Článek
- Současná společnost bohužel nejen že tyto projevy toleruje, ale je do značné míry i podporuje, což může být pro mladé jasný signál, že jednají správně.
- Za seniory považujeme obyvatele České republiky ve věku 65 let a více. Jejich podíl v populaci neustále roste, na konci roku 2023 představoval jednu pětinu, přitom v roce 1993 to bylo 13 %.
Podle předpovědi Českého statistického úřadu bude v roce 2050 třetina obyvatelstva Česka starší 65 let
V roce 1950 senioři tvořili okolo 8,5 % populace v ČR. V roce 2018 tvoří okolo 18 % populace a očekává se, že v roce 2050 budou senioři tvořit až okolo 33 % celé populace, to znamená jednu třetinu osob ve společnosti.
Projevy diskriminace a znevažování staré generace jsou ve společnosti velmi časté.
Jde o něco, s čím jsem se v poslední době setkala v mnoha náznacích, ale co by bylo dobré vyslovit nahlas, s nebezpečným fenoménem, který se odborně nazývá antigerontismus – nenávist ke starým lidem.
Společnost je proměnlivá a každá generace vyrůstala a byla formována za jiných historických, ekonomických, politických, kulturních okolností své doby. Názory každého jedince jsou také ovlivňovány názory, se kterými v průběhu života přijde do styku. Mladá a střední věková kategorie jsou skupiny, které jsou ve společnosti nejvíce zastoupeny, jsou dominantní a jejich hlas je slyšet nejvíce.
Socha Stáří od Leoše Kubíčka.
Starší lidé to mají při hledání práce složitější
Setkala jsem se i s nápisem na dveřích prodejny, kde hledají prodavače ve věku do 22 let. Přestože zákon nedovoluje diskriminaci na základě věku neboli ageismus, v praxi se s ní setkáváme denně. Mladší pracovníci mají jiné nároky na finanční ohodnocení své práce i na podmínky, ve kterých by měli pracovat.
Úvaha, že staří ujídají mladým a že mladší spoluobčané je musí živit ze svých daní, je mimoběžná
Pochopitelně, že takové pocity lze posoudit jako nemorální. Mladí by neuměli číst, psát, používat internet, ani mluvit či jíst, natož vydělávat ty velké peníze, které jim ujídají důchodci.
Výtka, že mladí platí na staré je jenom část pravdy. Druhá je, že staří platí na mladé. A skutečně od plen, jídla, vzdělání, odvedených daní jde o velké peníze a možná bychom se hodně divili porovnání reálných objemů toho, co staří dají a dali do mladých a naopak.
Pro mou rodinu byla moje máma naprosto nepostradatelná. Nemohla bych dojíždět do svého vzdálenějšího zaměstnání a manžel by ve své náročné pracovní pozici měl často obtížně řešitelnou situaci.
A pak na tuto vysokoškolsky vzdělanou babičku po úrazech nohou, až bude třeba někde pomaleji přecházet přes silniční přechod, někdo zavolá: Uhni, tahle země není pro starý!
Autorita, kterou ve společnosti senioři kdysi požívali, vyplývala z jejich znalosti světa
Z toho, že mohli předávat cenné zkušenosti, byli nositeli tradice, kulturní identity apod. Tato vazba je dnes oslabena, a nejen že od starých lidí neočekáváme, že by nám mohli předat relevantní vědění o světě, v němž žijeme, je to ještě horší. Máme často pocit, že patří do nějakého jiného světa, v tom našem se mnozí neumí pohybovat, jsou v něm neobratní, překáží, v lepším případě jsou legrační.
Je společnost, která se negativně vymezuje vůči stáří, společností notorických konformistů, poslušně na správných místech vykazujících tu správnou produktivnost? Potlačuje otázku smyslu a prostě jen koná, co se od něj očekává? A není tázání se po smyslu spojeno s vědomím vlastní smrtelnosti, jehož je stáří všudypřítomnou a nepříjemnou připomínkou?
Jenže není život především právě stárnutím? Je to dlouhá cesta mezi splynutím spermie s vajíčkem a smutečním obřadem v krematoriu
Domnívám se, že v dnešní společnosti je jakákoliv forma diskriminace, ageismus a antigerontismus nevyjímaje, tabuizovaným a vyloučeným tématem. Ale mělo by se o tom aspoň začít mluvit.
Život je proces, ne stav. A všichni na této cestě jsou potřební. Ať mladí či staří, muži či ženy, bílí či černí. Protože řetěz bez jednoho svého článku je na nic. I když třeba dobře vypadá, hodí se jenom do sběrných surovin.
Anketa
Anketa
Prameny: https://csu.gov.cz
TOŠNEROVÁ, T. Ageismus. Průvodce stereotypy a mýty o stáří. Praha: Ambulance pro poruchy paměti FKNV, 2002. 207 s. ISBN 80-238-9506-0.
VIDOVIĆOVÁ, L. Stárnutí, věk a diskriminace – nové souvislosti. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 233. ISBN 978-80-210-4627-6.
