Článek
V březnu 1930 sklízelo sociální drama Takový je život v Berlíně pochvalné recenze. O pár týdnů později, 9. května, měl film pražskou premiéru, a narazil do zdi. Doslova. Československá kina už totiž patřila zvuku. Němý snímek o pražské pradleně, do kterého Theodor Pištěk vložil nejen herecký výkon, ale i vlastní peníze a půjčky, se promítal sotva týden v druhořadých sálech. Herec, kterého publikum znalo jako spolehlivého měšťáckého otce z desítek filmů, se přes noc ocitl v dluhové pasti, z níž se vymaňoval až do roku 1941. Aby splátky zvládal, bral každou roli, která se nabídla. Traduje se, že jich nakonec bylo přes tři sta dvacet pět.
Film, který měl být vstupenkou mezi elitu
Režisér Carl Junghans přišel do Prahy s námětem, který v Německu nikdo nechtěl financovat, příliš levicový, příliš syrový. Pištěk v projektu uviděl šanci vymanit se z typového obsazování do rolí dobráckých strýců a otců. Založil produkční firmu Starfilm a do výroby vstoupil jako spoluproducent. Původní rozpočet činil 80 tisíc korun. Jenže natáčení se protahovalo, Junghans trval na autentických exteriérech a náklady vyšplhaly přes 200 tisíc korun. Pištěk si průběžně půjčoval.
Nabídka od německé levicové distribuční společnosti Prometheus ztroskotala, protože Junghans odmítl změnit závěr filmu podle ideologického zadání. Zbyla domácí distribuce, a ta přišla v nejhorší možný moment.
Zvuk přišel, němý film odešel
Rok 1930 byl v československé kinematografii přelomový. Kina se překotně přezbrojovala na zvukovou projekci a diváci chtěli slyšet herce mluvit. Němý snímek, byť umělecky ambiciózní, byl pro distributory neprodejný. Po cenzurních zásazích se navíc Takový je život dostal jen do méně významných pražských kin a bez většího diváckého ohlasu rychle zmizel z programu.
Situaci zhoršil požár ateliérů Na Kavalírce, kde byl Pištěk spolupodílníkem. Finanční ztráty se navrstvily. Podle Filmového přehledu splácel věřitelům dluh vzniklý kolem tohoto jediného filmu až do roku 1941, tedy plných jedenáct let.
Co znamenal dluh v korunách roku 1930
Archivně doložený rozpočet přesahující 200 tisíc korun zní dnes abstraktně. Průměrná měsíční mzda v Československu tehdy činila podle dat ČSÚ789 korun. Samotný rozpočet filmu tedy odpovídal zhruba 250 průměrným měsíčním platům. Některé pozdější zdroje uvádějí Pištěkův osobní dluh až na půl milionu korun, to by znamenalo přes 630 tehdejších mezd, v orientačním mzdovém přepočtu do současnosti řádově kolem 30 milionů korun.
Ať už byla skutečná výše jakákoli, důsledek je doložený jednoznačně: Pištěk musel ve třicátých letech brát ve filmu cokoli, co se nabízelo. Tradované číslo 325 filmů za kariéru zahrnuje celé období od roku 1921 do roku 1959, ne každý z těchto titulů lze přičíst přímo dluhu. Ale tempo, jakým ve třicátých a čtyřicátých letech střídal natáčení, mluví jasně. Nebyl to triumfální rozjezd zvukové kariéry. Byl to ekonomický režim přežití. Brutální režim, chtělo by se dodat.
Z pijana zpátky do škatulky
Právě v Takový je život Pištěk předvedl svůj nejodvážnější výkon, hrubého pijana, postavu radikálně odlišnou od jeho obvyklého repertoáru. Po finančním krachu se ale vrátil přesně tam, odkud chtěl utéct: k otcům, strýcům, autoritám a komickým figurám v sériově vyráběných zvukových filmech. Tituly jako Anton Špelec, ostrostřelec, Škola základ života nebo Hotel Modrá hvězda dnes patří ke klasice české kinematografie. Pro Pištěka to ale byly především prostředky, jak uhradit velké měsíční splátky.
Paradox jeho příběhu spočívá v tom, že film, který ho finančně zničil, je dnes řazen mezi vrcholy české němé kinematografie po boku Erotikonu a Svatého Václava. V roce 1959 byl znovu sestaven a ozvučen, v roce 2016 digitálně restaurován. Kritici ho oceňují. Diváci ho obdivují. Pištěk za něj platil jedenáct let.
https://www.lifee.cz/statecny-theodor-pistek-slavny-herec-se-odmitl-podilet-na-vykonstruovanem-procesu-ktery-mel-znicit-stryce-vaclava-havla-ea321
https://cool.iprima.cz/novinky/barbora-radi-theodor-pistek-antonie-nedosinska
