Článek
A to prý v rámci drastického opatření proti potenciální virové hrozbě. Rozhodnutí přišlo po intenzivních virologických vyšetřeních, která ukázala na riziko vyžadující okamžité opatření – tedy alespoň podle tvrzení tehdejších mocnářů. Důvody však mohly být docela jinde.
Vše začalo nevinně
Když se řekne slintavka, vybaví si většina z nás velmi nebezpečné onemocnění spojené s dobytkem. Není tedy divu, že když v roce 1975 zpozorovali zaměstnanci zoo u několika žiraf zvýšenou tvorbu slin, zavolali si na pomoc veterináře.
Během rutinní zdravotní kontroly byl na jazyku jedné z žiraf objeven puchýř, který byl neobvykle naplněn krví a lymfou. Laboratorní testy pak potvrdily přítomnost viru spojeného se slintavkou a kulhavkou, konkrétně kmene, který dosud nebyl v Evropě zaznamenán. Toto zjištění představovalo bezprostřední hrozbu nejen pro žirafy, ale potenciálně i pro všechna sudokopytníky na celém kontinentu.
Tak to bohužel tvrdily zainteresované orgány. Pro začátek nechaly zoo pár týdnů v karanténě. Žirafy vypadaly všechny zdravě a onemocnění se dál nešířilo (víme to přesně, bylo totiž nařízeno vybití zvířat v okolního výbězích – to, aby u nich byla možná nákaza potvrzena nebo vyvrácena). Vše tedy vypadalo na dobré cestě. Přesto nakonec padlo ono osudové rozhodnutí.
Noc vybíjení přišla nečekaně
V noci 29. dubna byli do zoo povoláni vycvičení myslivci a do rozbřesku bylo utraceno odhadem 46 žiraf. Těla byla převezena v nákladních automobilech do místní kafilérie na likvidaci. Následná vyšetření ukázala, že žirafy v sobě protilátky na slintavku opravdu měly. Ovšem vypadalo to, že jde o virus neškodný, který se nijak dál nešířil.
Proč nakonec k vydání onoho osudného rozkazu došlo, tak zůstává záhadou. Někteří se při jejím luštění opírají o tehdejší ekonomickou situaci (nebylo zkrátka možné přiznat, že se tohle onemocnění objevilo na našem území), jiní však sází na mnohem temnější motivy.
Tehdejší ředitel Dvora Králové Josef Vágner totiž nebyl právě učebnicovým příslušníkem strany. Ve skutečnosti hodně vyčníval, jak později sám připustil, a je tedy možné, že smrt téměř 50 nevinných zvířat pro něj měla být varováním. Jak to bylo doopravdy, se už nejspíš nikdy nedozvíme, protože všechny dokumenty byly na příkaz StB zničeny.
Zdroje:
Sen safari, Zdena a Josef Vágnerovi, Kruh, 2021
