Článek
… ale pravda je někde úplně jinde. Jen je třeba uznat, že tahle historka má opravdu tvrdý kořínek. Tím spíš je to k nevíře, protože se jako první tenhle příběh objevil v muzikálu The Unsinkable Molly Brown z roku 1964. Tam se Johnny (její manžel) vrací z hospody ztřískaný a klepe kosu, takže si pořádně přiloží do prvních kamen, které uvidí. Bohužel jde o ta nepoužívaná, v nichž má Molly schované balíky peněz (protože podle ní by přece žádného zloděje nenapadlo podívat se do něčeho tak obyčejného, jako jsou právě kamna). Není divu, že publikum si tuhle scénu zamilovalo – jako komická vložka funguje na jedničku.
Bylo to i ve filmu
A stejně dobře to funguje i o více než třicet let později v legendárním filmu Titanic Jamese Camerona z roku 1997. Tam filmová Molly alias Margaret Brown v podání Kathy Bates vypráví u stolu tu samou historku. Ona si tak postěžuje a diváky to má pobavit (i když efekt v muzikálu je podle mého rozhodně lepší). A divák má rázem pocit, že jde o starou pravdu, kterou prostě zná každý.
A jak to tak bývá, když něco zazní dvakrát z Hollywoodu, lidé mají tendenci tomu věřit víc než něčemu, co jim servíruje ta nudná historie. No a protože Molly se podobným řečem nijak aktivně nebránila, jde dodnes u mnoha lidí o jasnou pravdu a nic než pravdu. Jenže Molly byla takový svéráz…
Caroline Bancroft – žena, která milovala dobrý příběh nade všechno
Pak je tu ještě svérázná autorka a historička-romantička Caroline Bancroft. Moc dobře věděla, že dobrý příběh prodává (hodně to připomíná Dalimilovu kroniku, kde hodně příběhů najdeme také jen proto, že vypadají dobře, podporují tehdejší propagandu anebo prostě proto, že šlo o oblíbené legendy). Její texty se četly opravdu dobře, což znamenalo, že se mezi lidi šířily tak nějak samy. A přestože neměla akademické vzdělání, veřejnost ji brala jako respektovanou znalkyni coloradské historie.
Takže když začala psát o příběhu nepotopitelné Molly, prostě udělala to, co vždycky – realitu si trochu „vylepšila“, aby vyzněla zajímavěji. Vůbec jí nevadilo, že historka o tom, že Molly schovávala úspory do kamen a její muž je omylem spálil, nebyla v té době nikde seriózně doložená – a objevovala se jen v různých ústních verzích a článcích s bulvárním charakterem.
Tahle legenda se jí jednoduše líbila a tak ji lehce vypulírovala a pomohla ji dostat do širšího povědomí. A protože to uměla, tak celý příběh v jejím podání rázem nepůsobí jako nějaká absurdní historka, ale jako tragikomický moment z bouřlivého manželství. A tady to vlastně všechno začalo, muzikál The Unsinkable Molly Brown už tomu pak jen dal onu příslovečnou tečku.
Molly Brown House Museum v Denveru
Jen mince, bankovky ani náhodou
Takže co s legendou? Nejspíš už nic moc. Molly Brown House Museum v Denveru má k tomu jasné stanovisko: ano, Margaret přiznala, že občas schovala do kamen pár mincí, ale rozhodně tam neukládala celé jmění v bankovkách. A už vůbec prý neexistuje žádný důkaz o tom, že by opilý a promrzlý J. J. Brown něco z toho spálil.
Jenže samotné Molly se její čerstvě nabitá sláva líbila, takže podobné klepy nijak nevyvracela. Sama říkala, že je radši, když o ní noviny píšou cokoliv, než aby nepsaly vůbec nic. A tím tomu dala korunu. Takže i když je už téměř sto let po smrti (zemřela v krásných 65 letech), lidé mýtům o jejím nešťastném manželství stále věří.
Věřím, že by ji to pobavilo.
Zdroje info:
Titanic - Nikdo nechtěl uvěřit, Václav králíček, Epocha, 2024
