Článek
Narodila se jako Mary Anissa Jones, ale už od osmi let jí nikdo neřekl jinak než Buffy. Malá blondýnka s copánky lidem učarovala – byla roztomilá, pořád šťastná a uměla lidem rázem vykouzlit dobrou náladu – zkrátka andílek. Seriál, ve kterém hrála, patřil k nejsledovanějším na tehdejších obrazovkách. A právě to ji nakonec stálo život.
Trošičku exotická dívenka zaujala na první pohled
Mary Anissa Jones se narodila 11. března 1958 v Indianě. Rodina měla libanonské kořeny a právě prostřední jméno Anissa, znamenající malá přítelkyně, si vybrala jako své umělecké. Tedy spíš jí ho vybrala její matka – ta totiž už ve čtyřech letech rozpoznala ve své dcerce talent a rozhodla se, že ho podpoří všemi prostředky. Malá Anissa tak začala chodit na taneční a herecké kurzy a brzy se začala objevovat i v různých reklamních castingech. V šesti letech už točila televizní spoty a bylo jasné, že míří vysoko. Ale jak vysoko, to si tehdy nejspíš neuměl nikdo představit.
„Má zvláštní schopnost zprostředkovat na obrazovce dětské pocity odmítnutí, smutku, zábavy, hrdosti, tvrdohlavosti a touhy po lásce, někdy i to vše v jedné epizodě.“
Dětská hvězda z plakátů i krabiček na svačinu povýšila na miláčka Ameriky
Roli Buffy v seriálu Family Affair získala v osmi letech. A pak už to jelo. Amerika si ji zamilovala na první pohled. Malá blondýnka s copánky, která hrála osiřelé děvčátko vychovávané bohatým strýcem, byla zkrátka k zulíbání. Seriál se celkově věnoval osudům tří sirotků, o které se v manhattanském mrakodrapu stará starý mládenec Bill Davis, jeho věrný komorník pan French, ale Buffy byla prostě jednička.
anissa-jones
Všichni ji chtěli vidět, všichni chtěli vědět, jak to s ní dopadne. Ono se vlastně není čemu divit – svět okolo nich se ještě vzpamatovával z následků války a rodinný seriál dodával řadě lidí hřejivý pocit domácího krbu, který jim v jejich vlastních domech tak strašně chyběl. Přinášela jim radost a útěchu, léčila špatnou náladu i deprese (ano, přesně tak jí to její fanoušci později říkali). Zkrátka měli díky ní dobrý den.
„Amerika tehdy toužila po něze. Anissa jí ji dala.“
Diváci zkrátka dostali svou drogu. A byli hladoví. Chtěli víc a víc, a tak se rozjela doslova natáčecí mašinerie. Natáčení prakticky bez přestávky, focení na propagační předměty i hračky. V obchodech tak začala vídat panenky s její podobou, omalovánky nebo třeba krabičky na oběd. Byla všude. Jenže dítě z plakátu zůstávalo dítětem i mimo kamery, a to většina jejích fanoušků zapomínala.
Natáčelo se celý rok a tempo bylo vražedné. Sedm dní v týdnu nebyla výjimka (protože když se zrovna nenatáčelo, musela se účastnit různých veřejných akcí – miláček Ameriky přece musel být vidět!). Dnes by něco podobného neprošlo, ale tehdy měl prostě filmový průmysl silné slovo. Anissa měla naštěstí celý natáčecí štáb ráda a považovala ho za druhou rodinu. „Je to moje holka,“ říkával o ní herec Brian Keith, který si zahrál právě onoho hodného strýčka. Hodně jí také pomáhal bratr Paul. Přesto se postupně dostavil pocit, že je uvězněná v jedné roli. Fanoušci jí neřekli jinak než Buffy, a to jí vadilo. Když je prosila, aby používali její skutečné jméno, málokdo ji bral vážně. Navíc v seriálu hrála mladší holčičku, než jakou sama byla. V devíti měla hrát šestiletou a když s ní potom okolí zacházelo „jako s miminkem“, jak se sama vyjádřila, rozčilovalo ji to. „Rychle odhalí svůj skutečný věk každému, kdo je ochoten naslouchat,“ poznamenal k tomu tehdy deník The Republic.
„Ráda hraji v seriálu, ale někdy mi chybí škola. Ráda jsem s přáteli.“
Na obrazovkách zářila, v soukromém životě byla stále nešťastnější. A to se nakonec bohužel propsalo i do jejího hereckého výkonu. Už nebyla tou nevinnou, věčně šťastnou holčičkou. Začínaly na ni útočit deprese a ona se prostě neuměla přetvařovat. A když publikum o svou „věčně šťastnou Buffy“ přišlo, znamenalo to konec celého seriálu.
