Článek
Když se řekne Velikonoce, většina z nás si představí barvená vajíčka, pletení pomlázky a možná takovou tu sladkou buchtu ve tvaru beránka, co má místo očí rozinky a kolem krku mašli s rolničkou. Prostě takový roztomilouš, jen ho podrbat pod bradičkou. Jenže pro naše předky, a vlastně i pro dnešní chovatele, měly tyhle svátky mnohem syrovější příchuť.
Od egyptských ran k Desateru (ne, na historii nezapomínám)
Ale než se pustíme do té praktické, „zablácené“ stránky věci, musíme si osvěžit paměť. Ono to zabíjení mláďat totiž není žádný moderní výmysl pro potěchu gurmánů, když už jsme u toho. Má to kořeny hluboko ve Starém zákoně. Pamatujete na Mojžíše a na to, jak faraon ne a ne pustit Židy z Egypta? Tehdy přišlo těch slavných deset ran, se kterými tak rádi pracují různí filmaři nebo milovníci záhad. A ta poslední byla, jak známo, nejdrsnější – smrt všeho prvorozeného. Židé ale tehdy dostali doslova spásné instrukce: „Zabijte beránka a jeho krví pomažte veřeje svých dveří. Anděl zhouby pak takový dům přejde bez povšimnutí.“
Tato událost dala vzniknout svátku Pesach (Překročení, podle toho, jak anděl vyvolené doslova překročil čili obešel), a když se pak o pár století později v Jeruzalémě odehrálo ukřižování Ježíše, symbolika se propojila. Ježíš se stal tím „beránkem Božím“, který se obětoval za lidi. Logické, navazující a tak moc uvěřitelné, což?
Ale upřímně – je to sice hezká duchovní nadstavba, ale ruku na srdce – lidé jsou tvorové praktičtí a málokdo by podřezával to nejcennější ve stádě jen kvůli symbolům, kdyby mu to nedávalo smysl v hospodářství. A teď se dostáváme k té farmářské logice.
Velikonoční beránek
Městský sentiment před vesnickou logikou pokulhává
Pokud se na to podíváme očima zkušené farmářky, zjistíme, že náboženství se k těmto jatkám spíše jen šikovně „přifařilo“. Příroda totiž nečeká na požehnání faráře, ona ho vlastně ani nepotřebuje. Nejdřív trochu praktických faktů – ovce a kozy mají říji na sklonku léta. A když se do toho pastevec nevloží a nenechá berana zavřeného v separaci, příroda si poradí sama. Výsledek? Jehňata a kůzlata se rodí do té největší lednové sloty.
Mrazy sice prověří, kdo má tuhý kořínek, ale má to jeden docela pochopitelný háček – do jara přežijí jen ti nejsilnější. A právě kolem Velikonoc přichází ten zlomový moment. Ti roztomilí plyšoví beránci už totiž dávno nejsou žádná miminka. Nejsou to roztomilouši, které byste podrbali za uškami, nakrmili jetelíčkem a pak je uložili ke spánku pod nejbližší keřík. Vůbec ne. Jsou to puberťáci plní hormonů, kteří začínají ve stádě dělat neskutečný brajgl. Tady si dovolím pár citací od lidí, kteří se k původnímu postu, kterým i posloužil jako dnešní inspirace, vyjadřovali.
„Tak ono je to tak. Ten, kdo chodí po demonstracích za práva zvířat, většinou nikdy nezkoušel manipulovat s 30 kg výrostky, kteří po všem skáčou, mlátí do matek a všeobecně škodí. Já mám ovce na mléko, většina beránků jde na chov, ale ten zbytek by vyrostl v nebezpečné, přes 100 kg těžké monstra. Nesouhlasím s transporty jatečných zvířat a snažím se o to, aby bylo vše v pohodě a klidu, ale přebytek samců je něco, co prostě je a bude.“
„Kdo to na vlastní oči nevidí, netuší, co je to za brutální mazlíčky, že jsou schopni to vemeno umlátit a nakonec ještě i ukousnout!“
„Málokdo chápe, co je to testosteron ve stádě nebo hejnu. Měl jsem berana a toleroval jsem jeho úlety. Nakonec ten pošuk při krmení těžce zranil i ovci a ta za 2 dny pošla. A to byl konec jeho existence.“
Když se z mazlíčka stane demoliční četa (a kéž by to byla nadsázka)
Takže asi už v tom máme jasno. Věřte mi, že pohled na třicetikilového výrostka, který se snaží naskakovat na vlastní matku nebo sestru, není ani trochu romantický. Tihle „mladí chuligáni“ jsou schopni matčino vemeno doslova utlouct hlavou, jen aby vydojili tu úplně poslední kapičku mléka, která v něm ještě je. Matka je vyčerpaná, vycucaná a v přírodě by se v tomhle stavu stala snadnou kořistí pro šelmy, to si přiznejme.
