manažerských pozicích.

Pak tu máme skupiny občanů, jež jsou na tom z hlediska peněz hůř. Ti mohou být s volným časem také na štíru, když jejich zaměstnavatel vyžaduje neustálé přesčasy a běda, pokud by je odmítli. Jenže nejsou za svůj výkon dostatečně ohodnoceni, navíc je práce možná ani nebaví a chodí do ní jen proto, aby vůbec nějaké peníze měli.

Zprůměrujeme to a vyjde nám, že se máme tak nějak průměrně dobře. Ti s penězi plní nákupní centra a vykupují zájezdy cestovních kanceláří. Kteří je nemají, se mačkají na úřadech práce přede dveřmi pracovníků poskytujících sociální dávky. A všichni svorně nadávají, jak špatně se mají. Bohatí proto, že by se chtěli mít ještě lépe, minimálně jim chybí poslední model (dosaďte si sami, co je libo). A chudí proto, že jim v obchodě vykoupili jejich oblíbenou dušenou šunku za 16 Kč/100 g.

Je třeba ale ještě vyzdvihnout to, že se u nás neválčí, nežijeme v cyklonové ani tajfunové oblasti a ničivé zemětřesení tu také není, i když ty naše přírodní katastrofy někdy opravdu stojí za to.