Sledovanost seriálu Family Affair upadala a v roce 1971 bylo rozhodnuto o jeho ukončení. Tehdy bylo Anisse třináct a těšila se, že začne nový život. Jenže nálepka dětské hvězdy se jí držela jako přibitá. „Je zábava být Buffy, ale když mi tak lidé na ulici říkají, někdy zapomenu, že tím myslí mě,“ řekla v jednom rozhovoru. A tahle věta asi vystihuje vše.
anissa-jones-movie
Jiné role? Ale jdi, jsi moc roztomilá
Jenže ona svět před kamerami rozhodně nechtěla opustit. Chtěla skutečné filmové role, chtěla dospět. Ucházela se dokonce o roli ve filmu Vymítač ďábla, jenže tu získala Linda Blair. A aby toho nebylo málo, režisér William Friedkin jí tehdy údajně naznačil, že publikum si ji stále spojuje s nevinnou Buffy a že přece není možné, aby se najednou uchovala takhle podivně. A to byl kámen úrazu. Když si vás diváci nějak zaškatulkují, je to jako snažit se vyvléknout z příliš těsného kabátu.
„Svět vnímal Anissu jako andělskou holčičku s copánky a panenkou. Filmový průmysl nevěděl, co si s ní počít, jakmile z této představy vyrostla.“
Bohužel jí nevyšly ani další castingy. A později se jí nedařilo ani v práci. Do toho se táhl spor rodičů o opatrovnictví, který skončil až smrtí otce. Ten se táhl už skoro od malička a na chvíli dokonce Anissa skončila v jeho péči. Jenže než se k němu stihla přestěhovat, tragicky zemřel (jiné zdroje tvrdí, že u něj přece jen krátce bydlela). Ovšem s matkou už žít nechtěla (aby také ne, když se z ní po smrti „bankomatu na alimenty“ snažila udělat jediného živitele rodiny), a tak se odstěhovala k příteli a začala experimentovat s drogami. Bohužel čím dál víc.
Míříte na karneval? Tak proč nejít za Buffy (uprostřed)?
V osmnácti letech konečně dostala vyplacené peníze ze seriálu – tak to totiž tehdejší zákony nařizovaly. Šlo zhruba o 200 000 dolarů. Nebyla to malá částka, na tehdejší dobu opravdu ne. Jenže během pár měsíců zmizela. Anissa se vrhla do života naplno. Večírky, drahé oblečení, spousta přátel… a také drogy a alkohol. Ale hlavně drogy. Lepší, kvalitnější, úžasnější…
Historik zábavního průmyslu Geoffrey Mark to v jednom z rozhovorů zhodnotil velmi přesně: „Proč by to proboha její matka dovolila? Špatná výchova. Stala se svěřenkyní soudu. A každý, kdo něco ví o drogách, by sledoval její chování a věděl by to. Anissa měla problémy: drobné krádeže v obchodech, brala práci a pak ji opouštěla, špatné spánkové návyky, špatné stravovací návyky, neuvěřitelné výkyvy nálad.“
Smrt si Anissu Jones alias Buffy vzala rychle
Ale Anisse to bylo jedno. Měla svobodu, mohla si dělat, co chtěla! Jenže to bohužel nevydrželo dlouho. V srpnu 1976 na večírku požila kombinaci drog, kterou její tělo nezvládlo. Zemřela na předávkování, ani rychlá pomoc už ji nezachránila. Ve zprávě koronera se mluvilo o kombinaci kokainu, PCP, Seconalu a Quaalude. Stála tam i poznámka, která říkala, že se jednalo o „jedno z nejzávažnějších předávkování“, jaké kdy zaznamenali. Bylo jí 18 let. Její popel byl rozptýlen nad Tichým oceánem, který milovala. A o několik let později zemřel na předávkování i její bratr Paul. Nikdy se s osudem své milované sestry nevyrovnal, smrt si ho vzala ve 24 letech.
Litovala někdy matka Anissy toho, že své vlastní ambice tak příšerným způsobem promítla do své dcery? Kdo ví. Sama se k tomu vyjadřovat odmítla. Z rodiny zbyl jen nejmladší bratr John Jr., který se narodil krátce před rozvodem rodičů. Její mlčení dost možná pramení i z toho, že si o ní veřejnost už dávno myslela své. Hezky to ilustruje jeden z rozhovorů, které Anissa poskytla ještě v době, kdy bylo natáčení Family Affair v plném proudu. Tehdy se vyjádřila tak, že si není úplně jistá, jestli chce zůstat v showbyznysu, a že vlastně doufá, že do důchodu půjde už ve 14. Možná to myslela žertem, kdo ví. Ovšem z publika se vzápětí ozvala mrazivá předpověď. „Jen přes mrtvolu její matky,“ vykřikl kdosi.
„Milovali jsme ji, když nás rozesmávala, ale kde jsme byli, když potřebovala pomoc?“
Možná je škoda, že se Mary Anissa Jones nenarodila o něco později. Dnešní pravidla pro práci s dětmi v showbyznysu jsou totiž mnohem přísnější, existují svěřenské fondy na ochranu honorářů a také větší dohled nad pracovní dobou. Zkrátka a dobře se dbá na to, aby dítě zůstalo dítětem – a to bez ohledu na to, jak slavné je. Přesto tlak veřejnosti a sociálních sítí dokáže být nemilosrdný i dnes, takže kdo ví…
Zdroje info: Autorský text