V divočině to ale naštěstí funguje trochu jinak než u nás v ohradě, kde jsou všichni nahuštění na jedné hromadě. Většinu roku si tam holky a kluci jedou po své vlastní ose. Stáda jsou totiž v základu takové velké babince, kde šéfují matky, tety a jejich dcery (jde o tzv. matrifokální uspořádání). Samice ve stádě drží pospolu a mladé kluky mezi sebou snesou jen do určité doby. Jakmile se v mladém beránkovi probudí testosteron a začne zkoušet, co si může k dámám dovolit, narazí na tvrdý odpor. Buď dostane od starších holek pořádně naloženo rohy přímo mezi světla, nebo ho ze stáda bez milosti vykopnou.
Musí si pak najít partu sobě rovných vyvrhelů (protože dříve nebo později prostě mladí samci z mateřského stáda odejít musí) a v těchhle „pánských klubech“ si pak někde v ústraní měřit síly, dokud z něj nevyroste opravdový chlap.
Nemají to ale snadné. Predátoři (třeba vlk nebo rys) mají totiž na tyhle nadržené mladíky doslova spadeno. Proč? Protože puberťák plný hormonů je hlučný, neopatrný a předvádí se tak moc, až je ho plný les. Tím na sebe vlastně věší vážně obrovský neonový nápis „tady jsem, sežerte mě“. No uznejte – kdo by něčemu takovému odolal? A pokud se dokonce na vlastní pěst vydá hledat nové území, stává se pro šelmy snadným cílem tím tuplem. Je to kruté, ale takhle to v přírodě prostě funguje.
No a jelikož v ohradách vlky nemáme, musí tuhle roli převzít člověk. Pokud by hospodář včas nezasáhl, za pár týdnů by měl ve stádě nekontrolovaný genetický guláš, kde by se křížil každý s každým (protože mladým nadrženým jedincům jsou nějaké příbuzenské vztahy víte kde – klidně to budou dělat s vlastní sestrou nebo mámou).
A když už jsme u toho – v době našich předků byly touhle dobou sýpky a sklepy už úplně vymetené. Do nové úrody bylo daleko (mimochodem, teorie o předvelikonočním půstu říkají, že se tím vlastně chránilo to, co v sýpkách zbylo – jinak by prostě nebylo na jaře co zasít) a hlad byl nejlepší kuchař.
Bylo by tedy chybou pozastavovat se nad tím „odpudivým velikonočním zabíjením mláďátek“. Ten beránek, který nám skončí na talíři, totiž rozhodně není symbolem nějaké krutosti, ale spíš důkazem toho, že naši předkové nebyli hloupí. Věděli, že aby celek přežil a prosperoval, musí se občas udělat rázný řez. Bez ohledu na cokoli. Že tyhle tradice přežily tisíce let, není náhoda. Jsou v nich totiž zakódované zkušenosti stovek generací, které moc dobře věděly, že s přírodou se prostě smlouvat nedá.
Zdroje info:
https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=pfbid02uFtV5jzkDLi69dEXB1zDoY1WMt2Qbc5BfSuPdvks75D14rrgfZZ2Tu2ZVUDrUkqLl&id=100014865759491
https://medium.seznam.cz/clanek/tom-scorpion-velikonoce-nejsou-jen-krestanske-odkud-se-vzala-vejce-a-zajicek-260586
https://www.lidovky.cz/relax/velikonoce-tradice-jidas-beranek-velikonocni-zvyky-jaro-alena-a-gajduskova.A220412_100452_ln_magazin_ape
https://www.vlasta.cz/inspirace/velikonoce-tradice-peceni-zvyky-historie-beranek-mazanec-zajicek-jidase/
https://www.fzo.cz/judaismus/svatky/pesach/
Zdroje obrázků:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Velikono%C4%8Dn%C3%AD_ber%C3%A1nek_%28Vyso%C4%8Dina%29_02.jpg
