Spartakiáda: symbióza dobrovolné i nucené organizace cvičení, nákupy a sex

Myšlenku na první poválečnou spartakiádu si komunisté vzali od turnerů, tedy cvičenců z Německa (ty sudetské později mimochodem vedl Konrad Henlein), kteří předváděli sestavy už ve druhé polovině 19. století. Inspirací samozřejmě byli i čeští a slovenští Sokolové, kteří skupinové sestavy předváděli na Všesokolských sletech.

Spartakiády dělníků tak komunisté organizovali už od roku 1921 a založili proletářskou odnož skautů s názvem Spartakovi skauti práce. Jméno římského otroka Spartaka bylo ideologicky velmi vhodné.

První Československá spartakiáda se konala 23. června 1955 v Praze na Strahovském stadiónu. Zahájil ji prezident Antonín Zápotocký.

Za socialismu se spartakiády staly tradicí a konaly se každých pět let. Jedinou výjimkou byl rok 1970, kdy byla akce v důsledku událostí roku 1968 zrušena. Poslední spartakiádu Praha zažila v roce 1985. Další se plánovala na rok 1990, po sametové revoluci z ní však sešlo.

Rozpočet první spartakiády byl 45 milionů Kčs s předpokládaným ziskem 26,5 milionů Kčs (měsíční plat strojního inženýra byl tehdy necelých 500 Kčs/měsíčně).

V roce 1980 na to vláda vyhradila 673 milionů Kčs, tedy zhruba 250 tisíc tehdejších průměrných platů.

Spartakiáda měla představovat, ale pak spíš kamuflovala, obrovskou masovost a podporu sportu. Zejména v kategorii mužů byl už od prvního ročníku problém sehnat dostatek cvičících. Skladby byly zideologizované, technicky byly dobré, nápadité a působivé.

Nevedly k soustavnému cvičení. Bylo to takové vzepětí a kampaňovitost typická pro komunistický režim.

U těch, kteří se na spartakiádu dali, ale byla hlavním lákadlem Praha.

Byli tací, co chtěli cvičit, ale i tací, kterým se to nelíbilo. Ačkoliv byla spartakiáda formálně dobrovolná, ve skutečnosti tomu tak na mnoha místech nebylo, pokud se na školách nedařilo naplňovat kvóty cvičenců.

Z celého gymnázia se 600 žáky na Strahov šlo jen 36 chlapců a stejný počet dívek. Bývalá cvičitelka říká, že kterým se nechtělo, netrestali.

Předcvičovat spartakiádu znamenalo v dobách bez youtube nastudovat si manuál, který měl v jednodušších případech 60 a ve složitějších až 200 stran. Kromě nákresů a popisů jednotlivých cviků obsahoval i ideologickou část.

Tu prý ve výcviku vynechávali a na škole ani nikdo nekontroloval, zda odučili ideologickou část, i v případě běžných předmětů.

Při nácviku náročných až akrobatických sestav se mnozí vojáci zranili. I na poslední spartakiádě skákali z několikametrové výšky, z věže z jiných vojáků, do náruče kolegů a stavěli lidské pyramidy.

Nabízela se jim možnost, jak při okresních soutěžích opustit kasárna. Týdenní výlet do Prahy plné mladých studentek a žen byl pro mnohé výzvou roku.

Kromě oslav komunismu se spartakiády pasovaly za vyvrcholení oslav osvobození Sovětským svazem, přestože byly o dva měsíce později.

Největší radost z toho měli pražští školáci, kterým jednou za pět let končil školní rok už v polovině června.

Vojáky od zbytku cvičenců oddělili a postavili jim stanové město. Přestože cvičencům na týdenní či desetidenní pobyty připravili bohatý kulturní program včetně koncertů socialistických hvězd, nejoblíbenější bylo nakupování. Praha byla totiž na československé poměry dobře zásobena i méně dostatkovým zbožím.

V tomto období zvykla StB dělat celostátní akci Režim, během níž kontrolovaly, zda se v tehdejších kopírkách nemnožily zakázané materiály.

Pamětníci vzpomínají, že i školy měly svého estébáka. Chodil pořád s nimi, v zadní kapse kalhot nosil hřeben a každému z výpravy bylo jasné, co je zač.

StB i uniformovaná policie měly za úkol zejména udržovat pořádek. Byla to hlavně kontrola, aby se lidé neopíjeli, nevykřikovali protistátní hesla, aby nedocházelo k výtržnostem, znásilněním. Ke krádežím i tak při té obrovské koncentraci lidí docházelo.

Ten v Praze od února do května 1985 napadl 11 žen a tři z nich zavraždil. Jeho zločiny se ale závěrečné fáze spartakiády nedotkly, zatkli ho 22. května. Odsoudili ho, byl ve vězení, v psychiatrické léčebně, podstoupil kastraci a v roce 2004 byl propuštěn.

Cvičence měřili, vážili, testovali. Velká část tehdejších antropologických údajů o populaci pochází právě z měření spojených se spartakiádou.  Protože se uskutečňovala pravidelně každých pět let, údaje se porovnávaly.

Československo získalo za spartakiádu v roce 1977 nejvyšší vyznamenání Mezinárodního olympijského výboru, ale i další vysoká ocenění od mezinárodních organizací.

Spartakiády jsou pojímány rozporuplně. Někteří bývalí cvičenci si pochvalují, jak lidé společně cvičili a vůbec se tužili, zatímco jiní se dívají na spartakiádní cvičení jako na režimní propagandu.

Prameny:

V. Macura: Šťastný věk: Symboly, emblémy a mýty 1948 - 1989, Praha – Litomyšl, 1992

Petr Roubal: Československé spartakiády, Nakladatelství Academia, 2016