Článek
A měli proč. Zima totiž umí být vážně krásná, ale ptáčkům je nějaká romantika bez nadsázky ukradená. Stačí, když jeden den zapomenete doplnit krmítko, a může jít doslova o život. Zní to přehnaně? Bohužel není. U drobných ptáků, tedy sýkorek, vrabců, zvonků apod., se totiž hraje doslova o každé zrníčko a o každou hodinu.
Kolik toho sýkorka vlastně sní?
Vezměme si příklad nejčastější návštěvnice krmítek – sýkory koňadry. Ta váží zhruba 15 až 20 gramů. Člověk by to do té opeřené kuličky neřekl, jenže ona tahle opeřená krasavice docela dost mate tělem. Pokud náhodou budete to štěstí ji mít v ruce, zjistíte, že je to takové nafouklé nic.
Jenže to nafouklé nic má vážně rychlý metabolismus. Za jeden den spotřebuje totiž přibližně tolik potravy, kolik sama váží. Jinými slovy – sní skoro „sama sebe“. Důvod je jednoduchý. Sýkorky jsou teplokrevné, mají rychlý metabolismus a v zimě musí neustále vyrábět teplo, aby nezmrzly. A to i ve chvíli, kdy je docela teplo (tedy okolo nuly, jak to tak během posledních zim bývá).
Ovšem když teplota klesne k minus deseti nebo dokonce k minus dvaceti stupňům, může sýkorka přes noc ztratit 2 až 4 gramy hmotnosti, tedy klidně 10 až 20 % své váhy.
Pro představu: kdyby člověk vážící 80 kilo zhubnul přes noc o 20 %, přišel by o 16 kilo. Umíte si to představit? Kam se hrabou drastické diety a různé extrémní proměny. Jenže u ptáků to znamená jediné – bez potravy nemají šanci přežít noc.
„Když krmíte, musíte to dělat pořád. Celou zimu. Bez výjimky. Když jedete na Vánoce pryč, pověřte souseda nebo kupte nějakou automatiku. A když jste nemocní, tak taky,“ hřímal jeden z ornitologů, když se mu na otázku, kdo opravdu doplňuje v zimě krmítka každý den, zvedla z přítomných pětadvaceti rukou sotva třetina.
A pak pokračoval, už tedy o něco mírněji. V zásadě jde o to, že ptáčky naučíte létat na jedno místo. A oni se sem začnou vydávat automaticky. Mají jistotu, že tu potravu najdou, takže se „osmělí“ i ve chvíli, kdy by jinak dost možná raději šetřili energií. Tedy i za velkých mrazů, krutého větru a podobně.
A co se stane, když tu svou obvyklou dávku dobrot nenajdou? Inu, ti slabší, starší jedinci nebo ne úplně dospělá letošní mláďata to prostě nemusí zvládnout. Vydají totiž další zásoby energie na hledání dalšího vhodného místa a to se jim může stát osudným.
Bohužel to bývá v ty nejméně vhodné dny. Ruku na srdce – kolikrát jste si už řekli, že byste ani psa nevyhnali, tak se přece pro ten jeden den nic nestane, a krmítko jste nechali svému osudu? Jenže bohužel takhle uvažuje v tu chvíli docela dost lidí.
Sama jsem si to loni ověřila, když zničehonic na začátku prosince napadlo přes metr sněhu. Nadávala jsem si, že jsem to krmítko nedoplnila večer, protože ráno to byla vážně bojovka. Ale doplnila jsem všechna, co nám kde po větvích visí (a pak si za odměnu strčila nohy do horké lázně a vychutnala si zasloužený hrnek čaje). Jenže nejméně polovina krmítek v okolí, o kterých vím, k sobě celé dva dny (než sníh začal trochu tát) žádnou prošlápnutou cestičku neměla. A podobné je to i když řádí nějaká chřipka nebo podobný moribundus. To pak lidé chvíli myslí spíš na sebe než na ptáčky v okolí. Na jednu stranu to plně chápu, ovšem když to vezmete z druhé strany, tak ne. Za naše dočasné pohodlí a neschopnost nebo neochotu sjednat za sebe náhradu platí malí opeřenci životy. A to tím spíš, když se chřipková sezóna sejde s mizerným počasím za okny.
Plyne z toho jedno – když krmit, tak pořádně. A s myšlenkou na zadní kolečka. Jinak to nemá cenu a je to spíš na škodu. V takovém případě je lepší vzít si pod patronát třeba krmítko v blízkém parku a nosit baštu tam. Nebudete jediní, což se v tomhle případě rozhodně počítá.
Kolik zobání dát do krmítka?
A teď to nejdůležitější – kolik semínek a dalších dobrot do krmítka dát? Pokud nechcete, aby to tam zbytečně vlhlo a bobtnalo (což s sebou samozřejmě nese i riziko vzniku plísní, které ptáčkům opravdu nesvědčí), nezbude vám nic jiného, než si potřebné množství jídla alespoň orientačně spočítat.
Když použijeme ornitologickou metodu, posaďte se tak, abyste na krmítko dobře viděli. Zjednodušené počítání vypadá takhle: udělejte si hodinku volného času, počítejte jednotlivé druhy, zapište vždy nejvyšší počet jedinců, které jste viděli naráz. Pokud chcete přesnější výsledky, udělejte to tři dny po sobě a výsledky zprůměrujte.
Pak už jen stačí dopočítat množství semínek, ořechů a dalších pochutin podle množství ptačích návštěvníků. Jak už bylo uvedeno výše, drobní opeřenci spořádají každý den tolik, kolik sami váží, pokud k tomu mají příležitost. Takže:
- Sýkora koňadra 15–20 g
- Zvonek zelený 17–34 g
- Vrabec polní 20–25 g
- Vrabec domácí 24–40 g
- Sýkorka modřinka 10–14 g
- Červenka obecná 20–22 g
Počítejte vždy raději s horní hranicí hmotnosti. A k výsledku připočítejte ještě nějakých 15–20 % navrch, pro jistotu. Potřebné množství si odvažte, abyste viděli, kolik toho reálně je. Je to takový dobrý odrazový bod pro toho, kdo vůbec netuší, kolik semínek do krmítek dávat, a přitom nechce při čištění nic zbytečně vyhazovat. Samozřejmě nejvíc zkušeností získáte až praxí, ale jak říkám – pro začátek je to jako odrazový můstek vážně fajn.
Proč se vám to vrátí i na zahradě
Na závěr bych chtěla zmínit ještě jeden malý detail – přikrmování není jen dobrý skutek. Sýkorky jsou totiž neuvěřitelně pracovití pomocníci zahrádkářů a sadařů (a to platí víceméně pro všechny zpěvné ptáky). Dokážou zlikvidovat velkou část škůdců, hlavně housenek. Některé studie uvádějí, že v ovocném sadu umí snížit jejich výskyt až o 50 %.
Konkrétně sýkorky zničí přibližně 47 % přezimujících larev obaleče jablečného, což je noční můra každého pěstitele jablek. Bez nadsázky. A když mají mladé, změní se doslova v nemilosrdné terminátory. Ono stačí počítat – sedm mláďat koňadry (což je takový průměrný počet) dokáže během necelých tří týdnů v budce spořádat okolo 5 800 kusů hmyzu. Přes zimu si tak na zahradě díky krmítku „upíchnete“ pořádně pracovité brigádníky prakticky zadarmo. A to se počítá.
Zdroje info: Autorský text a ornitologická vycházka v Ostravě
Velká kniha živočichů, Miloš Anděra a Jindřich Krejča, 1993
