Článek
A bohužel doslova. Takový je příběh Jana Václava Vratislava z Mitrovic. Děsivější byste v hradbách staré dobré matičky Prahy jen těžko našli. A mimochodem – pokud trpíte klaustrofobií, možná si raději uvařte meduňkový čaj, než budete číst dál. Anebo to tady hned teď zabalte.
Jste tu pořád? Fajn, ale neříkejte, že jsem vás nevarovala.
Muž, který „stvořil“ moderní diplomacii, měl prý „rychlý konec“
Než se dostaneme k té děsivé části, je fér říct, že Jan Václav Vratislav z Mitrovic (1669–1712) byl ve své době naprostá superstar. Nebyl to jen nějaký úředník; byl to člověk, který mimo jiné:
- Vyjednal vojenskou podporu v Londýně a Haagu.
- Postavil základy protifrancouzské koalice (Ludvík XIV., který tehdy vládl, z něj nejspíš právě neměl klidné spaní).
- A stal se nejvyšším kancléřem Českého království.
To je docela slušná řádka úspěchů na jednoho českého človíčka, že? Není divu, že když v roce 1712 zemřel (údajně na vodnatelnost), Praha truchlila. Jenže i tuhle smrt mu někteří záviděli. Byla prý docela rychlá a příjemná. Nikdo tehdy netušil, že to nejhorší pro Jana Václava teprve začíná.
Vstup do hrobky
Kdyby jen věděli, že pod tunami drahého mramoru jedno srdce ještě tluče…
Není divu, že měl být pohřben v bazilice sv. Jakuba Většího na Starém Městě. Proto mu právě tam jeho rodina nechala vybudovat náhrobek, který nemá v Česku obdoby. Je to osm metrů vysoký barokní skvost, na kterém pracovali ti nejlepší z nejlepších: architekt Fischer z Erlachu a sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff.
Mimochodem, tady si dovolím krátkodobou vsuvku. Pokud vám název baziliky sv. Jakuba Většího něco říká, pak to není náhodou. Pokud se do tohoto kostela vydáte (což v roce 2026 vřele doporučuji, barokní interiér je po rekonstrukcích v plné parádě), nezapomeňte se podívat hned ke vchodu. Visí tam totiž další bizarnost: zčernalá lidská ruka. Je docela vysoko, takže kdo neví, kam se dívat, ten ji nenajde.
Že byste takovou ohavnost v kostele nečekali, nedivím se. Ale podle legendy patřila zloději, který se pokusil ukrást sošku Panny Marie. A legenda říká, že ho soška chytila za ruku a nepustila, dokud mu ji přihlížející neuřízli. A tak tu visí jako varování už přes 400 let.
Náhrobek dnes
Člověk by řekl, že jedna taková hrůza na kostel stačila. Jenže to bychom se nesměli vrátit k Janu Václavovi Vratislavovi z Mitrovic. Krátce po uložení těla do hrobky se totiž prý v kostele objevili démoni a pekelné mocnosti. Z hrobky se ozývaly rány, škrábání a tlumený křik. Jenže tehdejší lidé, místo aby vzali páčidlo a šli se podívat, co se děje, udělali to, co bylo tehdy zvykem: prohlásili to za řádění neklidného ducha a začali se modlit.
Mniši pokropili náhrobek hektolitry svěcené vody a také se modlili. Ve dne i v noci. A to tak intenzivně, že se jim po několika dnech podařilo zlé duchy zahnat. A v kostele zavládl zase klid a mír. A pár let to vydrželo.
Pravda vyšla najevo o několik let později
Děsivá pointa přišla až za nějaký čas. Když bylo totiž potřeba hrobku otevřít kvůli dalšímu pohřbu v rodině, zažili svědkové šok. Rakev kancléře byla roztříštěná zevnitř a jeho kostra neležela v ní, ale na kamenné podlaze hrobky. Ve smrtelné křeči se na všechny vyčítavě dívala.
Dnes už je jasné, co se stalo. Vratislav se zřejmě v chladu hrobky probral a v záchvatu hrůzy dokázal díky vyplavenému adrenalinu rozbít víko rakve. Ovšem masivní kamenné zdi a tuny mramoru už byly bohužel nad jeho síly. Skonal tam, kde ho lidé o pár metrů výš marně kropili svěcenou vodou – žízní, vyčerpáním a naprostým zoufalstvím. Někdo by to nazval ironií. Jiní osudem… kdo ví.
Zdroje info: Autorský text
Záhady českých dějin, Jan Bauer, MOBA, 2 000
Zdroje foto:
