Článek
Trojice poslanců koalice SPOLU Martin Dlouhý (TOP 09), Šimon Heller (KDU-ČSL) a Marek Benda (ODS) se rozhodli vyslyšet únorovou výzvu tří institucí – Ústavu pro studium totalitních režimů, Muzea paměti národa 20. století a Platformy evropské paměti a svědomí – pro srovnání trestního postihu propagace nacismu a komunismu tak, aby trestní postih podpory a propagace ideologie nacismu a komunismu byly postaveny naroveň.
Obě totalitní ideologie 20. století, nacismus a komunismus, způsobily miliony obětí a strašlivé dopady do životů jednotlivců i sociálních skupin. Dopady obou totalitních režimů jsou jasně viditelné i v současnosti, minimálně v případě komunismu, mají i výrazný vliv na budoucnost světa, uvádí se v jejich prohlášení.
Zmíněné trio poslanců k aktuálně projednávané novele trestního zákona a trestního řádu předložili pozměňovací návrh. Ten do příslušného ustanovení trestního zákona o trestnosti založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka vkládá výslovné formulace o nacistickém a komunistickém hnutí. Trest, který za takovou činnost budou moci soudy uložit, je od jednoho roku do pěti let odnětí svobody.
Už v minulosti se objevily snahy omezit činnost KSČM nebo jiných uskupení hlásících se ke komunistické ideologii, případně propagaci komunismu zcela zakázat
Žádná z nich ale nebyla úspěšná. Například v roce 2007 předložila skupina senátorů návrh novely trestního zákona zakazující používání fašistických a komunistických symbolů. Tento návrh vyvolal v horní komoře parlamentu intenzivní debatu, ovšem nakonec přijat nebyl, kritici tehdy poukazovali na nejednoznačnost definice „komunismu“ a riziko omezení svobody projevu.
Stalinův pomník bylo v letech 1955–1962 žulové sousoší v Praze na Letné.
První vlna odstraňování komunistických symbolů proběhla zčásti živelně, zčásti oficiálně po změně režimu v roce 1989
Ničily se sochy, měnily se názvy ulic, odstraňovaly srpy a kladiva. No zdaleka ne všechny. Můžeme rozebírat různé důvody odlišného postavení hákového kříže a pěticípé hvězdy. Zkoumat, proč veřejnost dodnes pohoršuje a naopak, proč pěticípá hvězda nikoho nevzrušuje. Můžeme zmínit, že komunisté některé symboly „ukradli“ sociální demokracii (a proto má Rakousko dodnes ve státním znaku orlici nesoucí kosák a kladivo).
Podobné okolnosti provázely také iniciativu za odstranění sochy komunistického prezidenta ČSR Antonína Zápotockého v jeho rodné obci Zakolany u Kladna. Sochu v nadživotní velikosti postavili ještě v roce 1984. V roce 2015 se na základě ankety mezi obyvateli zjistilo, že většina sochu odstranit nechce. Požadují pouze, aby se k ní přidala tabulka s vysvětlujícím textem. Problém uctívání lidé navrhli případně vyřešit i tak, že se odstraní pouze piedestal, který ji zvýznamňuje a socha se postaví na zem.
Je zřejmé, že komunistické symboly dnes již pouze okrajově plní svou původní propagandistickou funkci
Jejich symbolický význam se postupně vyprazdňuje. Symboly jako spojky mezi nějakými dogmaty a naším světem přestávají fungovat tehdy, když v ty dogmata prostě nevěříme a proto i na ně odkazující symboly přehlížíme. Oni tu jsou a připomínají už jen to, že tu komunistický režim v minulosti byl. Nemluví o tom, jaký ten režim byl nebo chtěl být. Tuto funkci mnohem lépe plní živí památkáři, archivní záběry, knihy, filmy, konverzace.
Problém navíc je, že symboly komunismu nacházíme ve spoustě různých architektonických a výtvarných souvislostí (pamětní desky, památníky, sousoší, mozaiky, ploty, ale také pietní místa jako hroby nebo vojenské hřbitovy).
Proti legislativnímu zákazu symbolů tak stojí více skutečností: zkušenosti s neproduktivitou již existujících právních předpisů; praktická okolnost, že jich je všude příliš mnoho; hrozba, že by se tím odstranily důvody pro další diskusi.
