Článek
Seděl na každém druhém statku, ozýval se z hlavatých vrb podél cest, lovil brouky na mezích mezi poli. Odhady z té doby mluví o zhruba deseti tisících párech. Dnes oficiální podklady Agentury ochrany přírody a krajiny pracují se stovkou až sto třiceti páry. Je to kolaps, který nemá mezi českými ptáky obdobu.
Sedmdesát let volného pádu
Časová osa propadu je nemilosrdně přehledná. V atlasovém mapování z let 1973–1977 ornitologové napočítali ještě 1 000 až 2 100 párů. O deset let později, v období 1985–1989, už jen 700 až 1 000. Na přelomu tisíciletí (2001–2003) klesl odhad na 250–500 párů. A poslední celoplošné mapování z let 2014–2017 zaznamenalo kolem stovky párů.
Mezi posledními subpopulacemi dnes leží desítky, někdy i stovky kilometrů neobsazené krajiny. Jádrová oblast se drží v severozápadních Čechách, především v Ústeckém kraji a na severozápadním okraji Středočeského kraje. Další životaschopné ostrůvky hlásí jihozápadní Plzeňsko a Znojemsko, drobné zbytky Hodonínsko, Břeclavsko a Vysočina. Zbytek republiky je z pohledu sýčka prázdný.
Krajina, která sýčka přestala živit, naopak ho zabíjí
Příčiny se vrší jedna na druhou a vzájemně se posilují. Nejzásadnější je proměna zemědělské krajiny. Meze, remízky, pestré pastviny a drobná políčka zmizely pod velkými půdními bloky monokultur. S nimi odešla hlavní potrava sýčka: velký hmyz, brouci, kobylky a drobní hlodavci. Tam, kde pole ještě hlodavce živí, vstupují do hry rodenticidy. AOPK ve svém dokumentu pro rok 2026 výslovně řadí sýčka obecného mezi druhy zásadně ohrožené sekundární otravou a v jeho biotopu aplikaci rodenticidů zakazuje.
Druhý klíč k propadu jsou technické pasti. Sýček je malá sova, váží kolem 180 gramů a vejde se do překvapivě úzkých otvorů. A právě to ho zabíjí. Sudy s dešťovou vodou, svislé trubky, větrací šachty, okapové svody ústící do země, komíny. Česká společnost ornitologická uvádí, že v technických pastech uhynula více než třetina známých případů mortality, u nichž se příčina smrti podařila zjistit. Třetina. Ne na drátech, ne pod auty, v obyčejném sudu na dvoře.
K tomu přibývá ztráta hnízdišť. Sýčci původně hnízdili v dutinách starých stromů, zejména hlavatých vrb a ovocných sadů. Když stromy padly, přesunuli se na lidské stavby, na půdy, do stodol, pod hřebeny střech. Jenže modernizace budov jim zavřela i tyto poslední dveře. Uzavřené vjezdy, zateplené fasády, opravené střechy. Sýček potřebuje nějaký otvor, jenže člověk mu ho většinou zazdí.
Proč si zmizení nikdo nevšiml
Sýček je aktivní hlavně za šera a v noci. Ve dne se tiskne k trámu nebo ke zdi a splývá s okolím. Jeho hlas, krátké, naléhavé „kju-vít“, zná dnes málokdo. Není to orel, jehož siluetu pozná každé dítě. Zmizení sýčka je tiché, nenápadné, a právě proto tak nebezpečné. Člověk si nevšimne toho, co neslyší.
Pro srovnání: sýc rousný, jeho vzdálený příbuzný z horských lesů, si drží stabilní až mírně rostoucí populaci. Rozdíl není v odolnosti druhu, ale v biotopu. Sýc rousný žije v jehličnatých a smíšených porostech ve vyšších polohách, kde nedochází k tak agresivní chemizaci a plošné přeměně prostředí. Sýček je naproti tomu navázaný na lidská sídla, farmy a obhospodařované pozemky, tedy na prostředí, které prošlo v posledních dekádách nejtvrdší proměnou ze všech.
Záchrana stojí na dohodě s konkrétní farmou. Doslova
Rozhodně setu hodí zmínit Projekt Zachraňme sýčka, vedený Českou společností ornitologickou ve spolupráci s AOPK a dalšími partnery, není jen akademické cvičení. Je to práce dům od domu, farma od farmy. Záchranný program má jasný cíl: zabránit vyhynutí a dlouhodobě dostat populaci na alespoň 1 000 párů.
Konkrétní opatření v terénu:
- Speciální hnízdní budky s ochranou proti kunám a kočkám, umísťované 4–10 metrů vysoko na hospodářské budovy. V severozápadních Čechách v roce 2024 zahnízdilo v budkách rekordních 26 párů.
- Odstraňování technických pastí, plováky a pletivo do sudů s vodou, mřížky na komíny a okapy, uzavření svislých trubek.
- Spolupráce se zemědělci na šetrnějším hospodaření v okolí hnízdišť: mozaiková seč, pestré travní pásy, výsadba extenzivních sadů, omezení rodenticidů.
- Monitoring a kroužkování, fotopasti, akustické záznamníky, genetické analýzy z peří, sledování disperze mláďat.
Výsledky z jádrové oblasti za rok 2024 ukazují křehkou stabilizaci: 59 obsazených teritorií, 36 hnízdících párů a minimálně 71 vyvedených mláďat. Realizační plán pro rok 2025 už míří i k repatriaci v Plzeňském kraji v rámci česko-bavorského přeshraničního projektu. Strategie se posouvá od čisté obrany k obnově areálu.
Co může udělat majitel statku
Kdo vlastní starší usedlost, sad nebo hospodářský objekt v oblastech výskytu, má v rukou víc, než si myslí. Stačí projít dvůr a zkontrolovat pár věcí: otevřené sudy a nádrže, svislé roury, nezakryté komíny. Plovák do sudu stojí pár korun a může zachránit život. Kdo chce jít dál, může nabídnout klidnou stěnu stodoly pro budku a v okolí držet pestrou mozaiku: zahradu, louku, pastvinu, pár berliček jako posedové body pro lovícího sýčka. Důležité je neaplikovat rodenticidy bez konzultace s ornitology.
Evropská analýza životaschopnosti populací upozorňuje, že malé izolované skupiny sýčků potřebují výměnu jedinců, jinak ztrácejí genetickou variabilitu. Dnešních zhruba sto párů je hluboko pod bezpečným řádem. Každý zachráněný pár, každé vyvedené mládě, každý zabezpečený sud na dvoře posouvá hranici mezi přežitím a vymřením. Myslete na to, až příště půjdete ven.
Zdroj: Autorský text
https://www.birdlife.cz/sycci-letos-na-severu-cech-vyvedli-pres-70-mladat-do-ochrany-se-zapojili-i-farmari/
https://www.zachranneprogramy.cz/sycek-obecny/zachranny-program-zp/
https://www.birdlife.cz/co-delame/vyzkum-a-ochrana-ptaku/ochrana-druhu/sycek-obecny/athene/odstranujte-technicke-pasti/
