Beraní přilba Jindřicha VIII. je dodnes velkou záhadou. Má brýle, rohy možná vznikly z osla

Kovová helma s groteskní lidskou tváří, vráskami, strništěm, chrupem, nasazenými brýlemi a dvěma mohutnými beraními rohy. Oficiální katalogové číslo IV.22, neoficiální přezdívka „rohatá přilba Jindřicha VIII.“ Vznikla kolem roku 1511 v okruhu tyrolského zbrojíře Konrada Seusenhofera jako součást okázalé zbroje, kterou císař Maximilián I. věnoval mladému anglickému panovníkovi. Z celého kompletu se dochovala pouze ona. Ale to, co na ní dnes pozorujeme, nemusí odpovídat tomu, co viděl Jindřich.

Kontext vzniku přilby zůstává poměrně jasný. Kolem roku 1511 zadal Maximilián I. zakázku na reprezentativní zbroj pro Jindřicha VIII. Šlo o diplomatický dar v době, kdy se Anglie a Svatá říše římská sbližovaly proti Francii, krátce po společném vítězství u Guinegatte. Předání se datuje do roku 1514.

Seusenhofer ale rozhodně nebyl žádný obyčejný řemeslník. V císařské zbrojnici ve Vídni se dodnes zachovaly jeho práce pro budoucího Karla V. Vyráběl nejprestižnější dvorské kusy své doby. Přilba pro Jindřicha však vybočuje i z jeho běžné produkce – nikoli technickou kvalitou, nýbrž výtvarným motivem. Kolem ušních otvorů je kyselinou naleptaný motiv tudorovské růže, což dokazuje, že nešlo o žádný sériový kus. Dar byl zhotoven přesně na míru.

Celé odění mělo podle odborníků sloužit k okázalým průvodům a dvorským slavnostem, nikoli k boji. Původně bylo pravděpodobně namodřené a ozdobené zlacením. Dnes z něj zbyla jen přilba, zbytek soupravy zmizel – snad v důsledku anglické občanské války v 17. století, snad ještě dříve. Jisté to není.

Groteskní lidský obličej na přilbě není v tehdejším kontextu zcela ojedinělý. V německo-rakouském prostředí byly mezi lety 1510 a 1540 maskové helmy s naturalistickými rysy módní záležitostí; jeden takový kus z Augsburgu, datovaný kolem roku 1515, uchovává například Metropolitan Museum of Art v New Yorku. Co Jindřichovu přilbu odlišuje, je kombinace prvků: grimasa, brýle a atributy, které znalci čtou jako figuru dvorského šaška.

Právě brýle představují klíčové interpretační vodítko. Kurátoři je spojují s typem blázna, jehož úloha u dvora oscilovala mezi komediální a filozofickou rovinou. Texty z expozic jdou ještě dál: brýle podle nich zároveň zesměšňují učence a deformují pohled na svět. Pokud je tento výklad správný, Maximilián neposílal mladému spojenci pouze okázalý dar, ale i morálně-filozofický vzkaz, pobídku k panovnické ctnosti skrze kontrast s postavou šaška.

A tady začíná ta skutečná záhada. Odborníci výslovně upozorňují, že beraní rohy na přilbě pravděpodobně nejsou původní. Netuší se, kdy byly přidány, kým ani proč. Existuje hypotéza, že dnešní rohy nahradily původní oslí uši, typický atribut bláznovské čepice. Čtvercové otvory po obvodu helmy pak podle téhož výkladu sloužily k uchycení rolniček.

Pokud to platí, díváme se na zásadně odlišný předmět, než jaký opustil Seusenhoferovu dílnu. Místo šaška s oslíma ušima a cinkajícími rolničkami vidíme rohatou příšeru. Proč? To je otázka. Žádné písemné prameny se najít nepodařilo.

Přilbu si lze prohlédnout v turnajové expozici muzea Royal Armouries v Leedsu. Rohy na ní uvidíte. Ale to, co na ní chybí, je možná ještě zajímavější.

Zdroj:

https://www.khm.at/en/exhibitions/imperial-armoury#history

https://royalarmouries.org/objects-and-stories/up-close-online-exhibition/armet-the-horned-helmet

https://www.metmuseum.org/art/collection/search/35825

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_VIII._Tudor