Článek
Podle Potravinářské komory ČR je to krok správným směrem, ale nijak neřeší problém, který má kořeny hlouběji - v samotném spotřebním koši. Ten totiž nevznikl na základě široké odborné debaty, ale v prostředí, které k otevřenosti mělo daleko. A pokud se má situace změnit, bude nutné začít znovu – nikoli jen přepsat pár odstavců.
Komora ve svém stanovisku uvádí, že současná podoba spotřebního koše vznikala netransparentně, pouze v kruhu vybraných osob, které sdílely představy autorů návrhu. „Z praxe víme, že současné nastavení spotřebního koše je v řadě bodů nerealizovatelné. Vítáme, že se budoucí vláda ke zděděnému problému hlásí, ale nestačí jen hasit požár. Trváme na tom, že problematický spotřební koš, který vznikl za zavřenými dveřmi, musí být kompletně přepracován. Jinak budeme mít sice novou vyhlášku, ale stále nefunkční pravidla,“ uvádí zde prezidentka Potravinářské komory Dana Večeřová.
Podle Komory je problém viditelný už v tom, že připomínky z mezirezortního připomínkového řízení byly ve velké většině odmítnuty bez zdůvodnění. Dokument, který měl být výsledkem odborné shody, tak ve skutečnosti představuje především osobní vizi svých autorů. Ti navíc patrně vytvořili pravidla bez hlubší znalosti provozních, ekonomických a technologických možností školních jídelen. To je důvod, proč nový systém začal narážet na limity dřív, než si děti zvykly na změny v jídelníčcích.
Samotné pilotní ověřování probíhalo ve vybraných školách, které neodrážejí běžnou realitu. A skutečnost, že jejich účastníci byli vázáni mlčenlivostí, jejímu hodnocení zrovna nepomáhá. U celostátně závazného dokumentu je to paradox – testujete zásadní změnu, ale zakážete těm, kdo ji zkoušeli, aby o tom mluvili. Výsledkem je, že realita zůstala skryta, a s ní i informace, které mohly návrh včas upravit.
V jídelnách se totiž začal odehrávat scénář, před kterým odborníci varovali. Děti odmítají části jídel, plýtvání roste a školní kuchyně se snaží na poslední chvíli zachraňovat menu, aby aspoň nějak naplnily nově nastavené gramáže.
Když se ideální tabulka potká s realitou ostrého provozu, končí to v lepším případě improvizací, v horším odpadem. To je situace, kdy zdravý jídelníček ztrácí svůj smysl – výživová hodnota je nulová, pokud se jídlo nesní.
Mezi odborníky trvá i obava z omezení některých potravin, zejména červeného masa, které může být pro část dětské populace klíčovým zdrojem železa, bílkovin a vitaminu B12. Pro doložení těchto obav existují dlouhodobé závěry například Evropského úřadu pro bezpečnost potravin nebo doporučení Světové zdravotnické organizace WHO. Pro děti z rodin s omezeným rozpočtem představuje školní oběd často jediné teplé a nutričně hodnotné jídlo dne. Pokud ho odmítnou, protože náhrada je pro ně chuťově nepřijatelná, je výsledkem paradox – místo zlepšení výživového stavu se může objevit riziko nedostatku.
Potravinářská komora proto navrhuje začít znovu a vytvořit systém, který bude odborně podložený, technologicky proveditelný, ekonomicky realistický a především funkční v jídelnách po celé republice. Návrh zahrnuje znovuotevření celého procesu tvorby spotřebního koše, zapojení širokého spektra odborníků a následné pilotní ověření ve velkém vzorku škol.
A nyní přichází zásadní otázka, kterou slyší politici, rodiče, kuchařky i odborníci: jak by to mělo vypadat správně?
Snad poprvé za poslední roky se ocitáme v situaci, kdy mají všechny strany paradoxně společný zájem – vytvořit takový systém, který bude podporovat zdravé stravování, ale zároveň bude realistický. Aby se to povedlo, musí nový spotřební koš stát na několika zásadních principech.
V první řadě je potřeba zapojit celé spektrum odborníků a provozovatelů, nikoli jen úzkou skupinu autorů s jednou výživovou filozofií. Školní stravování není akademická disciplína, ale živý organismus, který má své ekonomické, technologické i sociální limity. Tvorba spotřebního koše, který nebude brát ohled na podmínky kuchyní, je jako navrhovat auto v kanceláři bez jediné cesty ven – na papíře bude dokonalé, ale v terénu se rozpadne.
Za druhé je potřeba opřít pravidla o aktuální a ověřená data. Dítě ve fázi růstu potřebuje jiné složení stravy než dospělý sedící osm hodin v kanceláři. Nové limity tak musejí vycházet z reálných potřeb dětí, ne z ideologických preferencí. Spotřební koš má být nástrojem výživové podpory, nikoli testem, kdo víc vydrží. Příslušná doporučení lze dohledat v podkladech Státního zdravotního ústavu či v evropských referenčních hodnotách EFSA DRV.
Za třetí by měl být systém dostatečně flexibilní. Různé školy mají různé možnosti, a to nejen kuchyňské, ale i regionální. Co je ve městě snadno dostupné, může být na venkově problém. Spotřební koš má být rámec, ne svěrací kazajka.
A konečně je nezbytné transparentní pilotní ověřování. Otevřeně, napříč regiony, s možností sdílet výsledky i slabá místa. Teprve z takového procesu může vzejít návrh, který vydrží střet s realitou a nezhroutí se při prvním odmítnutém obědě.
Pokud se nový kabinet vydá právě tímto směrem, má šanci vrátit školní stravování do míst, kde má být – mezi respektovaná veřejná opatření, která dětem skutečně pomáhají. Pokud ne, čeká nás jen další verze papírového ideálu, který se rozplyne při prvním zvonění na oběd.
