Článek
WhatsApp jako moderní popraviště kvalitních pedagogů
Moje kolegyně Alice přišla ráno do kabinetu. Když jsme se bavily o výuce nebo dětech, měla v očích radost, kterou svým žákům předávala. Její nadšení bylo nakažlivé. Žáci jí poslouchali jako hodinky, měla respekt, ale nikdo z ní neměl strach. Idyla?
Ani náhodou.
Rodiče těchto žáků - tedy část z nich – měla nutkavou potřebu rozebírat každý její didaktický a metodický krok při výuce. Pochybuji, že všichni tito rodiče jsou také pedagogové - ne, nejsou. Jen jí prostě museli kritizovat. Přestože nedělala nic špatně - a děti jí měly rády - stačilo založit skupinu na WhatsAppu a rodiče se s kritikou rozjeli.
Co jim tak moc vadilo? Stačil fakt, že je mladá a že nastoupila po skvělé učitelce - to se neodpouští
Alice byla kvalitní pedagožka, jenže přebrala děti po skvělé starší a zkušenější učitelce. Takže část rodičů se stále zhlížela v té starší a Alici s ní neustále srovnávali. „Vtipné“ na tom je, že děti Alici znaly a Alice se učila i od té oné starší učitelky Věrky.
Skončilo vyučování
Vyučování bylo fajn, ale potom v kabinetu zbledla. Uvědomila si, že rodiče budou zase řešit její vyučovací postupy. Ale nijak konstruktivně - jen opět srovnávat a „vzdychat“, proč jejich děti nemohly mít stále Věrku. Ach jo.
Když se Alice připravovala na hodinu, bylo vidět, jak se těší a jak vymýšlí různé úkoly a hry, aby to děti bavilo. Ale jakmile si vzpomněla na tu rodičovskou skupinu - elán byl pryč. Přišly obavy… co se jim zase nebude líbit a jak zase na mě budou útočit?
Když byly třídní schůzky - nikdo Alici tváří v tvář nekritizoval. Jak to?
Alice byla citlivá a empatická učitelka. Snažila se, aby ve třídě bylo vstřícné klima a myslím, že se jí to dařilo. Když se blížily třídní schůzky, Alice měla vše připravené - ale trošku měla obavy. Co když se rodiče do ní pustí a ona bude muset tváří v tvář obhajovat své didaktické a metodické postupy, které používá při výuce?
Sevřel se jí žaludek.
Klid.
Bude dýchat a bude to dobré - po třídní schůzce nechápala.
Čekala ostrou kritiku, které bude muset čelit - jenže říct někomu něco do očí je o mnoho těžší než se svézt na vlně neutuchající kritiky na WhatsAppu.
Kritika neustávala
Jenže skupina s kritikou nepřestala (do konstruktivní kritiky měla fakt daleko). Naopak přiostřovala. Ale jen ve skupině - ale i to dokáže s mladou pedagožkou dost zamávat. A navíc s těhotnou ženou.
Cože? Ona byla ještě k tomu těhotná?
Ano. Slyšíte dobře. Navíc ke všemu byla moje kolegyně těhotná a čekala své první děťátko. Většina společnosti je k těmto ženám ohleduplná a chová se ochranitelsky - tady to ale vypadalo úplně jinak. Fakt hrůza.
Těhotenství
Postupně se přidávaly dny, kdy už jí bylo špatně. Po výuce, když zaklaply dveře kabinetu, rozplakala se. Ne, nebylo to z těhotenských bolestí - ale z dalších připomínek na WhatsAppu.
Dny ubíhaly a ubíhaly a Alice to nesla čím dál tím hůř. Přestože původně chtěla být se „svými dětmi“ - pedagogové pochopí (děti, kde je třídní) – co nejdéle, psychický tlak na ní dolehl. I na její miminko, které mělo za nějaký čas přijít na svět.
Odešla raději na rizikové těhotenství.
Nechtěla totiž ohrožovat svojí psychiku, když prožívá pro sebe to nejdůležitější období v životě.
Udělala dobře. Kdo z toho byl smutný? Děti. Děti, které učila.
Není to paradox? Všichni víme, že máme nedostatek kvalitních učitelů… a přesto se najdou takoví rodiče, kvůli jejichž nátlaku mladá nadšená učitelka odejde raději dříve na mateřskou „dovolenou“.
Kdo tedy nastoupí za ni? Děti si budou muset zvyknout na dalšího učitele… takhle jste to chtěli? Aby si děti musely zvykat zase na někoho jiného?
Mladý muž - učitel
Do této třídy tedy po Alici - která se nelíbila jen skupince rodičů - děti spokojené, ona spokojená, vedení s jejím stylem výuky také - nastoupil mladý učitel. Muž.
A víte, co se stalo?
Děti ho už také znaly a byl oblíbený i respektovaný. Samozřejmě ani kolektiv na něj nedal dopustit.
A co skupinka na WhatsAppu?
Rozpadla se!
Vincent byl stejně mladý jako Alice, využíval stejné metodické a didaktické postupy jako Alice a s žáky si dobře rozuměl.
Ale najednou ticho po pěšině.
Nikdo se do Vincenta nenavážel.
Nikdo ho nesrovnával se skvělou Věrkou.
...že by tahle skupinka rodičů zkrátka respektovala mladého učitele, protože je to prostě muž…
…a ten má prostě vyšší autoritu jen ze své podstaty…
…nebo rodičům konečně došlo, že mladých pedagogů je nedostatek a je třeba si jich vážit…
Až zase budete chtít „přitopit“ pod kotlem, tak si vzpomeňte na Alici, kterou skupinka nepřejících rodičů dohnala k dřívějšímu odchodu na mateřskou.
Zdroje:
Autorský text na základě osobní zkušenosti z pedagogického prostředí
